Po dlouhé době jsem dal jen tak z provokace pár příspěvků na Abíčko. Reakce byla očekávaná, nezklamali. Ale tam je taková reakce normální. Jinak zjišťuji, že se pomalu vracím do starých kolejí.
Po dlouhé době jsem dal jen tak z provokace pár příspěvků na Abíčko. Reakce byla očekávaná, nezklamali. Ale tam je taková reakce normální. Jinak zjišťuji, že se pomalu vracím do starých kolejí. V pátek jsem unavený, jdu se podívat do nějakého knihkupectví a nebo prodejny filmů. I když teď mám rozečteno několik knih. Pak jdu domu, dnes jsem se tedy stavil ještě za Babetou, domluvili jsme se že přijde v týdnu. Rodinný život se musí pěstovat a udržovat. Doma se chvíli potloukám od ničeho k ničemu, natáhnu se a do půlnoci spím.
Vzbudím se, vypiji heřmánkový čaj. Zjistil jsem, že mi dělá dobře v poslední době. V blázinci tento týden šly dvě témata. Vztahy, převážně rozvody a sebevraždy. Samé potěšitelné věci. Ve skupinách mimo jedné recidivy a jednoho odchodu za „Štěstím” do Španělska jsem našel všechno v pořádku. Tedy v pořádku v rámci možností. Ale i tak. Vždycky, když se vracím z dovolené, jsem zvědavý v jakém stavu všechno najdu. Připadá mi ta dovolená vzdálena minimálně rok. Je pravdou, že jsem se hodně uklidnil. Vyřešil jsem si své vztahy, myslím, že pomalu přišel čas se rozhlédnout, jak to v otázce nabídky a poptávky vypadá. Mírně se zvedá zájem o mou osobu. Hlavně u žen, které mi tak dost konvenují. Věkem, rozhledem a přehledem.
Ale není třeba nikam chvátat. Čas v tomhle případě hraje pro čekajícího. Dva měsíce není zas tolik a klid, který prožívám není vůbec k zahození. Skutečně. To, že nemusím se starat o to, co ta druhá strana, jak budeme trávit víkend, jak se dohodneme, co vlastně je dobře a co ne? Tak ten klid je v tuhle chvíli k nezaplacení. Už jsem psal v jednom blogu, že jsem se poslední roky, staral o cizí záležitosti, poslouchal jsem trable, které nebyly v mé moci řešit, poskytoval jsem podporu a nejen psychickou. Abych se napřed dozvěděl, že vlastně nic neposkytuji, později, když hořkost z toho oznámení vyprchala, že se mnou byly krásné chvíle. Což je samozřejmě projev oněch přitažlivých sil, nebo uvědomění, že ne vše je černé. Jenže: Nabízet, poskytovat a ještě aby mi mnohdy někdo dával najevo, že bych k tomu měl prosit, tak tohle už jako ne.
Nakonec, vyslechl jsem na skupině něco, co jsem vždy považoval za riziko každého návratu. Vyprávěl jeden klient, feťák, kterého před lety opustilo děvče, že s ní navázal opět kontakt, sešli se, skončili spolu v posteli, on ji vždy po celá ta léta hrozně chtěl, aby nakonec zjistil, že vlastně chtěl jen jisté zadostiučinění, kterého se mu vlastně dostalo a už neví, jestli chce v tom vztahu pokračovat. Tedy chce, ale protože má ještě jednu přítelkyni, tak tuhle by si nechal jako příležitostnou milenku. Vznikla kolem toho dost dlouhá a vydatná debata, kde byl mimo jiné upozorněn na jednu věc. Bude, až ona zjistí jak se věci mají v riziku, že se z ní stane zhrzená žena a může se mu pokusit rozbít i vztah, který má a nakonec nebude mít nic. Bylo krásné sledovat, jak se mu v té chvíli zatemnily smysly a mysl a nechtěl vidět, slyšet všechny ty rizika, které takové chování skýtá.
Typická závislostní slepost. Ona je tahle slepost znatelná i u lidí, kteří závislí nejsou, ale právě pro závislé je tahle slepost životu nebezpečná a z toho důvodu se s ní hodně v terapii pracuje. Uvědomit si, co cítím, co myslím, jak myslím a jaké to má konce. Začal vydávat své představy za realitu, své naděje, že se bude ona dívka chovat podle jeho představ, za skutečnost. Lidé se jednoduše nechovají podle našich přání, ale podle svých zvládnutých emocí a cílů. Ta dívka má jistě svoje cíle a své záměry, protože během skupiny mu cinkla SMS, jen tak jsem žertem řekl: „Vypadá, že ti píše, abys dnes přišel, protože se ji po tobě stýská.” Nedůvěřivě se po mě podíval přečetl si SMS a pak ji přečetl nám. Skoro všechno, co jsem si myslel, že tam bude, tam v té SMS bylo.
Reálné chování se dá odhadnout. Žena, která přistoupí na obnovení vztahu, nepřistoupí na další starší paralelní vztah. Chce všechno a nehodlá se dělit. Pokud nedostane všechno, jedná podle svého temperamentu. Někdy v takovém případě, lze pouze se pokřižovat a říci: „Pán Bůh s námi a zlé pryč.” A čelit přírodní katastrofě s odhodláním muže, co se rozhodl zdolat cunami. Takže mu jeho úděl v tuhle chvíli nezávidím. Jedna mladá kráska, kterou údajně miluje, druhá mladá kráska, která po několika letech odmítaní si ho nárokuje, tomu se říká vskutku „dilema.” Bude mít co dělat, aby vše zvládl.
Tedy klid, o kterém jsem psal výše je opravdu k nezaplacení. Potřebuji si trochu urovnat všechny ty události za poslední roky a musím tu práci udělat sám. Protože pokud ji neudělám sám, zjistím,obrazně řečeno, že mám zase věci, které nechci a nepotřebuji. Měl jsem v noci sen, v němž jsem se stěhoval. Na chodbě byla složena hromada mých věcí a já jsem ji nechtěl. Vzal jsem si jen něco a zbytek jsem rozdal. Bylo to haraburdí, které jsem měl a které jsem na nic nepotřeboval. Jen mi komplikovalo život. Ano i v reálném životě máme věci jen tak, které nepotřebujeme. Naštěstí mezi ty věci už patří jen má knihovna. Jinak díky častému stěhování v posledních deseti letech jsem se mnohého haraburdí zbavil a už jeho sbírku neobnovil. Stejně asi tak je to v tom duševním životě. Zbavit se nepotřebného, nechat je na místě a nijak je nehromadit.
Odešel jsem v tom snu do světa, probudil jsem se a bylo mi dobře. Stejně jako mi bylo dobře v tom snu, když jsem se rozhodl, že všechno opustím a nechám na místě. Pro někoho jiného. Někde v dálce za kopcem je něco zajímavého. Za každým kopcem, za kterým jsem nebyl se vždy skrývalo něco zajímavého. Jakmile člověk se rozhodne a opustí co ho připoutává, stává se svobodným a může do všech světových stran, za každý kopec, který si umane. Nechá-li na místě bývalé lásky, křivdy, smutek a žal, plus naděje s tím spojené, pak neřeší jako ten chlapce výše, kterou? Buď užije toho co si nechá, nebo pokud si nenechá nic a jde světem v naději, že někoho potká, kdo je pro něj zajímavý, pak má právě možnost naplnit tu naději.