Dozvěděl jsem se že další můj pacient, mladý muž má život za sebou. Našli ho údajně předávkovaného v autě. Dobře si ho pamatuji.
Dozvěděl jsem se že další můj pacient, mladý muž má život za sebou. Našli ho údajně předávkovaného v autě. Dobře si ho pamatuji. Vysoký, inteligentní, několikrát absolvoval léčbu, vždy tak jako spolupracoval a stejně zabalil život. Bylo mu kolem dvaceti pěti let.
Když si tak čtu na netu některá ta moudra, které produkují lidé, jež nemají o téhle problematice sebemenší pojem, jen žijí v jakési představě o závislosti, o drogách, o způsobu řešení, nemám ani vztek, ani mi není moc smutno. Prostě beru jejich úvahy, že jsou, oni je mají a nic nikdo s nimi neudělá. Protože při obrovské dostupnosti drog, alkoholu i hazardní hře, která v této zemi panuje a toleranci okolí vůči nim, jiný než takový výsledek jaký je není možný. Tihle lidé svým postojem určují pravidla, tihle lidé, kteří relativizují všechny hodnoty a docela klidně mnozí mají za to, že gambling je docela normální podnikání, prodej drog by mohl regulovat stát, a některé drogy by měli být volně prodejné bez jakéhokoliv postihu. Žádná regulace. nebo je jim to jedno. Tedy do doby, než se jich to samotných dotkne. Pak je mazec.
Pokud na stanicích Metra nerušeně prodávají dealeři drogy, pak máte milí spoluobčané jako výsledek jejich příjemného nerušeného byznysu jen ty mrtvé a závislé, kteří se nikdy z toho nedostanou. Chodíte, tváříte se že tam nejsou, policii necháte spát příjemně v autech, netlačíte jejich nadřízené aby je honili do práce. Protože co si budeme povídat. Míra úspěšnosti zvládnutí závislosti na alkohol je nízká a míra úspěšnosti zvládnutí závislosti na tvrdých drogách ještě nižší. Pakliže je na jedné ulici v Praze osm a více heren a takových ulic je bůhví kolik, pak jednoduše řečeno, máte milí spoluobčané jen to co si přejete, co chcete, nebo k čemu mlčíte. Protože herny jsou dokonalým ožebrovatelem vás samých, vašich manželů či vašich dětí. A už dávno před touhle dobou věděli všichni hostinští, že v době výplaty je nutné mít otevřeno, protože pak mají zisk. Máme svobodu. Tedy necháme vše volně a svobodně růst a rozvíjet se. Až k těm mrtvým a okradeným plus ekonomicky zničeným a z hazardní hry ožebračeným.
Necháváme mluvit o lidských právech lidi, kteří nemají ani potuchu, jak důležité dodržovat pravidla. Vymýšlejí si nejrůznější stupidity, jako je bourání vepřínů, volají po dětských právech, omlouvají nepřizpůsobivé minority. Místo toho, aby se zasadili z hlediska svých kompetence a vlivu o to, aby skutečně policie jednala, vytvořila tlak na ony dealery, na provozovatele heren a hostinců, kde se nezákonně nalévá alkohol nejen nezletilým, ale dost často i školou povinným.
Víte milí spoluobčané, pokud k tomu mlčíte, pokud máte za to, že to musí vyřídit někdo jiný než vy, pokud máte za to, že tohle je věc lidí, kteří se zabývají terapii závislosti, pak je stavíte do rolí, těch , kteří mohou maximálně skandovat jako kdysi ti studenti na Václaváku. „Máme holé ruce.” Nám se občas podaří zachránit pár životů, zbytek prostě žije jak žije. I těch pár životů nám stojí za to věnovat tomu úsilí. Všechny jednoduše nezachráníme. Jenže kde není dostupnost tak vysoká jako je u nás, není ani taková míra těch ožebračených, zničených a nebo mrtvých. Jsou země, kde je prostě hanba být opilý, a opilí se na ulici válejí opravdu jen ti bezdomovci. Ale u nás stačí jen v určitou hodinu cestovat městskou dopravou, tak kolem 21 hodiny a uvidíte co se všechno děje.
Zdánlivě slušní bezúhonní lidé, z nich čpí doslova chlast na sto honů. Opilé ženy, opilí muži, zfetovaná mládež. Než jet noční tramvají, jdu raději pěšky, protože je to pohodlnější a bezpečnější. Většinou. Mohu-li se vyhnout cestování MHD v noci, vyhnu se tomu. Mohu-li se vyhnout cestování MHD v sobotu a nebo v neděli odpoledne, vyhnu se tomu, protože to je stejné jako jet v noci. Nemám totiž chuť svádět půtky s opilci, poslouchat jekot …náctiletých zfetovaných slečen, či si nechat dýchat výpary alkoholu do obličeje opilci, kteří cestují do jiné hospody a informují o tom svoje okolí aby to náhodou nepřeslechlo. A to doopravdy nejsem citlivka. Jen jsem nějak unavený z toho jak vlastně se s tím nic nedá dělat.
Já si sice myslím, že dá, že je to skutečně záležitost tlaku veřejného mínění na politiky, kterým je stále a stále nutné připomínat, že byli zvoleni proto aby sloužili nám občanům a nikoliv aby si uspokojovali svoje majetkové potřeby. Ale proto aby se starali. Aby místo vysvětlování proč jim brání to či ono, řekli „uděláme tohle a uvidíme jestli to bude funkční. Bude vás to milí občané něco na daních stát, ale bude klid a pořádek.” Ten pořádek se skutečně dá nastolit v rámci stávajících zákonů.
Jsem toho názoru, že v době ekonomické krize přišel čas zkvalitnit jak policejní sbor, tak práci politiků. Jestliže policista sedí na služebně a nezatýká dealera na Metru. Například, pak je zbytečný. Jestliže je zbytečný, měl by být pro zbytečnost propuštěn. Jestliže pro zbytečnost, tak bez výsluhy. Výsluhu ať mají ti, kteří deset let mají skutečně prokazatelné výsledky. Pořádek ve svěřeném okrsku, bez dealerů drog, prodejců pašovaných cigaret a pořádek a čisto na ulici. Policie je k tomuhle určena.Už je čas aby si i policajti začali uvědomovat, že práce u policie není samozřejmost.
Stejně tak soudce, který propustí usvědčeného dealera, lupiče, neuvalí na něj vazbu a zmaří tak práci policajtů za několik měsíců. Udělá procesní chybu. Pak nechť je zbaven taláru a může se živit jako advokát. Pokud udělá advokátní zkoušky a najde klienty. Zrovna tak státní zástupce, co má obžalovávat a nežaluje, tam kde byl porušený zákon. Jakýkoliv zákon.
Jestli chceme na minoritách aby nefetovali, učili se žít a pracovat mezi námi, pak se musíme postarat aby se k nim ty drogy nedostali a neničili je. To je dnes asi největší problém romské menšiny. Jestli chceme zabránit exekucím vykonávaným na základě nesplácení dluhů, které jsou vlastně nesplatitelné pro lichvářské úroky, pak musíme ztížit jejich dostupnost. Nikoliv je podporovat a tvářit se že lidé jsou dost rozumní aby věděli co dělají. Jestli nechceme aby naše děti a vnuci brali drogy, musíme jim ztížit dostupnost půjček na lichvářský úrok. To nejde jinak než nelítostnou represí všech těch dodavatelů drog a a lichvářů. Na všech úrovních.
Myslí li si někdo, že prevence něco zmůže pokud je snadnější si koupit trávu, než rohlík, pak se plete. Prevence možná malinko sníží riziko, některým dětem otevře oči, a dalším dětem oči zavřou všichni ti, co nechali reklamu na chlast v televizi, policajti, co nechávají na Muzeu volně prodávat drogy atd. Ale v takhle vypjatých situacích je to kapka v moři. Když policajti na ulicích budou důsledně nahánět ty malé, policajti z protidrogového oboru ty velké, a dobrá prevence, pak má tohle všechno propojené smysl. Zavře-li policie padesát malých dealerů každý den, nadělá těm velkým potíže, protože najít padesát nových každý den, je hodně obtížný úkol pro ty velké dealery. Je to nikdy nekončící válka, nedá se vyhrát, ale dá se v ní snížit počet padlých a raněných, právě touhle represivní prevencí. On totiž každý feťák, který se ten jeden den nedostane ke své dávce a nebo musí vyvinout větší úsilí, má naději, že zůstane naživu a navíc čím větší obtížnost dostupnosti, tím menší procento uživatelů a tím méně těch mrtvých, a nebo třeba už jen neléčitelných závislých na drogách.
U alkoholiků to samé. Čím obtížnější dostupnost, tím menší počet opilců, tím menší počet raněných a mrtvých na silnici, tím méně zmlácených manželek a dětí. Všimněte si, že nenavrhuji prohibici. Jen snížit tu už několikrát zmiňovanou dostupnost. Když se malé děti nedostanou k sirkám a láhvi benzínu, pravděpodobnost, že zapálí barák je téměř mizivá. I zde je tohle možné upravit zcela demokraticky zákonem. Jen na váš nátlak milí spoluobčané. Jestli si to budete přát, pak to budete mít.
Na závěr malinká zkušenost. Terapeutická. Všiml jsem si, že nejúspěšnější terapie se provozuje třeba u alkoholiků, jejichž rodiče žijí více méně zdrženlivým způsobem života. Ti totiž svým dospělým dětem u kterých mívají kupodivu dost často značnou autoritu mohou říci na jejich racionalizace typu „Všichni pijí, všichni se občas nalejou, tak dělám jen co ostatní.” asi tohle. „Všichni možná, ale my s mámou ne.” Tohle je mnohdy víc, než si kdo dokáže představit.
Já vím, jsem takový obyčejný, neříkám ty hluboké filozofické a terapeutické pravdy, Nejsou to hluboce sofistikovaně zpracované studie. S perfektním pojmovým aparátem. Jen zkušenost a pořád ty samé věci ze života. Funkční věci.