Tento blog jsem napřed uveřejnil na www.abclinuxu.cz. Jen pro zajímavost jsem jej uveřejnil i zde.
Tento blog jsem napřed uveřejnil na www.abclinuxu.cz. Jen pro zajímavost jsem jej uveřejnil i zde. Odkaz na přednášku pana Kellera je Zde Blog na abíčku vyvolal, dost protichůdnou reakci. 🙂
Přečetl jsem si nejen diskusi pod blogem „Kdo jsou voliči pravice?” ale i odkaz na zdroj z něhož bylo citováno. O panu Kellerovi nemám příliš vysoké mínění a dovolím si z jeho přednášky něco málo ocitovat.
V USA řeší sociální problémy jednoduše tím, že už více než dva miliony chudých lidí zavřeli od počátku 80. let do vězení. Naprostá většina tamějších vězňů jsou mladí, málo kvalifikovaní lidé černé pleti. Tímto způsobem si v USA vydatně snížili míru nezaměstnanosti oproti Evropě.
Už samotné tohle tvrzení vypovídá o schopnosti argumentace páně Kellera. Pan Keller zřejmě předpokládá, že hovoří k mase idiotů, kteří si nic nepamatují, nic nečtou a nic nesledují. Pokud bych to mohl hodnotit, tak nikoliv sociologický poznatek, ale typicky bolševická argumentace. Se vším všudy. Stačí když si někdo na internetu najde projevy bolševických papalášů z libovolného regionu takzvaného socialistického tábora.
Další jeho tvrzení o spiknutí mocných, je skutečně zajímavé. Je v zájmu mocenské elity, aby střední vrstvy rozehrávaly na co nejvíce frontách strategii vylučování, tedy aby se snažily odepřít přístup ke zdrojům těm ještě hůře postaveným. Tato strategie jde přímo proti solidaritě bezmocných, která by mohla horní vrstvy skutečně ohrozit. Tolik strategie uzavírání, kterou rozvíjejí především anglosaští sociologové.
Pan Kellerovi skutečně ještě nikdo neřekl, že na světě jsou hajzlové a vyžírkové a na světě jsou lidé, kteří mají jisté etické hodnoty. Kupodivu ještě mu nikdo neřekl, že těch s těmi etickými hodnotami je zatím víc.Naštěstí. I mezi bohatými. Pohybuji se ve společenství, které obsahuje celé spektrum společnosti. Od naprosto chudých, po velmi, ale velmi bohaté lidi. Třeba i těch, kteří se narodili už bohatí, nebo se bohatými stali. Třeba po absolvování terapie. Něco „málo o lidech a jejich motivech vím,” docela dost vidím.
Konspirační teorie, které pan Keller vytváří, jsou založené bud na vědomé lži a nebo pouhém nepochopení, že lidé se jednoduše sdružují podle svých zájmů. I ti bohatí vytvářejí své kluby, které mají svá pravidla.Jejich členy jsou lidé, kteří mají společnou řeč, společné cíle. Tím cílem je zisk, rozvoj, schopnost obstát v konkurenci, nebýt nikomu podřízen, najít možného obchodního partnera a další. Stejně jako má svá pravidla, svou řeč, své pojmy, kluby sdružující lidi zajímající se o pěstování okurek, nebo open source. Existuje něco, čemu se říká komplementarita. Tady Zaměstnavatele, zaměstnanci, kapitalisté a proletariát jsou komplementární. Jedná se o sérii nikdy nekončícího vyjednávání, kdy se obě strany pokoušejí dosáhnout nejvyšších možných výhod pro sebe.
Malá, leč důležitá odbočka. Vzhledem k tomu, že docházím do zdejšího klubu „výlučných.” Výlučných tím, že se zajímají o něco tak celkem v běžném světě neznámého, jako je Linux, FreeBSD, Solaris, vím, že lidé zde na venkovní svět působí, cize, odtažitě, nesrozumitelně. Venkovní svět nerozumí diskusím na téma „jádro, KDE, Gnome, SSH, GTK, Bash, VIM,” a jiným podobným pojmům. Pokud bude ve společnosti lidí ze světa open source sedět jedinec,jinak celkem vzdělaný, gramotný, který má ponětí, že něco jako operační systém existuje, a nic víc (a jsou i tací, co považují Word za databázi a nebo OS,) pak se bude cítit cize, bude mít u mnohých členů, tohoto klubu výlučných pocit, že jím pohrdají pro jeho neznalost.Možná se tak bude cítit neprávem.
Venkovní svět zaměstnanců, nerozumí světu kapitalistů. Nemůže jim rozumět. Zaměstnanec je člověk, který (jak je uvedeno je v komentáři pana Smolíka pod mým předchozím blogem,) kterého, a to zcela právem, zajímá jeho plat za jeho práci. Firma není jeho. Protože ho zajímá jeho plat a nemá vize a cíle kapitalisty, nemá ani zisk kapitalisty, ani možný osobní bankrot kapitalisty. Se vším co k takovému bankrotu patří. Pár zbankrotovaných kapitalistů jsem viděl. Nebyl to příjemný pohled.
Zaměstnanci mají své cíle, kapitalisté mají své cíle a ani u jedněch nejde o konspirační sdružení vedoucí ke zničení těch druhých. Pokud by tomu tak bylo, civilizace se zhroutí. Zhroutí, tak jako se na čas díky zničení jedné třídy, její eliminace, zhroutila v Rusku, Číně, Kambodže. Nebo nastane pád do propasti bezvýznamnosti, jako se tomu stalo v případě Československa, druhdy jednoho z deseti nejrozvinutějších zemí světa.
Pan Keller je díky nepochopení komplementarity, obyčejný zelený bolševik, který je mimo realitu.
Z hlediska teorie uzavírání lze vysvětlit také povahu sociálního státu a povahu reforem, které ho mají zmodernizovat. Vznik sociálního státu není ničím jiným než výsledkem snah středních a nižších vrstev získat alespoň část zdrojů, které by jinak měli pod kontrolou pouze mocní. Klíčovým bodem reforem sociálního státu je naopak omezení přístupu k bezplatné lékařské péči, k sociálním dávkám, ke státem garantovanému starobnímu důchodu.
Minimální sociální stát financovaný pouze středními vrstvami má být zárukou toho, že logika exkludování ovládne střední a nižší patra společnosti. Spoléhá se na to, že střední vrstvy budou mít stále méně, stále více budou muset za všechno platit, ale a přitom budou stále pravicovější, stále více budou obviňovat ty pod sebou a stále více budou proklínat solidaritu.
To že vystupuje pan Keller jako sociolog, dává jeho názorům punc vědeckosti. Jenže abych věřil jeho teoriim, musel bych znát prameny, ze kterých čerpá. Ty neuvedl. Co jsem od něj četl a čtu, slyšel a slyším, jsou a byly vždy jen jakési pokusy o vědeckost. Konečně, měli jsme vědecký komunismus a měli jsme lidi s titulem RSDr. To co nám zanechal rudý bolševik, na jehož zásluhy se tak rád pan Keller odvolává, nestojí za fajfku tabáku. A nejde jen o nedostatek banánů, nebo toaletního papíru. Třeba jde jen o tu holou svobodu, kterou potřebuje kapitalismus jako takový. Kapitalismus s jistou mírou solidarity.
V české televizi, pro kterou externě pracuji, píši scénáře, dodávám náměty, poradenství, svým podnikáním umožňuji práci, kameramanům, kostýmerkám, režisérům, produkčním. Komplementarita. Jsem kapitalista, který prodává své produkty instituci.
Kapitalista co investuje svůj kapitál, svůj čas, svoje tělo. Zavázal jsem se osmdesáti klientům, že budu mít v určenou dobu na ně čas, věnuji jim svou pozornost, poskytnu jim svoje znalosti. Musel jsem napřed investovat, pronajmout prostory a zeptat se, co ode mne tahle činnost chce, co potřebuje? Až potom přicházejí peníze. Žádný sladký život a žádné spiknutí mocných. Jen holá každodenní práce.