Pokud věrně popíšete pocity a okamžitě na ně následuje přiměřená reakce je dobře.
Pokud věrně popíšete pocity a okamžitě na ně následuje přiměřená reakce je dobře. Pocity u jednoho člověka vyvolávají spolehlivě pocity u druhých lidí, to ukázaly komentáře pod blogy z posledních dní.
Děkuji všem, co mi vyjádřili podporu a přání abych to nevzdal. Myslím že to jsem v úmyslu neměl. Jen jsem si potřeboval ulevit. Nejsem nezdolný superman, ale jen člověk, který je hodně odolný, ale cesta takového druhu sebou nese, nebo spíš vyvolává emoce z potíží nejrůznějšího druhu.
Věděl jsem jedno. Potřebuji, změnu, sebemenší změnu, která dokáže mě udržet v takovém rozpoloženi, které
mi umožní vidět věci jak jsou. Stačilo, koupit karymatku, tím jsem věděl, že o jistou míru dalšiho pohodlí je postaráno. Uschnout a najíst se. Tohle jsem si zajistil a navíc jsem ještě komunikoval na dálku s Markétou. Mimochodem řeč o potížích s někým, kdo reaguje pozitivně je pro mme úlevná. V případě že bych jako kdysi neměl mobíl v každém připadě bych se snažil s někým mluvit. Skoro s kýmkoliv kdo by byl ochotný poslouchat.
Takže není divné že se dostanu do potíží, ale bylo divné kdybych se z nich nedostal. Kdysi dávno jsem četl vzpomínkovou knihu Ernesta Setona, kde popisoval jak se dostal v prérii do potiží. Zabloudil a lehce zpanikařil. Ovšem jako člověk, který se zabýval lesní moudrostí si uvědomil, že stačí jen udělat, co ve svých knihách radí. Povolil uzdu svému koni a ncchal ho jít kam chce. Kůň našel cestu k vodě a tam už to Seton znal. A bylo vyhráno. Tady v mém případě stačilo si uvědomit své možnosti. Najíst se ohřát a zeptat.
Navíc jako člověk z dob socialismu mám zakodováno, že valuty je něco, co se utrácí za nezbytně nutné věci. A musím si systematicky uvědomovat, že nejsem ten chudý Čech co počítá každý dollar nebo euro. To co mi doma přijde jako přiměřené mi zde v první chvili přijde jako rozmařilé.
Tohle jsou detaily, které v zátěžové situaci mají svojí váhu. A není vždy jednoduché jim nepodlehnout a nenechat je vyrůst do hrozivých rozměrů. V momentě kdy jsem si uvědomil, že mohu jít na hotel, koupit si lístek na vlak, v klidu se v teple najíst jsem stejně jako Seton povolil koňi uzdu.
Navíc jsem si uvědomil, že toho také mohu kdykoliv nechat. Mám dovolenou, je to moje rozhodnutí jak ji strávim a nejsem nikomu odpovědny za zklamání´, které svým rozhodnutím připravím. Nemám povinnost být třeba v potížích větších než je o dovolené na zotavenou záhodno.
To že pokračuji je jen z toho důvodu, že zatím je mi ona cesta i přes veškeré potíže prospěšná. A jak věřím bude její dokončení prospěšné i Markétě. To je asi odpověd na komentáře, které mě nabádají abych cestu dokončíl. Zatím jsem každou cestu dokončil. Tak doufám, že i tuhle.
Samozřejmě jsem si říkal, že pršet jednou přestane. Jen jsem nevěděl kdy. kolik dnů ztratím. V tom lijáku jsem skutečně cestovat nechtěl protože jsem věděl že stan co mám neposkytuje jistotu jakou poskytovaly stany předchozí. A přiznám se že spát po autobusových čekárnách už je mi proti mysli. Byla kdysi doba kdy mi noclech v čekárně přišel jako samozřejmý. Stejně jako návrat stopem. Dnes spím raději v dobrém stanu na mistě, které poskytuje intimitu.
Tak jsem si zase o nečem popřemyšlel a budu pokračovat dál. Mám čas dokončit co jsem si vzal do hlavy.