Cestoval jsem tramvají. Včera večer. Od Anděla na Barrandov. Tramvaj byla plná. Koupil jsem si skvělou knížku od MUDr Hnízdila „Mým národům” a četl jsem. Tedy chtěl jsem. Všude vládl klid a mír.
Cestoval jsem tramvají. Včera večer. Od Anděla na Barrandov. Tramvaj byla plná. Koupil jsem si skvělou knížku od MUDr Hnízdila „Mým národům” a četl jsem. Tedy chtěl jsem. Všude vládl klid a mír. Až najednou slyším nepřeslechnutelný hlas s nepochybně cikánským přízvukem..„drž piču ty česká mrdko!” Ač jsem na takto vyjadřující se učástníky přepravy neviděl, bylo zřejmé díky onomu přízvuku že hovoří dvě dámy tmavé pleti. Jedna tohle říká muži středního věku, který ji požádal aby mu nekřičela do ucha.Druhá ji přizvukuje. „Ještě cekni ty bílá svině a zavolám našim chlapům a rozmlátějí tě, že se posereš.”
V tramvaji se rozvinula debata na téma „cikánské socky, český svině, uděláme si parchantů kolik budeme chtít a vy nám budete vy kurvy bílý platit.” A tak dále a tak dále. Vydržela ta debata ta celých dvanáct minut. Po celodenní zvládání zátěžových situaci, jsem nebyl v náladě se debaty zúčastnit. Jen jsem registroval nadávky. Všechny jsem znal, pouze kombinace některých mě zaujala. Na Chaplinově náměstí jsem je měl obě možnost spatřit. Obě asi metr padesát, každá kočárek, tři děti, z nichž jedno povídalo jedné starší dámě. „Nečum kundo.” Zřejmě ona starší dáma se nedívala dost vlídně. Ač měla. Inu utlačovaná romská menšina. Chápu, že se jim nezamlouvaly ony rasistické výroky, typu „mluvte tišeji, nejste tu sami,“ kterými se je pokoušel omezit ve svobodném projevu onen gentleman.
Ale jinak to byl zajímavý pracovní den. Na skupině jsme probírali s jedním pacientem jeho současný partnerský stav, kdy říkal, že se smířil s tím, že ho žena asi opustí, protože nepřerušil léčbu a nešel pracovat. Je námořník. Na drogách závislý a rozhodl se absolvovat léčbu. Žena za ním nejezdí, protože má za to, že se schoval v blázinci, aby se mohl flákat a nemusel dělat. Žena má pravdu v tom, že se schoval, protože už dál nemohl, to se mi zdá rozumné, když někdo zjistí, že už moc nemůže že se schová. Sice nesplňuje onu představu stále a nepřetržitě silného muže, ale má šanci přežít.
Poslouchám jeho vyprávění o tom jak si kdysi udělal úraz a jeho žena místo toho aby se ho zeptala jak mu je, se ho ptala jak dlouho nepůjde do práce. Tak se zajímám dál a zároveň mu poskytuji interpretaci chování jeho ženy, že zřejmě ji asi peníze poskytují pocit jistoty. Přikyvuje a říká, že pochází z rodiny, kde otec pil a matka byla věčně bez peněz. Tomu rozumím. Klasický příklad, kdy si dcera najde muže, který je závislý stejně jako její otec a převzala od své matky přesvědčení, že penze jsou to jediné na čem záleží, protože jsou to jediné, co ji může poskytnout pěkný život.
Chvíli se potom bavíme, pak se zdá že pochopil a porozuměl jednání své ženy. Vypráví o hezkých letech, kdy abstinoval od drog, o domu, co si se ženou postavili na malém městě, o dětech. Protože mám teď ve skupině dva takové, jednoho labského plavce a druhého syna labského plavce a dnes námořníka, rozumím jejich slovům. Konečně kolik jsem já znal mládenců, co se oženili, na lodi jezdili a jednoho krásného dne, dorazili domu z cesty a našli podobně jako námořník, vyklizený byt a na podlaze složené věci do komínku.
Trošku probíráme plavecké historky, konečně u obou jsem znal jejich rodiče, tedy u jednoho matku u druhého otce. Takže chápu slova námořníka, že pro něj jeho bývalá žena, ta první nemohla nic lepšího udělat, než ho opustit. I já mám tohle s jednou manželkou. Také mě opustila v dobách kdy jsem nepil, miloval jsem ji a přesto nebylo nic dobře. Takže dnes vidí s odstupem mnoha let, že pro mne, stejně jako pro námořníka, nemohla nic lepšího udělat. A když jsem ji nedávno po mnoha letech potkal, z dálky spatřil, řekl si „hele, je to ona” obešel ji zprava a beze slova minul. Všechna slova by byla zbytečná. Nezlobím se na ni, ale nemám ji co říct a o čem mluvit. Dvacet let bez dcery o což se postarala ona, mi jako důvod k mlčení stačí. I k přesvědčení, že jejím odchodem mě potkalo to nejlepší, co mě v dané situaci mohlo potkat. Námořník doufá, že pokud porozumí motivům své současné ženy a bude se k ní hezky chovat jako se choval, další komínek na podlaze nenajde. Také doufám a přeji mu to. Ale je k tomu pro něj ještě dlouhá cesta
Stejně jako na večerní skupině, kde jeden klient vypráví, že jeho bývalá partnerka, která s ním dnes podniká se zlobí na jeho výběr nové partnerky. Našel si a zamiloval se do bývalé pornoherečky. Dnes se řádně živící. Skupina se začne smát, on se diví a já mu říkám ruské přísloví. „Krm vlka jak chceš, stejně hledí k lesu.” Pak se rozvine debata na téma s jakými partnery se mají závislí seznamovat. Jestli je dobré s lidmi ze stejné kategorie, nebo s lidmi, kteří jsou celkem bezúhonní, netrpí nějakou příliš zatěžující minulostí.
Ano, můj oblíbený autor. F. Villon, říká v baladě pro tlustou Margot.
Vše vystaráno, nebojím se psot,
jsme stejné ráže, dvojice jsme slot.
Lehká a pasák, špinavý jsme rod.
Lne rovný k rovné, jako u těch vran.
Nás život vypliv, plijem na život.
Zde v hampejzu, kde rozbili jsme stan.
A mě právě tahle pasáž už dávno zaujala. Myslím si že je výstižná, mnohými lidmi romanticky pojímaná, ale ona romantika v tomto směru z mého hlediska je nebezpečná. Je to tím, že si myslím, že je dobré, když si závislý/a, polepšený/á, zvelebený/á, napravený/á, prostě skvělý a střízlivý najsde někoho, kdo tyhle zkušenosti nemá, poskytne to jemu/jí určitý morální pilíř. Příliš mnoho zlé minulosti dohromady, nemůže být výhoda. ni pro jednoho. Ach jo, zase mám velké požadavky na ty závislé. Lepší už nebudu. Mimochodem, vždy jsem si hledal, ač sám s nijak vynikající minulostí, slušné ženy. Ne všechny to se mnou vydržely, nebylo to lehké, ale mnohé co mi chybělo, mi poskytly. Jo jo, tak díky krásky.
Samozřejmě, ho nebudu nabádat k rozchodu. Názor jsem vyslovil, on se jim řídit nebude, třeba se budu mýlit a bude to pro něj prospěšný vztah, ale zatím víc věří té bývalé partnerce, která mu jako hráči ještě spravuje peníze. Ty naštěstí té současné nesvěřil. Zřejmě tuší, že důvěra u jistého druhu lidí má své meze.
,