Dostal jsem skvělý nápad. Nepoletím ani do Kanady, ani do Španělska a ani do Skotska. Vyrazím pěšky opět po osmnácti letech do Itálie. Uplně malá pouť do Padovy ke svatému Antonínovi.
Dostal jsem skvělý nápad. Nepoletím ani do Kanady, ani do Španělska a ani do Skotska. Vyrazím pěšky opět po osmnácti letech do Itálie. Uplně malá pouť do Padovy ke svatému Antonínovi. Sv.Antonín Padovský je můj oblíbený světec, na kterého hodně spoléhám, když potřebuji pomoc. Takže jsem si řekl, že už by si nakonec zasloužil za tolik pomoci trochu úcty. Myslím, že pěší pouť k do Padovy aby se přimluvil za mě i za Markétu i miminku co se má v červenci narodit jen a jen nám všem prospěje. Cesta přes Bavorsko, Rakousko a Itálii, nemá z hlediska přírodních krás a památek chybu. Před osmnácti lety to byl skutečně bezvadný výlet, kdy jsem poprvé byl ve velehorách. Alpy a Dolomity. Moc se mi tam v létě líbilo. Šel jsem a znovu hodlám jít postraními silničkami, což koštuje bratru tak kolem tisíce kilometrů, což je tak na měsíční dovolenou akorát.
Markéta mi bude dělat zálohu a tak by neměl být ani problém s návratem domů. Posledně jsem stopoval. Z Bologně až do Děčína. Zvládl jsem to za dva dny. Do Padovy jsem šel tři týdny. Už nejsem tak rychlý, takže ten měsíc je tak akorát. Už jsem ten nápad měl tak v tichosti v hlavě a protože pořád jsem se nemohl rozhodnout, jestli do Španělska nebo Kanady, nakonec se prosadil sv. Antonín. Budu muset oprášit němčinu. Moc dlouho jsem německy nemluvil a když jsem to asi před rokem zkoušel pletla se mi do toho angličtina. Jsem zvědavý jestli bavorští sedláci jsou stále tak přívětiví a italský holky pořád tak krásný a vzosný. Jinak se to o nich společně se Španělkami říci nedá.
Včera jsem viděl báječný stan, který okamžitě zakoupím. 96 deka váhy, pro dva. Cena je sice kapku vyšší, ale ty čtyři tisíce dám. Dobrý věci nejsou nikdy zadarmo. Zase ušetřím na letence a v červenci se má narodit vnouče, takže i vnoučeti přispěji do začátku života maličkostí. Botky rozchozený a už mě svědí nohy, jen vyrazit. Po dlouhé době opět vyrazím pěšky rovnou z domova. Před třemi roky jsem šel naposledy po Čechách, ale vyrážel jsem od Dobříše, kde jsem předtím byl týden s Justýnou na dovolené. Bylo to krásné. Vlastně si vyzkouším pěší tůru po spojené Evropě. Jedno platidlo, na občanku. jsem žádostiv, jak to bude fungovat. Žádné měnění peněz, platební karta, malá hotovost u sebe.
Při minulé cestě, to bylo krátce po tom co jsem odešel od plavby, byla situace jiná. Do Evropy jsme se teprve vraceli, troje hranice, na každých kontrola. naštěstí moje němčina byla natolik dobrá, že jsem je bavil popisem toho co právě provozuji, kroutili hlavou a byli na mě policajti všude vlídní. I lidé. Jedna starší dáma mi dala peníze na mši abych ji nechal u sv. Antonína odsloužit. Byl tam obrovský dav lidí, tak sem je dal do kasy. Druhý den, poté co jsem přespal za městem u takového krásného rybníčka mezi kukuřicí jsem se vrátil a prohlédl jsem si Padovu, protože jsem dorazil k večeru den předtím, našel kostel sv. Antonína. Úplně zlehka, jen tak. Jakoby sv.Antonín si dal práci abych neměl práci já.
I další cesta do Bologně další den proběhla zcela bez potíží. během tří dnů jsem byl z Padovy v Bologně. Bologna se mi líbila a její šikmá věž, která sice není tak proslulá jako v Pise, je také nádherná. Nejvíc, co se tam mi líbilo, byly podloubí, které lemovaly ulice, kterými jsem procházel. Inu mysleli staří Italové na ochranu před sluncem i deštěm. Možná, když dorazím do Padovy včas a zbyde trochu času podíval bych se z Markétou i do Florencie. Tam jsem nebyl. Italská města jsou nádherná. Taková ta patinová krása. Můj táta měl rád Italy. Byl s nimi za války v Německu, naučil se od nich italsky, tedy abych byl přesný od Italek. Polštářová italština. já se zase takhle naučil trochu německy. Bez docházky do školy. Německá děvčata na mě byla vlídná a rády mě učily německy. Mám na ně jen ty nejlepší vzpomínky. Ale nechci svými krásnými vzpomínkami pohoršovat cudné čtenářky. Ale myslím, že jsem docela dost přispěl k česko-německému porozumění a sblížení. Rozhodně víc než většina politiků.
Takže už jsem se rozhodl, boty připravený, stan zakoupím, Láďa bude muset sebou mrsknout aby dal do pořádku vozík, protože kdyby Markéta mohla třeba jen na pár dní, tak si ho hezky odtahám. Už vidím jak zase supím do třicetikilometrového kopce, serpentinami a nikde žádný konec. To jeden jde a už má za to, že za další zatáčkou se půjde se z kopce. „Omyl zlato. Ne, za touhle ještě ne. Tak za tou další. Za tou taky ne.” No a takhle se dokodrcá až na kopec a pak zase jde třicet kilometrů pěšky. Tohle budu muset zopakovat minimálně dvakrát. přes Alpy a potom Dolomity. Pokud nebudu muset tahat vozejk, bude to bezva, pokud ano, budu víc štíhlý. Loni v kanadě to sice byly kopce, ale protože jsem nebyl přímo ve Skalistých horách, neboli Rocky Mountains, tak to byly jen kopce. Mezi horami a kopci je zásadní rozdíl. Vše co je do 1500 metrů jsou kopce, nad 1500 metrů začínají hory. tedy pro mne. Krkonoše jsou kopce. Totéž všechny ty kopce, co jim v Čechách hrdě říkáme hory.
Tedy opravdové velehory jsem zažil v Andách. Tam cesta do kopce měla skoro padesát kilometrů, a potom k moři taky padesát kilometrů. Během pěti dnů jsem překonal víc jak čtyřtisícové převýšení a sestup až k Pacifiku. Zatím můj nejlepší výkon. Už ho asi těžko překonám. Leda bych se vydal do Himalájí, jenže léta běží. Asi mi už budou stačit ty hory jako Alpy a Dolomity. Jo jo stárnutí má víc nevýhod jak výhod. No uvidíme, ještě snad něco ujdu. Každý rok po padesátce dumám kolik to bude. Nemládnu, tak s se výkon snižuje, ale bez ruksaku na zádech, s vozíkem, nebo bez si myslím, že za ty tři týdny bych do Padovy mohl zase dojít. Uvidíme.