Poslechl jsem si na DVTv rozhovor s MUDr Klímovou, o skandálu,
který se odehrává v poslední době kolem dokumentu, který byl natočen
v zařízení Aktip.
Paní doktorka se snažila, leč zřejmě příliš důvěry nevzbudila u
moderátorky Drtinové, která abych byl poměrně spravedlivý, docela
ráda si zve do svého pořadu lidi zabývající se alternativními
terapeutickými postupy. A paní doktorka asi zřejmě bude mít problém
obnovit svou profesionální důvěryhodnost. Terapeutka nemusí být zlá žena, jen je nekompetentní.
Nejsem soudce ani paní doktorky, ani oné „terapeutky,”
která by neměla být podle mého mínění vůbec puštěna k práci s
lidmi. Ale musím být upřimný i v oficiálních zdravotnických
zařízeních jsou lidé, kterým kdyby platili za to, že nebudou dělat
nic, zdravotnictví by ušetřilo a bylo by zachráněno dost
lidí.
Pochopitelně zaujaly mne výroky o „vykadění rakoviny.”
Přemýšlel jsem co se stane s nádorem při spontánní remisi. Tedy
náhlého uzdravení z nevyléčitelné choroby. Ty uzdravení se dějí. O
tom není žádného sporu. Stejně tak, mizí nádory při
alternativních postupech. Našel jsem si na Wikipedii,
heslo: Vylučování
a dočetl jsem se, jak se z těla dostávají zbytkové látky.
Pravděpodobně není zas až takový kec, když
„terapeutka,” považující figurantku za naprosto blbou,
ji, z jejího hlediska, srozumitelným způsobem sdělí: „Že se
rakovina vykadí.” Inu při troše inteligence, (vzdělání ani
akademický titul moudrost nezaručuje,) by použila výraz: „Milá
klientko, když se vám ten nádor díky naši léčbě rozpustí, zcela
normálně se vyloučí. Stolicí, močí, potem, či slinami.”
V případě oné formulace, nad kterou se mnozí baví a rozhořčují, je jasné, že
jedná o naprosto idiotskou formulaci, na které si každé správné
medium smlsne. Zcela právem. Jak už jsem řekl. V žádném případě, ona
„terapeutka” by neměla s takovým způsobem informování
klienta, překročit práh, jakéhokoliv poradenského, či terapeutického
zařízení.
Jsem fanda alternativních postupů, nakonec vědeckých omylů jsem za
svého života zachytil dost a dost, ačkoliv se tvářili zcela
exaktně. A jsem fanda vědy. Myslím, že s patřičnou dávkou kritického
přístupu k oběma směrům, lze je využít ke svému prospěchu. Případně celého lidstva 🙂
Psychoanalýza, psychoterapie, jako taková je podezřelá v mnoha
očích odborníků pracujících s exaktními fakty. Chápu je. O fanaticích
nejrůznějších náboženských směrů, nemluvě. Ti za vším vidí Ďábla. Nedá se to
změřit, nemá to moc záchytných bodů, ačkoliv se, jak psychoanalytici,
tak psychoterapeuti, snaží povýšit svou metodu na vědeckou úroveň.
Ono je vědecky dost těžko obhajitelné, že lidé, kteří otevřou svůj
problém na individuálním sezení, či skupinovém, podotýkám mnohdy
zdánlivě neřešitelný logickou úvahou, se vyřeší jakoby sám od
sebe. Kdybych tohle zažil jednou, řekl bych: „Náhoda.”
Ovšem, pokud se ona náhoda za dvacet pět let praxe opakuje po 2056,
pak se zamyslíte, co že se vlastně děje.
Něco podobného jsem zažil dnes. Minulý týden, klient mluvil o
potížích se svým podřízeným. Hodlal ho vyhodit, ale jak už to bývá,
ne každý kapitalista, tedy jen málokterý, umí bez váhání někoho
propustit. Minulou skupinu sbíral odvahu, jak tomu člověke řekne:
„Už tě nechci, už si hledej místo.”
Dnes mě pobavil tím, jak líčil, že onen podřízený, kolem něj
druhý den obšlapoval, aby mu sdělil, že si našel lepší místo, kde
bude mít víc. Úleva, že ho nemusí vyhodit a ten člověk jde sám, byla
zřetelně cítit, ale i ji verbálně bez jakéhokoliv dotazování
sdělil. Něco se otevřelo, něco se vyřešilo. Samo.
Můžeme vytvořit teorii o nevědomí, kolektivním nevědomí,
synchronizaci, paradoxní intervenci, sebenaplňujícím proroctví,
meridiánech, léčení rukama a další a další, přesto tyhle teorie
vědecky nejsme schopni ověřit falzifikačním způsobem. Pouze, tedy
podle mého mínění, je vzít na vědomí, že se dějí. Selský rozum
jaksi nefunguje. Podobně jako v kvantové fyzice.
Na podobném principu funguje, jóga, zen, či či-kung. Víme a jsme
schopni ověřit, že existují lidé, kteří vysuší na vlastním těle ve
dvacetistupňovém mrazu mokré prostěradlo. Mají ti lidé techniky, co
jim umožní vytvořit takovou energii ve těle, že prostěradlo v tom
mrazu na něm usche a ten člověk nezmrzne. Stejně jako jsou lidé, co
si do krční jamky zasunou ostré kopí, nebo si lehnou břichem na
ostří, a ani jedno jim nezpůsobí újmu. Ti lidé jsou
zadokumentovaní.
Nehodlám se rozepisovat o dalších a dalších
„zázracích,” které se dějí a které mnozí „zbožní
fundamentalisté,” považují za dílo Ďáblovo. Já jen za
dovednost, která funguje, nevíme ani dost dobře proč, ale
funguje. Jako ona spontánní remise.
Odsoudit a smát se je snadné. Pochopit, porozumět, zas až tolik
ne. Všichni herci vědí, že změnit polohu těla, znamená změnit emoční
nastavení. Ono emoční nastavení se přenáší na diváky. Jakou formou
energie se onen přenos koná, není zas až tak známo. Jak se děje
vidíme, ale změřit neumíme. Přesto se evidentně děje.
Tohle se odehrává v psychoterapii. Použiji paradoxní intenci,
abych nechal člověka vstoupit do situace, kterou nezvládá, žádám ho,
aby ji nezvládal, co nejvíc, aby ukázal všem, jak se zhroutí, jakou
má dovednost ve zhroucení. Ačkoliv se předtím třásl strachy,
najednou pod tíhou té absurdity se začne smát a tíha strachu
odchází. Když ji budu předvádět bez kontextu, bud divná,
nedůvěryhodná, k posměchu, či rozhořčení.
Změna nastavení rukou ovlivňuje dýchání, změna nastavení dlaní
při relaxaci, člověka mentálně ovlivňuje. Pouhý pohyb
dlaní. Napínání a povolování svalů ovlivňuje psychický
stav. Šarlatánství? Možná, ale funkční „šarlatánství.”
Naučím-li lidi se přeladit, z jedné emoce do druhé, otevře se jim
zcela jiný svět. Pouhým přeladěním. Lidé mluví o něčem obtížném,
mě bolí břicho, zeptám se, co mu leží v břiše a on si najednou uvědomí,
že ho bolí břicho, které má jakoby plné, něčeho nepojmenovatelného.
Neznám Aktip, nechci soudit jejich výsledky. Viděl jsem jen
jednu ženu, která nemá v terapii, naprosto co dělat. Pokusil jsem se
jen tak se podívat svým pohledem na některá kritizovaná tvrzení. A
říci, že si nemyslím, že všechno, co doktorka Klímová řekla v
rozhovoru pro DVTv, je lež a kravina a podvod. Jo jo.”