Dorazila dnes Ivana. Po nějakém čase jsme zase spolu něco napsali. Pochopitelně příběh o řetězu závislostí, jaké se mohou ukázat v rodinách jedněch manželů.
Dorazila dnes Ivana. Po nějakém čase jsme zase spolu něco napsali. Pochopitelně příběh o řetězu závislostí, jaké se mohou ukázat v rodinách jedněch manželů. Nebylo to příliš veselé psaní, ale na druhou stranu jsme objevili téma, které podle Ivany ještě v „Rodina a já” neobjevilo. Nebudu ho prozrazovat, nechám si ho až do samotného natáčení. Ale bylo vidět, že když jsem ho vyslovil, tak Ivanu jako ženskou oslovil a něco jí ten námět připomněl. Zřejmě z jejího života.
Tohle se stává i mě, že píši,jen tak si klepu písmenka na monitor a z ničeho nic se mi objeví něco z minulosti. Nijak mi to nevadí, jsou to události, které se vynoří z hlubin paměti, už se zdá, že jsou nenávratně pohřbeny a najednou se proberou i s patřičnými pocity. Takže psaní nebylo zas až tak veselé jako jindy, možná nám u toho chyběla Rita, která byla v práci. Normálně v takovém případě jsem bych byl na Barrandově, protože jsem, když už mám být sám raději u sebe, než u Rity v bytě. Ne že by se mi u ní nelíbilo, ale doma je zatím doma na Barrandově.
To že jsem se v sobotu odhodlal jet přes celou Prahu MHD, čemuž se za normálních okolností vyhýbám, bylo spojeno právě se psaním s Ivanou, abych ji netahal přes celou Prahu, přeci jen to má do Kbel mnohem blíže. Ta druhá událost, se pojila s návštěvou Katky, Romana a Vojtěcha. Naposled jsem tam byl na Vánoce, pak byli pryč, takže jsem využil příležitosti a osladil jsem si cestu přes Prahu právě tou návštěvou u dcery. Vojtěch byl úžasný, jak už malé děti umějí být úžasní, Rita se por mne stavila cestou z práce a tak jsem poklábosili všichni dohromady. Příjemné rodinné odpoledne a večer.
Pouštěl jsem si nějaké filmy ve volných chvílích, koupil jsem si v pátek francouzský film s Annie Girardot a Philipe Noiret, „Ukradli torzo Jupitera.” To je právě jeden z těch momentů, kdy se mi vrací staré události. Vynořila se mi právě scéna ze začátku osmdesátých let, kdy jsem na něm byl s Hankou, se kterou jsem měl takový zvláštní poměr, protože jsem měl ještě poměr s jednou dívkou, o které Hanka věděla, kdežto ona dívka nevěděla o Hance. Film to byl krásný, bavili jsme se u něj náramně, šli jsme od půl šesté, protože Hanka měla malého syna a musela být doma po osmé, neb ji ho hlídala kamarádka.
Byla rozvedená, mladá a dychtivá. Tak bylo mnoho tehdejších dívek. Byly mladé, v dvaceti pěti letech rozvedené a některé chtěly, jak samy říkaly udržovat jen sexuální přátelství. Žádné city, zdůrazňovaly. Takže jsem na tuhle hru přistoupil, přestože jsem měl o ní své pochybnosti. Snad jsem nikdy nepotkal ženu, která by dlouhodobě byla ochotná snášet tohle „přátelství.” Hanka byla ze začátku plná odhodlání, jenže stal se tehdy takový malý karambol. Má přítelkyně, se mnou měla rande po osmé s tím, že půjdeme tancovat. Rozloučil jsem se s Hankou, počkal na Jiřinu a šli jsme na taneček. Večer krásně plynul, ani mráček na nebi, až do chvíle, než se na place objevila Hanka s kamarádkou, která ji hlídala dítě, to předaly obě manželovi kamarádky a vyrazily též na tanec.
Zrovna jsem byli s Jiřinou na parketu, když jsem obě uviděl. A Hanka uviděla mě a Jiřinu. Zamávala na mě, smála se, jako kde že sedíme, takže jsem také zamával, ukázal jsem ji kde sedíme, v dobré víře, že pokud se jedná jen o sexuální přátelství, je vše v pořádku. Nic nehrozí. Jo, chvíli nic se nedělo, u stolu jsem všechny seznámil, bavili jsme se, řeč plynula, stále nebe bez mráčku. Až najednou se Hanka zvedla a vypadla. Jarka se vydala za ní. Chvíli nic, pak přišla Jarka sama z vysvětlením, že to Hanka dostala a není ji dobře. Už jsem začal být podezíravý, ale Jiřina se tvářila, že se nic neděje, že si ničeho nevšimla, čemuž jsem uvěřil, pochopitelně jsem se mýlil. Ale nijak extra scéna z toho nebyla. S Jiřinou. Ovšem při nejbližším setkání s Inkou najednou vše bylo jinak. Scéna jak z italského filmu. Křik a výtky, že jsem první chlap, co ji donutil žárlit.
Z toho všeho jsem pochopil, že seznamovat dvě milenky není zrovna nejšťastnější nápad. Už je to skoro třicet let, udělal jsem onu chybu jednou a víckrát ji nezopakoval. Ještě dnes se mi vybavují emoce, pobavení, vzteku, na Inku, že mě dělá scénu pro nic. Přeci jsme se dohodli. Dohodli, slečna míní, její žárlivost mění.
Takže od té doby, když se mluví o sexuálním přátelství:…„a žádné city do toho zlato nebudeme tahat…” tak jsem úplně v klidu, protože jestli něčemu málo věřím, tak přesně takovýmhle ujišťováním. Kdepák, skoro každá chce být výjimečná a jedinečná. S Inkou i s Jiřinou, jsem se celkem bez potíží rozešel, nebo ony opustily mne, abych uvedl věci na pravou míru. nebyly to asi ty pravé vztahy.
Věřím málo takovým ujišiťováním i z toho důvodu, že jsem vyslechl několik příběhů o společném sexu, „spřátelených dvojic.” napřed popis, jak to bylo úžasné až po popis jak nakonec z toho přátelství se vyloupl většinou jen strach a zvědavost. Strach z toho, že přijdu o toho druhého, když nevyhovím a nebo zvědavost, co by to mohlo udělat. Vyprávěla mi jedna klientka, jak si našla přítelkyni, pak do toho zatáhly manžela milenky, pak svého manžela, aby se nakonec servaly ony dvě, protože už nedošlo jen k hlazení a orálnímu sexu, ale ke kompletnímu sexu milenky s jejím manželem, samozřejmě bez jejího vědomí. Tyhle radovánky pravděpodobně rozbijí vztah, nakonec také ukáží jeho kvalitu. Těm dvěma dvojicím ten vztah tohle dobrodružství zcela rozbil. A byli tam minimálně dva lidé, kteří cítili velkou lítost a velký smutek z té ztráty.
Tohle nebyl zrovna nejveselejší příběh a nijak mě nemotivoval k napodobení. Přeci jen, mám své hranice a dost velkou míru intimity. Tyhle vztahy obvykle skončí zakrátko, nebo mívají většinou ošklivé a smutné konce. Nakonec ona klientka dostala rozum, už nic takového neopakovala, později se rozvedla, nějak nemohla unést manželovu nevěru. Dalo by se říci, zvláštní přístup, když ona sama byla iniciátorkou toho bisexuálního vztahu. Asi to nebrala jako nevěru. Jak už jsem napsal, nebyl to hezký konec a všechny takové případy, co jsem znal, hezky nekončili. Asi jako lidé máme přeci jen větší potřebu intimity a skrytosti. Tedy mimo pornoherců. Tam je to zřejmě jinak. Ti se rádi předvádí a ještě k tomu dostanou peníze. No nevím, jestli bych si je chtěl vydělávat zrovna takhle.
Tak to je tak co mi běželo hlavou u toho filmu, který jsem viděl někdy před třiceti lety, moc jsme se u něj tehdy bavil a dnes jsem jen si říkal. Jo jo, život strašně letí. Tolik let a přijde mi, že to bylo včera.