Hezky to Honza napsal o tom „funkčním” manželství, když komentující manžel chodí do bordelu a ještě chce mluvit za ostatní muže, že: Všichni víme , že nejdražší milenka je manželka.A spousta manžel
Hezky to Honza napsal o tom „funkčním” manželství, když komentující manžel chodí do bordelu a ještě chce mluvit za ostatní muže, že: Všichni víme , že nejdražší milenka je manželka.A spousta manželek po letech ani o sex nestojí.
Ten Hozův komentář pro jistotu uvádím celý.
No nevim, ja bych pravidelne navstevy muze v bordelu za znamku uspokojiveho manzelstvi nepovazoval, ale pokud to obema partnerum vyhovuje, proc ne, je to jejich vec.
Kazdopadne podle vlastni zkusenosti vim, ze sex za penize byl vysledkem obdobne touhy jako hazardni hrani – co nejrychleji ziskat pocit stesti bez namahy, jaksi umele, a tak aspon take chapu Janovu paralelu se zavislosti, byla to proste forma zavislostniho chovani, i kdyz samotny sex za penize pritom „moji“ drogou nebyl. „Vyresit co nejrychleji problem“ je preci nedostatek trpelivosti, a ten je pro zavislostni chovani typicky.
Já si nejsem jist, že všichni víme, co tvrdí onen komentující o těch manželkách. Mnoho mužů, tohle neví, já patřím mezi ně. Ač třikrát ženatý, tak peníze jsem poskytoval jako samozřejmost. Se ženou jsem spal a bavilo mě to. Konečně vybíral jsem si takové ženy, co mě s ními sex bavil. Samozřejmost poskytovat peníze není pro mne ve vztahu na dálku. V takových jaké jsem měl od roku 1991 až do letošního roku. Pokud bych s těmi ženami žil ve společné domácnosti, považoval bych za samozřejmé, že poskytuji peníze.
Co já tak slýchám a dost často, právě od těch žen, že ony by o sex stály, jenže jejich pánové, ti mají problém s erekcí pouze doma. Jinde ne. Tedy o jaké drahé milence chce někdo mluvit, když s ní ani nespí? Doporučil bych v takovém případě raději mluvit o služce, která je vždy na dosah. A v případě sexuální nouze může posloužit jako uvolňovací ventil. Tedy, když je nejhůř, jak někteří říkají. A okamžitě dodávají: „Ale než bude nejhůř…”
Jako drahou milenku bych v takovém případě považoval jen tu, která s mužem spí, on má, ale málo sexu a musí k tomu ještě sytit kompletně rodinný rozpočet. Tam by se dalo hovořit o drahých milenkách. Pánové rádi takto hovoří, dávají najevo, že by se jim ulevilo, kdyby je ta „nejdražší milenka” opustila. Jenže je tady jeden malý problém. Většina mužů, velmi těžko mnohem tížeji než ženy snáší rozchod. A když na něj dojde, pak muži velmi těžko prožívají onen rozpad manželství. Byli zvyklí na jistotu a najednou je fuč.
Ovšem je pravdou, že i rozchod, nebo rozvod se dá zvládnout aniž by se jeden totálně zhroutil. Nejhorší je ono období, kdy to člověku zcela dojde, pochopí, že ten na koho byl zvyklý spoléhat, kdo byl vždy po ruce, už po ruce není. Dost dlouho jsem po každém rozchodu, když jsem si nebyl něčím moc jistý, chtěl zavolat, nebo se zeptat té, které, co mě právě opustila, jak že to je, nebo kde to je. Byl jsem zvyklý mluvit s nimi o důležitých věcech a najednou jsem neměl s kým. Tohle není nijak jednoduché, a protože mám podobné informace i od těch, co se rozvádějí, rozcházejí, tak si myslím, že tohle prožívají i jiní.
Velká legrace bývá, když takoví ti jednou ženatí opilci, co léta kašlali na svojí ženu, dávali ji najevo jak ji mají zcela na háku, najednou se hroutí, při zjištění, že je žena opouští. Pak naklušou, hodinu vykládají, jak vlastně oni ani tak nepijí, že bych měl té ženě domluvit, vysvětlit ji, že vlastně tohle není tak strašné pití, fetování. Já jen poslouchám a říkám těm mládencům. „Jo jo, pravda, vy možná ani tak nemáte problém s tím pitím. Tomu bych věřil. Jenže s tím vaším pitím má vaše žena a začíná vám dělat nohy. Tedy se dostáváte do problému. Ovšem, pokud ji opustíte, můžete zvesela pít dál, kolik potřebujete. ” Jo jo, já tyhle paradoxní intervence miluji.
Hráči ti to mají jinak, ti přesně si mohou spočítat za kolik to je a tam už se dost těžko hájí, že jiní hrají víc. Pokud jde o miliony, což dost často jde, tak ti potřebují každou pomoc. Najednou ti hoši zjistí, že nemají lautr, ale zhola nic. Jo, když jim otrne a ta „nejdražší milenka” dá najevo, že neodejde, uleví se jim od toho strachu, co se díky němu, klepali až se jim brada a ruce třásli.
Tedy pokud mi někdo z mých klientů píše, že jsem mimo s tím tvrzením o závislostním chování, pak zřejmě sám u sebe, ještě to závislostní chování nemá zpracované. Zdá se, že se velmi brzy dostane do maléru. Pokud o své ženě, která ho léta podporovala, tedy nic netušíc, jako spoluzávislá, hovoří jako o nejdražší milence, co nemá po letech chuť na sex, mohu mu doporučit, aby tak několik týdnů na ulici sledoval opilce. Možná pochopí, jak obtížné je pro některou ženu se svým manželem, co se dal ze strachu, aby nepřišel o poslední jistotu na lepší cestu, spát.
Nějak si neumím představit, že bych spal s ženskou, co se denně přede mnou válí zlitá na zemi. Pokud se jen válí, je to ještě dobré. Někdy to vypadá i hůř. Jsem viděl i takové, co se doslova zesraly. Nakonec, chodil jsem pracovat na ženské oddělení dost dlouho a i ve svých skupinách mám ženy. Vím jak ženy na tom oddělení na mě působily antieroticky. Trochu pokory by to od některých lidí potřebovalo.
„Ano,” říkám lidem.
„Nemáte se za co omlouvat, jsou to vaše průsery a vy za ně zaplatíte. Jestli ti lidé vás neopustili, pak k tomu mají důvod. Jenže je také dobré vědět, co jste zač a co umíte, zlitý nebo zfetovaní. Aby jste se, když je třeba v některých prohlášeních drželi zpátky.”
Kdo pak hází taková hesla o tom, že problém řeší v bordelu, nikoliv doma, ten nepochopil, že neřeší nic. Že se chová stejně jako se choval. Jen nechlastá a nefetuje. Což je pro mnohé ženy ze začátku dostačující, ale nikoliv napořád.
Ono to zaštiťování abstinencí je dost pohodlné. Abstinovat umí skoro každý, ale ne každý se umí chovat jako odpovědný člověk v té abstinenci. Něco nedělat, což vlastně abstinence je, nebo se něčeho zříkat, omezí mnohé potíže a problémy. O tom není sporu. Jenže, je potřeba změna takového druhu, že lidé změní své chování, své projevy nezřízenosti i v jiných věcech než v samotných drogách.
Pokud tak neučiní, ani jim dlouho ten nátěr abstinence nevydrží. Někdy může vydržet i několik let, ale je to mnohem křehčí stav těla a mysli, než u závislých, co postupně a po malých krocích učinili během let změnu takového rázu, že kdo nezná jejich minulost nepředpokládá třeba vůbec nějakou agresi z jejich strany.
Ještě se vrátím k těm „nejdražším milenkám.” Ženy alkoholiků, feťáků a hráčů. Ať už partnerky, nebo manželky většinou žijí pod vlastní cenou. Nevyužívají díky své spoluzávislosti všechny své možnosti. Vůbec si neuvědomují, jak žijí dva životy. jeden nad své poměry, když saturují nejrůznějším způsobem své muže, na druhou stranu žijí nesmírně chudě a to nejen finančně. To samé se týká partnerů alkoholiček, feťaček, nebo hráček.
Nakonec jen zvyk a tradice mě nutí psát o alkoholicích, feťácích a hráčích. Ženy muže i v tomto směru dohánějí mílovými kroky. A mnohé s e chovají podobně jako ti muži, co chodí do bordelu, ony do bordelu nechodí, ale za jejich věrnost bych nedal ani zlomenou a vypálenou sirku. Jinými slovy. Kurví se na potkání. Některé doslova.