Sledoval jsem v sobotu presidentské volby. Dokonce jsem si pustil zpravodajství ČT, což skoro nikdy nedělám.
Sledoval jsem v sobotu presidentské volby. Dokonce jsem si pustil zpravodajství ČT, což skoro nikdy nedělám. Jedině při parlamentních volbách a nebo v takovém případě jako jsou první presidentské volby. Výsledek mě nijak nepřekvapil, neurazil a myslím, že se dal čekat. Nijak nehodlám podléhat nějakému extra nadšení. Ani se necítím jako „vovce„ případně dement, který nemá vlastní názor. Docela mi vyhovuje tento způsob demokracie, protože pokud si lidé zvolí toho či onoho, mají, co chtěli.
Myslím si, že všichni ti mudrci, kteří křičí o nedostatku demokracie si nevšimnou, nebo nechtějí všimnout jednoho. Nikdo nikomu nedrží pistoli u hlavy a nikdo nikomu nenařizuje koho volit. Pokud někdo podlehne manipulaci a zvolí místo toho, koho by rád, někoho, koho media označují za volitelného, jeho problém.
Dostaneš volební lístky a vybereš si z těch co tam jsou. Pak volíš. Stejně tak je to s politickými stranami. Strana, libovolná strana dá na kandidátku lidi a voliči je mohou a také nemusí volit. I tohle se ukázalo třeba v případě Přemysla Sobotky. Podle většiny nebyl volitelný, a nebyl zvolen. I to je demokracie. ODS jako každá jiná politická strana se musí smířit s tím, že má omezený mandát, možná v roce 2014 upadne do zapomnění, možná se vzpamatuje, možná, že ji nezachrání už nic. Uvidíme. Ostatně, to je problém ODS, nikoho jiného.
Poslouchal jsem výklad pana Janečka o pozitivní evoluci. Pan Janeček je jistě přesvědčený, že vymyslel něco, co bude bezproblémově fungovat. Obávám se, že nepočítá s jedním. S lidskými vlastnostmi. Kolik už jsem slyšel nápadů, řešení, reforem, které mely fungovat, leč nefungují a fungovat nebudou. Navíc, každý systém je zneužitelný. Zneužitelný lidmi, kteří najdou skulinu a dokáží tou skulinou procpat, vše co potřebují procpat.
Evoluce je postupná změna, která mění, co nefunguje a zachovává, co funguje. Pokud je to slepá cesta, pak se dál nevyvíjí. Jak se ukazuje na všech těch reformátorech, kteří každé čtyři roky něco mění, jedná se nikoliv o evoluční cestu, ale o antievoluční cestu. Už dávno jsem se odnaučil měnit něco jen proto, že jsem si myslel, že změna je život a každá změna prodlužuje život.
Život si potřebné změny vynutí sám a nenápadně. Evoluční cestou. Postupně a bez násilí. Pomalu jsme se dopracovali k přímé volbě presidenta, k omezení poslanecké imunity. Poslanci už nejsou beztrestní, ministři odstupují, sice neradi, ale odstupují, nebo jsou odvolávání. Řekl bych, že se politici začínají docela bát, ne že ne. Jistě, mnozí si si myslí, že na ně není žádná páka, ale ona je. I tak velké a v minulosti úspěšné politické strany jako je ODS a ČSSD zjišťují, že se klidně mohou stát okrajovými stranami, které budou bez nějakého zásadního vlivu. Stačí k tomu další volby. Pokud se nepoučí.
Takže bych na místě mnohých tolik nepodléhal hysterii, doporučil bych jim, než neco řeknou nebo napíší o „vovcích a vovčanech” aby se trochu rozhlídli kolem sebe. Ano, také se mi nelíbí, že pravicová vláda zvyšuje daně, volil jsem pravici, protože slíbila, že daně zvyšovat nebude. Daně zvyšuje a jejich výmluvy mě nezajímají. Pokud prokázali v tomto směru neschopnost, pak musí od válu. Ovšem, že by levice nezvyšovala daně o tom pochybuji. Čím vyšší daně, tím větší možnost k rozkradení. V tom je zřejmě ten zásadní problém. Zároveň tím větší příležitost k manipulaci davu.
Ovšem je na každém, jak a nakolik se dá manipulovat. Jak a nakolik uvěří slibům, které se neplní. Pokud někdo věří slibům, že se odněkud objeví lidé, kteří budou nadprůměrně slušní a půjdou do politiky a budou dokonce zvoleni, je naiva. Většina slušných lidí má jeden problém, neradi jdou do konfliktu, mají rádi klid a to politika prostě neumožňuje. Politika je pro lidi, kteří se prosazují, touží po moci a jsou ochotni jít pro tu moc až na hranu. Někdy až za hranu.
Ti slušní, nekonfliktní, co píší ty rozhněvané blogy, vyčítají těm asertivním, do konfliktu ochotným jít, právě tyhle vlastnosti. Jenže bez nich by nebyli úspěšní ani v politice ani v podnikání. Ti nekonfliktní, chtějí na těch konfliktních aby se chovali podle nich. A jak už bylo řečeno. Asertivní, podnikaví lidé, toužící po moci nasadí všechny možnosti a všechny páky aby uspěli.
Navíc, když se mezi nimi najde pár těch, co jsou ochotni jít za hranu, nevěřím že je to většina, tak pak vzniká pod mediálním tlakem, dojem, že všichni jsou zloději a všichni zaslouží pověsit. Nejméně. Jenže ti lidé v politice jsou z nás, jsou to naši sousedé, my jsem je zvolili, znali jsme je jako lékaře, učitele, podnikatele. Teď jim vyčítáme, že využívají všech možností, co jim vstup do politiky dává. Že jsme se v nich zmýlili.
Jistě, bylo by hezké, kdyby to brali jako službu lidu, leč někteří to tak berou, někteří ne. Všude je koukol mezi pšenicí. Akorát ho nesmí být víc než té pšenice.