Zima je tady, bosé nohy nezebou. Zatím.

Minus čtyři a jsem bos. Vydržím čekat na tramvaj, na autobus, ujít tak dva až tři km pěšky a zatím jsem oproti všem předpovědím nenastydl. Víc mě zebou ruce, než nohy. Inu, otužilost je otužilost. Takže testuji dál. Zuzana včera nechtěla věřit, že mne nohy nezebou. Myslím, že to ani není tak v nohách jako v hlavě. Díval jsem se v sobotu na pořad o speciálních jednotkách na Prima Zoom. Bývalý příslušník Navy SEALs seděl v ledové vodě, (sypali mu do vody pytle ledu,) hodinu, než mu oproti všem předpokladům začala klesat vnitřní teplota. A i s tím podchlazením dokázal překonat překážkovou dráhu, byl sice o dvě vteřiny pomalejší, než když byl v běžných podmínkách, ale i přesto ještě k tomu zasáhl dvakrát cíl. Který musel rozeznat. Dva neozbrojení, jeden ozbrojený. Rozeznat a zasáhnout.

Pak v rozhovoru říkal, a já mu to věřím, že je to především v hlavě. V mentálním nastavení. Natrénovat se dá ledacos. I ten zlepšený krevní oběh. Nakonec, dost lidí praktikujících jógové techniky dokážou zrychlit, nebo zpomalit tep, dokáží vyvolávat pocit tepla. Lidské tělo je opravdu velmi odolné s docela minimálním tréninkem. V roce 1996 jsem jednou týdně se chodil od konce srpna do poloviny ledna koupat v Děčíně do Ploučnice. Tři kilometry ke splavu pěšky, tři kilometry domu. Přišel jsem, svlékl, uplaval sto až dvě stě metrů a šel domů. Od prosince byly mrazy. Zjistil jsem, že samotné mentální nastavení, pouhá mentální příprava cestou tam, byla z 50% zárukou úspěchu. Závěrem výcviku jsem plaval těch sto, dvě stě metrů v ledové tříšti.

S bosýma nohama je to podobné. Mrzne, vím, že celý den na mrazu nebudu, a těch pár minut prostě není problém. Takhle to mám v hlavě nastavené. Představuji si, že se nohy ohřívají a ony se ohřívají. Sice vypadám jako blázen, ale imunita se zcela určitě posiluje. Jde-li na mne rýma nebo kašel, procházka po promrzlém chodníku udělá svoje. Je po rýmě. Organismus zapojí imunitní systém, ten likviduje, co likvidovat má. Jistě, od určitého bodu hrozí omrzliny, to je potřeba hlídat. Ale sádlo, nebo nějaká mast založená na sádle docela dobře chrání před omrzlinami. Tedy mazat.

Takže experiment s bosými nohami pokračuje. Uvidíme kam až to dotáhnu. Stejně jako pokračuje divadelní soubor. Doplnil jsem jej o čerstvou krev. Přišly tři dámy, uvidíme jaká bude jejich vytrvalost. Ale jevily se nadějně. Jedna je profesionální umělkyně, muzikantka, má chuť na dramatické umění, i když jen ochotnické, další dvě se zajímají o dramatické umění, tak počkám, jak jejich nadšení jim vydrží. Ale v diskusi po zkoušce, kterou skoro vždy vedeme, byly docela u věci.

Tak zima je tady, mrzne, třeba bude na horách padat sníh. Třeba, ale v nížinách zas až tolik nemusí. Nebudou sypat chodníky tím ostrým štěrkem. Po něm bosky to není zas až tak bezva. Jde to, ale bez štěrku je chodník příjemnější. Sůl také není nic moc na bosé nohy. Ale v záloze mám barefooty. Neboli boty, pro pohodlné chození. Skoro jako bos. Možná si koupím ponožky, co mi doporučoval někdo v komentáři, případně sandály s podrážkou, co mají barefooty. Jo jo.

1 komentář