Jak jsem dnes ráno jel tramvají, přemýšlel jsem o všech těch stereotypech, které mě provázejí po celý život a které se vlastně mění. Postupně a důkladně.
Jak jsem dnes ráno jel tramvají, přemýšlel jsem o všech těch stereotypech, které mě provázejí po celý život a které se vlastně mění. Postupně a důkladně. Žádné hlubokomyslné úvahy, ale jen takové srovnávání cest do práce v posledních deseti letech. Svět i život se mění nenápadně. Pomalu. Před deseti lety jsem přes týden bydlel v Bohnicích v areálu na ubytovně a vstával jsem ráno kolem 6.45. Vstal, dal studenou sprchu, oblékl a vyrazil na hlavní budovu pro noviny. Neměl jsem ještě mobil a díky British council, kam jsem si chodil půjčovat knížky jsem si občas si mohl sednout k PC a trochu pobrouzdat po internetu. PC pro mne tehdy byl něco jako lepší psací stroj, který ještě měl tu schopnost najít trochu jiné informace než v knihovně. Rozhodně pro mne knihovna znamenala mnohem větší a více využívaný zdroj než interne. Noviny jsem četl pravidelně, pravidelně sledoval televizi, muziku přehrával na věži, kterou jsem si přivezl ze své poslední cesty u ČSPLO.
Přišlo mi tehdy, že mobil je zbytečnost, která mě asi docela mine. Počítač, luxus, který doma nijak zvlášť nevyužiji. Zajímavé, že během roku 1999 jsem obé pořídil. napřed mobil a začátkem roku 2000 i PC. Jak se to stalo že jsem změnil názor na oboje tak moc ani nedokáži vysvětlit. Pravdou je, že jsem nikdy neměl potíže přijmout technologický rozvoj a tyhle věci mě nijak neděsily. Vždy jsme se je přirozenou cestou naučil ovládat. Beze strachu. Pořídil jsem si mobil a PC a staly se součástí mého života.
Obojí intenzivně využívám a tím se můj život změnil. Dá se říci k lepšímu.
Během dvou let jsem odešel z ubytovny bydlet do Břevnova, kde mi je maminka jednoho pacienta poskytla velmi slušné ubytování. Za slušný peníz. Můj život se zásadně změnil. Opustil jsem s úlevou děčínský byt, kde se do domu nastěhovaly dvě cikánské rodiny a během krátkého času ten dům podle toho vypadal. Moje dvě dcery se přistěhovaly do Prahy a najednou byly obě v dosahu a náš kontakt se o něco málo zlepšil. I můj životní stereotyp se zásadně změnil. Už jsem měl dcery na dosah. Díky změně bydliště se změnil ranní rituál. Místo pravidelného nakupování novin a procházky po parku, , jsem najednou denně cestoval hodinu do práce a hodinu z práce. Začal jsem vstávat mnohem dříve a užívat si „dobrodinní” MHD.
Díky tomu, že se ze mě stal takříkajíc Pražák na celý úvazek, vzrostly mi náklady na bydlení, ale ubyla vyživovací povinnost na tři dcery. najednou jsem mohl více než dříve využívat internet. I když přes dial up, který byl poměrně drahý, tak přesto internetem se změnil můj život a moje stereotypy. Objevil jsem svět chatu a našel internetovou komunitu se všemi klady a zápory. Dokonce jsem se seznámil díky internetu s několika zajímavými lidmi, včetně žen.
Příslušnost k internetové komunitě, objevení Linuxu, využívání PC, nová gramotnost založená na zvládání Open source mi poskytla mnohé možnosti, které jsem vůbec nepředpokládal. Vůbec internet jako fenomén mi poskytl z hlediska kulturního vyžití tolik, že je až neskutečné, co všechno. Začal jsem psát blogy, seznamovat se z lidmi kolem linuxové komunity, naučil jsem se pracovat s internetem tak abych měl informace o dění kolem sebe. Můj život se zásadním způsobem změnil, když jsem se přes internet v roce 2003 seznámil s Justýnou. Ač každý z jiného města, byli jsme spolu v kontaktu díky internetu víc než kdybychom byli z jednoho města. jeden z nejintezivnějších vztahů v mém životě. i když z velké části komunikace probíhala přes internet. Ještě důležitější vztah s Markétou, jsem našel také díky internetu.
Přestal jsem více méně sledovat televizi, a začal sledovat internet. Nemyslím, že by to byla nějaká závislost, pouze jen a jen využívání možností, které toto médium poskytuje. Na tomhle je vidět jak jedno medium pokud má takové možnosti dokáže skutečně ovlivnit širokou veřejnost bez rozdílu věku. Je mi dnes docela divné, že existují lidé, kteří nemají internet, kteří se bojí PC, kteří považují tuhle kulturu za méněcennou, protože jestli je něco omyl, tak přesně to, že je omezující. U mě tedy v žádném případě.
Moje vzdělanost se zvýšila, obohatila o možnost rozvíjení logického myšlení a dala mi příležitost vystupovat v televizi i vydat knihy, protože díky internetu jsem přestal kulturu pasivně přijímat, ale začal tvořit. Z toho jasně plyne, internet není omezující. Tedy možná tohle už málokdo tvrdí, jenže před několika málo lety, jedna psycholožka zcela s vážnou tváří tvrdila, že ti co surfují po netu stávají se dementními. Prý si to přečetla na internetu. :-).
V podstatě si neuvědomila, že všechno co není komerce vytvářejí lidé z vlastní iniciativy, protože mají potřebu se prezentovat, podělit o svoje myšlenky, svoji činnost a že vlastně přestali být pasívními příjemci, ale díky internetu se stávají dobrovolnými dárci. Takže i změněný komunikační stereotyp poskytuje altruismus, spolupráci v rámci lidské solidarity. Kupodivu.
Ale abych nemluvil jen o internetu, i další moje činnosti se v čase proměnily. Snad je to i věkem, ale myslím, že je to skutečné nejen věkem, ale i možnostmi, které současnost dává. Byly doby, kdy být v jednom zaměstnání byla ctnost. Tohle se v tom dnešním dynamičtějším světě změnilo. Začíná se hodně naplňovat heslo, které jsme v mém mládí používali v případě, ale jen někteří. aředevším při střídání partnerek. „Změna je život.”
Po letech, kdy jsem vykonával vždy jedno povolání jsem z ničeho nic vklouzl do života, který je stereotypní a přesto je ona stereotypnost rozmanitá. Vykonávám vlastně několik povolání. To je jeden ze zásadních rozdílů od časů, kdy jsem ani zdaleka nežil tak bohatý život. Nikdy jsem si nestěžoval na nudu, to je pocit, který vlastně neznám, nepotřebuji a nikdy jsem nepotřeboval aby mě někdo bavil. Dokáži se zabavit sám. Ale dnes mi přijde daleko snadnější než kdykoliv jindy naplnit svoje potřeby zábavy. Relativně lacino.
Dostupnost kultury, dostupnost cestování, dostupnost laciných možností všeho druhu změnil u mě způsob trávení dovolených. Už se nemusím tvářit že mě těší cestovat jen po nejbližším okolí. Tím mám na mysli střední a východní Evropu, ale mohu klidně kamkoliv, kam se nebojím jet sám. Domácí kino, kdy filmy jsou laciné a dostupné. Dobré filmy. spousta dobrých a laciných knih. Málokdo si uvědomuje, že tohle je přesně to čemu se říká: „Svoboda se rozhodnout ve svůj prospěch nebo neprospěch. ”
Mohu si upravit pracovní dobu, protože jsem si díky možnosti práce na volné noze mohu určit míru zatížení. Tu mi nikdo neurčuje, pouze mé rozhodnutí kolik a za kolik budu nabízet své služby a bud podle potřeby a také zároveň je podle poptávky snižovat či zvyšovat. V tom životním rytmu, který vyžaduje nutný stereotyp a řád tohle vnímám jako největší výhodu. Určím si svůj rytmus života.
Včera jsem měl jen jednu skupinu, záměrně jsem si nikoho neobjednal a užil jsem v podstatě volného dne, kdy jsem dělal jen věci, které mě zajímaly a bavily. Sice v dobách, kdy jsem u plavby jezdil v turnusu, jsem míval volno třeba měsíc, ale stále jsem byl limitovaný tím, že jsem mohl být z volna kdykoliv odvolán. Dalo se tomu někdy vyhnout, ale bylo to spojeno s potížemi, které někdy převyšovaly rámec výhodnosti. Tak se během deseti let díky internetu, mobilu a jiných možností změnil můj živvotní stereotyp. Bohu díky.