Začal mi pracovní týden naplno. Včera jsem se vrátil domu v osm, v pondělí ve osm čtyřicet pět, dnes to bude nejdříve o půl desáté. Všechno večer pochopitelně.
Začal mi pracovní týden naplno. Včera jsem se vrátil domu v osm, v pondělí ve osm čtyřicet pět, dnes to bude nejdříve o půl desáté. Všechno večer pochopitelně. Venkovní teplota se nesnižuje, panelák pod střechou je vyhřátý celkem slušně. Nepoužívám, žádný větrák ani klimatizaci, mám pocit, že sice si člověk uleví, ale pak ze zdravotního hlediska to není nejlepší. Nakonec, venku jsem dělal celá desetiletí, musel jsem se vyrovnávat s počasím jaký bylo.
Má tohle počasí tu nevýhodu, že se mi omlouvají klienti, jednou, že je bouřka vytopila, nebo, že jim vítr poškodil střechu, jinému zase utopil auto. Od pondělí kromě jedné recidivy dostávám takovéhle zprávy. Jinak jsem se na sebe dozvěděl, další závažná fakta v komentářích od nepodepsaných lidí, údajně z mé terapie, kde jasně potvrdili, jaký že jsem to neomalený lotr. Jo jo, jsem. Debatoval jsem s nimi, nasíral jsem je v debatách, nedal jsem si od nich říct, nechoval jsem se jak by si přáli, chodil jsem bežeckou stopou. Jsem na mladé ženy, dokonce ve svém věku. Prostě nic dobrého se mnou nezažili. Dodnes se s tím nemohou vyrovnat. Někteří.
Připomíná mi to ty kluky a holky, co si sebou nesou od dětství trauma, že jim ve školce vzal kamarád, kyblíček, holčička od vedle mu nepůjčila mu panenku a nebo si s ním nechtěla v šesté třídě hrát na doktora a s jeho kámošem ano. Dnes se mnou řeší tyhle svá trauma tihle lidé, které jsem neviděl dvacet let, zde, podobně jako někteří ukřivdění pacienti, na stránkách mého webu. Tak už to v životě chodí. Všechno je dobré, všechno se hodí, když jde o to si vyrovnat účty. Nebo se aspoň o to pokusit. Kdybych neměl nikdy úspěch, dozvěděl bych se, že si za to můžu sám, když úspěch mám, dozvídám se, že je za tím něco nekalého, už to, že pracuji v blázinci, je divné a tak jak se mohu chovat tam, by mi nikde netrpěli.
Neasertivní lidé, nebo málo asertivní, vidí příčinu svých potíží všude jinde, než sami v sobě. Úzkostní, zase chtějí změnit celý svět, tak aby byl podle jejich představ a pokud narazí na lidi, kteří jim zcela klidně řeknou. „Běž s těmi reformami, pravdami někam jinam.” Takový, pak je neomalený, agresivní, hrubý, bezohledný. Dokonce pokud s nimi nediskutuje, je uráží svým bezohledným mlčením.
Nejen proto, že nechce slyšet pravdu. Třeba jen proto, že se hodlá zabývat jinými záležitostmi, než pravdami socialistických monarchistů, kteří mě kdysi přesvědčovali, jak je ten socialismus skvělý, dnes píší do pravicových periodik a bijí se v prsa za správnou věc, před oltářem vlasti a kapitalismu. (Něco málo jsem si během půl hodiny našel na internetu a bavil jsem se.)
Nositele pravdy jsem vždy měl v „oblibě.” Byly doby, kdy jsem se je pokoušel přesvědčit, dnes jim jen říkám. „Ano vím, jsi jedinečný, úžasný, máš ve svých názorech zcela jasno. Má to ovšem takovou maličký háček. Tyhle názory s tebou nesdílím, a protože je nesdílím, nemám potřebu s tebou o nich ani diskutovat.”
Nositelé pravdy, vždy vědí jak se má kdo chovat, jaký má být, jak má správně vypadat, zda má nosit ponožky v sandálech, či nemá, jestli je to projev buranství, nebo není a zastrčenou košili v kalhotách, případně zda je košile nezastrčená do kalhot projev buranství. Oni jsou nositelé těch správných postojů, a pokud někdo neodpovídá jejich představám, mají problém. Chudáci. Ty problémy kolem sebe rozšiřují. Podobně asi jako genderově založené feministky, které mají zásadní problém, zda se má psát Blažek, či Blažková. Takhle se na ně asi dívám. Ne že by mi vadily feministky, které nepřechylují. Nakonec, když jim vyhovuje tenhle způsob, proč ne. Nemám potřebu tohle řešit.
Já mám vůbec malou potřebu řešit takové „závažné” problémy, jak jsem uvedl výše. Možná, že i z toho důvodu, že jsem musel v životě zabývat, z mého hlediska většími potížemi. Sice chápu, že potíže jiných jsou jejich a jsou pro ně ty největší. Ale nemám žádnou povinnost se jimi zabývat. Politické přesvědčení nikomu neberu, pouze jen nemám rád komunisty, to je skutečně nebezpečná ideologie, stejně jako životu nebezpečné považuji ty spasitele, co chtějí všem ukazovat, a nařizovat jak mají žít. A že jich je a že jich je za naše peníze lehko živých až až.
Tedy diskutovat, zda jsem a nebo nejsem neomalený, od roku 1984 až k dnešku považuji za ztrátu svého času. V očích těch lidí ano, s tím se smířím. Jak jsem řekl, ledacos jsem si vygůglil, a pobavil se, ale nemám potřebu s tím člověkem o čemkoliv diskutovat, protože mě jeho názory celkem nezaujaly. Monarchista nejsem, pro kapitalismus ano, protože ho považuji za efektivní systém. Demokracie je o dohodě, nebo taky nedohodě. Nikdo nemá povinnost se dohodnout s tím druhým, pouze může naznat, že dohoda je pro něj výhodná. Pokud není, hledá si ke spolupráci a dohodě jiné lidi, než jsou třeba momentálně k dispozici.
Stejně tak si hledá kamarády jací mu vyhovují, nebere, tedy já ne, všechno co se nabízí. Pokud jsem se kdysi rozhodl, že přátelství někoho pro mne ztratilo smysl, dokud nenaleznu nový smysl, zřejmě svůj postoj nezměním. Za ty roky jsem nenašel jediný důvod, pro který bych měl měnit svůj názor na cenu toho přátelství, nebo třeba cenu jakékoliv diskuse o čemkoliv. Na lidech, se kterými jsem se rozešel, nic nechci, nic u nich nehledám, nic od nich nevyžaduji. Nezkoumám, jestli jsou poctiví, nebo nepoctiví, jen málo toho, co zažívají je pro mne důležité. Pokud vůbec něco.
Některým lidem se tohle musí opakovat, protože jen po několikátém opakování uslyší, že nic nechci, nic nevyžaduji a nemám potřebu se starat, jak se jim vede, nebo nevede. A nemám potřebu s nimi diskutovat o svých přednostech, nebo chybách. Nemám s nimi žádný kontrakt, že tak budu činit, a zodpovídat se jim. Mohou to zcela v intencích svého uvažování považovat za neomalenost.
Pokud některý z čtenářů zjistí, že by tahle strategie mohla být pro něj výhodná, klidně ji může použít. Mě se celoživotně vyplácí. Dokonce mám i díky ní přátele. Takové jakým vyhovuji a jací vyhovují mě. 🙂 Nemusím je předělávat a oni nemusí předělávat mne.