Pojídám ekologické datle, jak je napsáno na sáčku, který ty datle obsahuje, říkám si, ještě že mi to řekli, snad bych je ani nesnědl, kdyby nebyly ekologické.
Pojídám ekologické datle, jak je napsáno na sáčku, který ty datle obsahuje, říkám si, ještě že mi to řekli, snad bych je ani nesnědl, kdyby nebyly ekologické. Jediné, co je na nich ekologického bych řekl, je cena. Ale měl jsem chuť na datle, tak jsem si je koupil. Občas si koupím datle, fíky, nebo jiné sušené ovoce. Ty pouštní národy, co je pěstují ve svých oázách se mají. Skopové, datle, fíky, pramenitá voda, teplo celoročně, sluneční svit. Písku taky dost, i když někdy je ta poušť pěkně kamenitá. Tak, a ještě píši blog, mezitím sleduji Cary Granta ve filmu „North by Northwest,” naštěstí v angličtině a s titulky. Sem se včera začal dívat na „Pověstný muž.” právě s Cary Grantem a Ingrid Bergman a nedokoukal jsem, nevydýchal jsem ten dabing. Nějak dabing v posledních letech nemůžu. Když ve třech filmech slyším stále stejné hlasy, tak jdou na mě „mrákoty.”
To je také jeden z důvodů, proč se v televizi na filmy dívám minimálně. Tam je to zcela pravidlem. Chápu, že si někteří herci potřebují vydělat, ale jako divák říkám, že sledovat dabované filmy v tv, je votřes a vopruz. K tomu peču králičí stehna a čekám na Kristýnu, která by měla dorazit, abychom už dokončili ten scénář na Vyvolávač emocí, odevzdali a čekali, jak to dopadne. Myslím, že budeme opět čekat dlouho. Ale už si s tím nelámu hlavu. Hlad nemám, na práci v televizi můj život nevisí, pokud nám projekt schválí, bude dobře, pokud ne, bude dobře také. Vždyť čekám teprve druhý rok. 24.srpna 2009 jsme natočili jeden díl, takže když v roce 2015 natočíme druhý, bude to akorát.
Z čeho mám opravdu radost, jak se podařilo zakomponovat promítání „Ze závislosti do nezávislosti” do asertivity v blázinci. Sice někteří hoši jsou dost naměkko, když vidí sebe sami a své rodiče. Tedy přeneseně, ale pak jsou aspoň na scéně emoce a dá se s nimi pracovat. Jo, emoce. Všichni manipulanti se vždy pokusí vyvolat pocity viny, všichni manipulanti přesvědčují ty druhé, že jsou vytočeni, slabí, kdežto manipulant má „vždy navrch.” Chudáci, když narazí, pak křičí. Manipulanti nejvíc o manipulaci. Tohle je právě krásně vidět na té asertivitě, jak se dívají sami na sebe a jak jim je nepříjemné ono chování, kterým vydírají ty druhé. Ovšem stačí jen chvíli mlčet, nic neříkat, nic nedělat a je najednou zle.
Tohle lze odečíst i z komentářů. V komentářích, kde se lidé dožadují aby zde nebyla cenzura, abych nechával osobní útoky,jak mi píše Václav: Myslím, že ta plytká glosa toho/té komentující za to nestojí… A to co píšeš v prvním odstavci tohoto bloku zavání až cenzurou.. abych jako byl ten lepší, je právě obava, že budou lidé omezeni.
Jistě, že budou, vždy jsme omezeni nějakými pravidly a ukazuje se, že pokud se nechá jedno malé pravidlo nedodržet, vzniká z toho jen velká potíž, velké půtky, nekonečné prosby a přemlouvání. Vím, kdo sem asi chodí a vím, co by z toho tady bylo, kdybych nechal některé lidi se zde chovat, jak si myslí, že je dobré se chovat. To je právě Václave ten omyl. Stojí to za to a ty víš sám velmi dobře, že stojí.
Ono totiž nejde Václave o tu osobu, ta není důležitá, jde o to, aby pokud sem někdo přijde, mohl klidně vyjádřit názor, ale bez urážek, bez hodnocení a bez zbytečných emocí. Buď je zvládne, nebo sem nebude chodit, případně komentovat. Na asertivitě, když promítám ty jednotlivé díly mám možnost sledovat právě ty pacientské emoce, které pramení z pohledu na sebe sama. Vidí sebe sama jak mají napřed malé problémy s nedodržováním malých pravidel, aby se to posléze zvrhlo do nehorázného okrádání, osočování, týrání.
Pak tohle chování přechází do osobního vyřizování účtů, tyranii a ZNIČENÉ ŽIVOTY. Mnozí lidé jednoduše potřebují stanovit hranici hned a bez váhání. Oni sice mohou potom různě vyhrožovat, jenže když narazí na neprostupnou hranici, buď odtáhnou, nebo změní chování.
Na jedné skupině, která funguje deset let a jsou tam lidé, kteří mají už pravidla skupiny více méně v krvi je bezva, že většina těch starších už chápe, že pozdní příchody ruší, že urážky, hodnocení zamezí jakékoliv debatě. Sami si pravidla hlídají a sami se starají, aby tam bylo, pokud je to možné, dobře. Už chápou, jak co říci, komu co říci a kdy počkat. Vědí, že stačí jeden člověk, aby zabil libovolnou diskusi, rozvrátil tým. Já ve svých jedna šedesáti letech si tohle uvědomuji dvojnásobně a snažím se tomu zabránit. Tady, stejně jako na skupině, nebo kdybych měl hosty. Buď se lidé umí chovat jako hosté a nebo musí pryč.
Umění zvládnout konflikt, znamená také si umět hlídat, aby se z toho nestal spor, který nelze vyhrát. Spor se nedá vyhrát pouze zastavit. Pokud někdo vyvolává spory pod záminkou, že chce něčeho dobrého dosáhnout, obvykle dříve nebo později skončí s rypákem v hnoji. I tohle jsem se docela brzo naučil. Nevedu spory se svými ex-manželkami, ex-milenkami. Nakonec, z jakého důvodu vést spory s někým, kdo je pryč a nijak mi na něm nezáleží. Což je naprostá většina těch ex-partnerek.
V momentě, kdy jsem přestal vést spory s lidmi, kteří mi byli blízcí, ulevilo se mi. Mohl jsem se věnovat svým věcem, mohl jsem se bavit podle svých představ. Spor, který vedu je jen černá díra, do které plyne má energie. V čase kdy spor který nastal, umím ukončit, je čas, kdy žiji podle svých představ a mohu se klidně věnovat tomu, jak popsat ono ukončování, jeho smysl a jeho výsledek.
Lidé mají požadavky, které nelze splnit.Říkají „Nevšímej si toho, buď nad věcí, vždyť mu přeci nejde o nic jiného! Mají sice pravdu, ale nelze si nevšímat útoků, protože útoky, které se dlouhodobě nechávají bez odezvy, na které se nereaguje, stupňují, neodplynou. Ano, někteří lidé po čase přestanou. Musí být ovšem odmítnut jejich požadavek na ovládnutí mého prostoru. Lidé, obsadí prostor druhého člověka, který ho nehájí, protože se domnívají, že je volný. Spoléhat se na dobrou vůli druhých se nevyplácí.
Jsou patologičtí jedinci, kteří zcela cíleně, dlouhodobě provokují.Zcela cíleně obsazují cizí prostor. Kdekoliv a kdykoliv. Nikoliv, že by se mylně domnívali, že pokud ten člověk se nebrání, že o ten prostor nestojí. Ne oni jdou za tím aby ovládli toho, co nejvíc. Není jich mnoho, ale jsou. Nikdy nevíme, kdo je kdo? Vždy, když zkouším pacienty ze způsobu odmítání, požaduji na nich, aby si hlídali svůj prostor, své hranice, protože pokud to neudělají, není pro ně bezpečné místo před manipulanty, kteří je ohrožují.
Tedy, je-li scéna, že pacienta přijde někdo obtěžovat do jeho kanceláře, na jeho pracoviště, domů, pak musí nikoliv domov, pracoviště opustit, jak mnozí rádi dělají v domnění, že jim jejich chování schválím jako bezpečné, ale dozví se opak. Nesplnili. Nechali svůj prostor svému protivníku, který je chce dostat pod svůj vliv, odešli a nemají už žádné bezpečné místo. Vyklidili pole a jsou na útěku. Možná jsou lidé, kterým vyhovuje být na útěku, ale mě ne. Já chci být a také v mezích svých možností jsem suverénem na svém teritoriu. Jo jo Václave.