Dopsal jsem včera tu povídku, kterou jsem uveřejnil pod názvem „Lilie bílá.” Už její konec neuveřejním, nechám čtenáře dumat nad tím jak to dopadne. Udělám z ní hru. Na podzim si ji zahrajeme.
Dopsal jsem včera tu povídku, kterou jsem uveřejnil pod názvem „Lilie bílá.” Už její konec neuveřejním, nechám čtenáře dumat nad tím jak to dopadne. Udělám z ní hru. Na podzim si ji zahrajeme. Už jsem se domluvil s Kryštofem a Petrou, chtějí v tom kusu hrát. Hlavně Kryštof, prý v něm vyvolávala různé vzpomínky i nálady. Jo, pokud literatura vyvolává emoce, pak je jen dobře.
Jinak jsem včera zažil ZÁZRAK. Jel jsem na zkoušku do Alty. Tramvají. U Chotkových sadů sedíc v tramvaji přišel revizor. Hrdě jsem sáhl pro peněženku, kde mívám opencard a nic. Vzpomněl jsem si, že jsem peněženku dal do džísky a džísku jsem díky vedru nechal doma. Říkám revizorovi.
„Lístek nemám, opencard, jsem nechal v peněžence, peněženku mám doma. Vyhoďte mě, nic jiného si nezasloužím.”
Podíval se na mě, zeptal se mě kolik mi je let, řekl jsem mu pravdu, že mi bude pět a šedesát.
„Taky jste si mohl pořídit aspoň poloviční lístek.”
Pravil. Pak se podíval na mé bosé nohy a řekl.
„Boty jste také zapomněl.”
Mávl rukou a šel pryč. Ale jsem slušně vychovaný stařík, tak jsem si pro jistotu, než dojedu na Výstaviště opatřil za pomoci SMS jízdenku.
Jo, asi jeden z mála, co unikl pokutě. Tedy bezdomovce nepočítám. Ale je docela možné, že já, ač čistý a nepáchnoucí, jsem byl mezi ně zařazen. Zkouška proběhla jak měla. Pochopitelně spousta nedostatků. Tedy v mých očích. V očích herců bylo vše allright. Naše názory na to co je dobré se liší. Premiéra a reakce diváků ukáže. Ale na druhou stranu, když jsem zmínil novou hru, tedy spíše dvě kratší nové hry, spojené do pásma pod názvem „Dopisy z minulosti,” tak zájem herců byl. Dal jsem některým přečíst literární námět, ten se jim líbil a pravili, že do toho by šli. Tak uvidíme. Třeba se jim ta představa, že je zase budu terorizovat zamlouvá. Ale pravdou je, že se z těch lidí, kteří se většinou neznali dala dohromady zajímavá společnost. Je potěšitelné, jak spolupracují a poskytují si informace.
Čas kvačí, za chvíli se budu muset oblékat, půjdu do blázince. Tedy do psychiatrické nemocnice, jak se tomu říká. Ale pro mne je to pořád starý dobrý blázinec. Dnes, zítra a pak v pátek. Abych se nenudil. Jo jo.