Vyrazil jsem si včera odpoledne koupit trenky. Ne, že bych nevydržel do
Vyrazil jsem si včera odpoledne koupit trenky. Ne, že bych nevydržel do
pondělí, nebo úterý, ale měl jsem chuť se projít a trenky byl docela dobrý
důvod zajít na Smíchov do Tesca. Chodím tam rád nakupovat, jak knížky, tak
džíny, občas si dám něco nahoře v těch bufetech. Na Barrandově se také
myslím dají koupit trenky v takovém hokynářství, kde mají skoro všechno pro
domácnost, ale zase je to blízko a neprojdu se. A v sobotu bych tam musel
dopoledne, což technicky nebylo možné, neb jsem se probudil o půl
jedenácté, v jedenáct přišel klient. Letos první a v poledne zavírají.
Trenky jsem koupil raz dva, podíval jsem se doma na číslo, zjistil
jestli jsou bavlněné a bylo. Když už jsem tam byl, koupil jsem i bůček.
Abych hubnul. Jak stále ještě věřím, že nějak rapidně zhubnu. Fakt je, že
moc nehubnu, ale také je fakt, že upéct maso v remosce a pak ho rozkrájené
na prkýnku na krájení z toho prkýnka pojídat mi přijde docela příjemná
záležitost. Záměrně jsem vynechal „jako” protože jíst z prkénka
maso mi je víc než příjemné.
Asi to bude buranský zvyk, jenže jak jsem doma sám, mám takové selské
zvyky. Krájím maso, nohy mám na stole, nůž namáčím do sklenice s hořčicí,
nevím jestli mlaskám, ale myslím, že ne, mlaskání mě odnaučili. Vlastně
podle některých ideologů, pojídáním bůčku vedu antislamistickou kampaň.
Tedy to mě napadlo až při psaní, při jídle ne. Tam jde fakt jen o ten
bůček. Nápad koupit si remosku byl skutečně dobrý. Peču v ní maso, ryby,
zkoušel jsem dělat v ní i volská oka. Jde to, ale v pánvi je to
pohodlnější.
Když jím z prkýnka, tak u jídla nečtu, mám dost masné ruce. Pečené
pstruhy také jím rukama, také u nich nečtu. Ani se nedívám na žádný film.
Soustředím se na tu dobrotu. Tedy, když mám návštěvu, dám návštěvě jídlo na
talíř, sobě také na talíř, abych vypadal jako gramotný a kulturní. Dokonce
mi vyhovuje, když přijde má láska, (v poslední době chodí limitovaně, honí
ji umělecké termíny) tak si jídlo dáme na prostírání, většinou máme i něco
bohatšího, než jen samotné maso, tvaroh s lněným olejem, nebo banán, jablko,
či kedlubnu. Nebo rajčata. případně ořechy. Jsem líný z toho všeho dělat salát, pravěký
člověk taky jedl, jak to příroda dala, hrnec, nebo pánev asi neměl. Takže
mám výmluvu.
Ještě se vrátím k těm trenkám. Sledoval jsem po očku dámu, když vybírala
kalhotky. Jo to bylo decentní chování. Přišla, dost dlouho prohlížela, oči
mhouřila, pak si vzala mezi dva prsty sadu, prohlédla, odložila. Takhle
projela toho víc a nic nekoupila. Inu, asi vybíravá. Jo, schvaluji jí tohle
chování. Dámy by měly být vybíravé, nevzít hned všechno. Chudinky za totáče
měly těžký život. Moc z čeho nebylo vybírat. Sem tam jsem nějaké své
favoritce přivezl sadu kalhotek. Vždy jsem se prý trefil do vkusu. Já
trenky moc nevybírám. Hlavně aby byly pohodlné, neškrábaly a dobře se
praly.
Musím říci, že o dámských kalhotkách jsem za totáče měl docela přehled.
Byl jsem mladý a občas jsem nějaké na chvíli zahlédl. To když nastal
„boj” o kalhotky. Většinou netrval dlouho, ale skoro vždy byl.
Děvčata dávala najevo své zdráhání a svým zdráháním i svoji cenu. Myslím,
že to tak má být. Každý máme svou cenu a někteří muži jsou vybíraví právě v
tom, že ten boj o ty kalhotky svedou. Neurazí se, počkají. Když to nevýjde
hned napoprvé, tak to zkusí i po druhé. Třeba za týden, měsíc. Když ani
potom ne, pak zřejmě je čas se obrátit jinam. Ale časové období je různé.
Muž, který odmítavou dámu uráží, je z mého hlediska blb. Blb, co
nechápe, že dáma sundáním kalhotek riskuje daleko víc než on, a že si asi
vybírá. Pokud si je nechce nechat sundat od každého, zřejmě má svou
představu. Nebo své důvody, proč ne dnes, ale až třeba zítra, za týden,
nebo nikdy. Jsou tací muži , co nikdy nepochopí, že odmítání ženy není
většinou z důvodu kvality muže, ale třeba jen proto, že má jiného, nebo
není na muže, nebo nemá chuť na sex. Jasně nadržený borec, co mu hormony
zaplavují mozek a on se neumí vyrovnat s tou situací asi v tu chvíli vidí,
nebo spíše ty důvody nevidí stejně jako ona dáma. Pak upadne do agresivity,
nebo do pocitu méněcennosti.
Což je malér. Někdy jen pro muže, někdy pro oba. Protože ona nechce teď,
ale jindy by třeba chtěla. Možná ještě víc než onen muž. Jo kam sem se to
zase od trenek dostal? No nic dokončím myšlenku. Většinou jsem si uměl
počkat, většinou jsem se neurazil a většinou se mi ta ochota nebrat to
odmítnutí příliš osobně vyplatila. Nakonec, vždycky se nějaká, stejně
kvalitní, nebo ještě kvalitnější, než ta odmítající našla. „Kdo
hledá, najde.” Tohle říká i Písmo svaté a platí tohle moudro i v
oblasti sexu.
Kráčelo se mi do Tesca z Barrandova hezky. Nikde nikdo, klid, auta
jezdily málo, tam kudy jsem šel, skoro vůbec. Takže docela hezké odpoledne.
Udělal jsem opět dvanáct tisíc kroků, prošel jsem se, snad i pro své zdraví
něco udělal. Ten bůček tomu dal korunu. Jo jo.