Tak jsem si začal hledat na internetu, své oblíbené produkty, jako jsou různé kaše, obiloviny atd.
Tak jsem si začal hledat na internetu, své oblíbené produkty, jako jsou různé kaše, obiloviny atd. Vzpoměl jsem si na za kolathovu snídani, kterou jsem kdysi objevil v knize „Cvičíme Jógu„ od Andre Van Lysebetha, pak jsem si prošel trochu internet, podíval se, co kde mají. Začalo mi chutnat a opravdu po týdnu, kdy pomalu hubnu, a cítím jak se mi skutečně ulevilo od té zátěže, kterou mi způsob stravování za poslední dva roky přinesl. Dost dlouho jsem omezoval červené maso, skoro vůbec nejedl uzeniny, až v poslední době jsem se přestal omezovat, jako bych zapomněl na všechny své zkušenosti.
Tedy, zajdu si koupit mlýnek na kafe (sakra já se snad nikdy nenaučím říkat slovo káva,) seženu si pšenici, rýži Natural už mám a znovu začnu s těmi kašemi, co mi tak dělaly dobře. Trochu vyčistím organismus, zbavím se s tuky zároveň solí a dokonce ještě ušetřím. Ritě jsem zabavil krabičku na potraviny, dnes ráno jsem si do ni dal fazolový salát, který jsem udělal včera, dnes jsem ho na dvakrát snědl a je mi skutečně fajn. Je pravdou, že po čase tělo zatouží po řízku a jiných pochoutkách, takže si klidně jeden dva řízky dám, ale to má čas. Nebudu se zas až tolik přemáhat si nedat kousek masa. Vegetariánství mi nějak nesedí.
Všechny ty kaše zasytí na docela dlouho, navíc, pro závislé a s tím jsem do toho tehdy před lety šel, snižuje chutě na alkohol, drogy i kouření. Mám tohle vyzkoušené. Navíc přírodní cukry nahrazují cukry, které třeba alkoholici konzumují s alkoholem. Tělo se čistí a s tím se čístí i psychika. Pochopitelně, pořád platí to co jsem psal v minulém blogu. Pomalu, postupně, takže jsem si včera dal klidně kousek rolády, když přišla Petra s Romanem a Tomášem na návštěvu a krajíc celozrného chleba s česnekovou pomazánkou a šunkou. Moc mi chutnalo. Jenže na rozdíl od jindy, jsem snědl jeden krajíc a za dvě hodiny další. Což je ona doporučovaná metoda těch malých dávek. Obilné kaše mají tu výhodu, že stačí poměrně malá porce, aby nebyl hlad, to všechny ty návody nekecají, vyzkoušel jsem to.
Šli jsme se odpoledne s Ritou projít. Krátká procházka ze Kbel do Vinoře a zpátky. Cestou jsme objevili památný dub, kde jsem si přečetl, že je zhruba z let kolem 1775 z dob, kdy v Čechách panovala velká nespokojenost poddaných s poměry a pak byly ony známé selské bouře, od kterých se traduje ono úsloví. Dopadli jak sedláci u Chlumce. Strom to je impozantní, přeci jen skoro 250 let starý, to už je skutečně dub. Ale co mě opravdu pobavilo, že sedláci platili zhruba třetinu výnosů z hospodářství jako daně. Vrchnosti a státu. Plus robota. Ta se samozřejmě svou povinností panství od panství lišila. I tak, dnes z každé vydělané koruny, nějakou formou platíme zhruba padesát haléřů daně státu. Inu zlodějna státu je možná dnes větší než kdysi.
I když je faktem, že ona robota, dva až tři dny v týdnu byla svinstvo. Jenže dnes dva a půl dne v týdnu dělám na stát, zbytek mi zůstane. Možná by se to dalo nazvat, …novodobá robota. Nebudu se tu rozčilovat kvůli daním a zlodějskému státu. Tehdy okrádali prostý lid šlechtici, dnes politici. Na rozdíl od dnešních politiků šlechta ale měla sem tam nějaké morální zábrany a pokud bylo potřeba, pak se dokázala i o poddané postarat. Což se o dnešním státu říci nedá. Politici, co sami neukradnou, za zbytek si kupují všechny kdo jsou ochotni jim zajistit lehký život.
Ještě se vrátím k té změně stravy. Opravdu se to nesmí stát utrpením. Pokud je pro někoho tento způsob stravování utrpení, dost ztrácí právě na své účinnosti z toho psychického hlediska. Ovšem každý, kdo jde těmi pomalými kroky, o kterých jsem psal minule, a vynechá onen odpor, který v sobě mnozí zcela nesmyslně budují, protože se bojí neznámého, pak se díky přijetí na psychické úrovni účinky zrychlují. Tělo je někdy zrádné. Skutečně stačí málo aby se mnohé zlepšilo k horšímu, nebo k lepšímu.
Mnozí lidé odmítnou jen proto, že jim někdo pořád vysvětluje, jak je něco zdravé, nebo něco škodlivé. Tohle platí stejně jak u drog, tak u stravy. Také jsem musel dospět k rozhodnutí, že je potřeba něco změnit, že už mě nebaví se zadýchávat při chůzi, že mě nebaví bolesti nohou. Malá změna, rozhodnutí, něco málo změnit, udělaly mnohé. Nohy mě nebolí, díky mírnému úbytku váhy se zlepšilo i dýchání. S tím se lepší nálada při chůzi. Právě včera a předevčírem, hlavně tedy v sobotu, kdy jsem upaloval z Barrandova na Smíchov pěšky, jsem cítil tu změnu. Šel jsem pokud možno naplno a sledoval jsem co se s tělem děje. Kolena nebolely a nezadýchával jsme se. Takže žádný jednorázový efekt, jak jsem si myslel ve středu, kdy jsem šel z Barrandova do Řeporyjí.
Jenže jakmile tohle někomu začnete cpát, začnete mu vysvětlovat, co všechno dělá špatně, pak se vaše snaha míjí účinkem. Pouze ty druhé naserete. Lepší slovo pro onen stav poučovaných nemám. Dát si řízek jen jednou za čas, a párek v rohlíku, jen tehdy, když fakt není nic jiného, chce jistou míru odvahy. Bojíme se neznámého. Vzdáváme se tím zárověň i jisté možnosti si dát něco k jídlu někde, kde nemáme přístup k nějakému zdroji jiných potravin.
Jednoduše si klidně párek v rohlíku dám, když budu mít hlad a nebo jednou za čas na něj chuť. Dám a nebudu-li ono snědení vnímat jako nějaký hřích, pak se tělo s párkem, s řízkem, knedlíky a dalšími pochoutkami v klidu vyrovná bez nějakých problémů. Nevytvořím v sobě žádné psychické pnutí. Sním, a zapomenu na něj. Mnoho mých známých makrobiotiků se dostalo do potíží nikoliv tím co snědli, ale tím co si o snědeném mysleli.
Tohle je málokdy zdůrazněné. Fanatici zdravé výživy, stejně jako apoštolové abstinence, chodí světem a kážou evangelium „zdravé výživy a zdůrazňují bezproblémovost a štěstí života v abstinenci.” Vyhrožují následky a lidé se neradi dávají strašit. Takže odmítnout naslouchat i rozumným důvodům.
Fanatici zapomínají na jedno. Jíme proto abychom žili, stejně tak závislí, tedy někteří abstinují aby žili. I se zdravým životním stylem se člověk dostává do potíží a maléry se mu nemusejí vůbec vyhnout. Tvrdit někomu, že díky změněné stravě se odstraní všechny jeho potíže je nezodpovědné. Prostě, napřed se musí objevit, co jeho tělu chybí,co přebývá, potom postupně tělo zvykat na změnu, a díky přijatelnému postupu i objevit tu radost ze změny. Stejně tak je neodpovědnéctvrdit, že s abstinecí budu už šťastný. Změna přichází postupně a člověk sice má třeba potíže, ale snáze je zvládá. Pomalá změna a lepší vnímání díky té pomalosti skutečně přichází a nenastává odpor mysli a těla.