Mám také rád, jak Milada píše ve svém komentáři k problému „to be positiv,” když lidé hledají jak něco udělat, než z jakého důvodu to nejde.
Mám také rád, jak Milada píše ve svém komentáři k problému „to be positiv,” když lidé hledají jak něco udělat, než z jakého důvodu to nejde. Pokud někdo přistupuje k životu takhle, jsem jeho příznivcem. Před několika lety, kdy jsem začal docházet na portál www.abclinuxu.cz, jsem v jedné patičce poprvé četl větu o níž nevím, kdo je autorem, ale jež se mi náramně líbí. Ta věta zní asi takhle. Neříkej, že něco nejde udělat, protože se zcela určitě najde blbec, který to udělá. Ano, jsou tací mezi námi, kteří prostě nehledají důvody, ale cesty k tomu jak dosáhnout úspěchu. Většinou nejsou moc populární, protože nastavují zrcadlo těm, kteří se udržují ve své „neomylnosti” v tom co jde a co ne.
Vždy jsem měl rád příběhy Eskymo Welzla. Člověka, který žil jako jeden z mála bělochů mezi Eskymáky. Žil tam třicet let. Procestoval celý „Zlatý Sever„Jak mu říkal a v momentě, kdy měl možnost se tam jako šedesátiletý vrátil. Vždy jsem si ho vážil mnohem více než slavného Jacka Londona, který strávil na Aljašce relativně krátký čas, aby se stal pro většinu západního světa autoritou pro zlatou horečku koncem devatenáctého století. A autoritou pro sever jako takový. Jack London byl bezesporu velký spisovatel a velký dobrodruh, ale co se odvahy týče, myslím, že se Eskymo Welzlovi nevyrovnal. Konečně, kdo si opravdu sám troufnul projít celou Sibiří až k Ledovému oceánu jako „Arctic Bismarc?” Jak se také Welzlovi přezdívalo. Ač jeho historky vypadaly neuvěřitelně, staly se. Eskymo Welzl prostě uskutečnil něco, o čem generace dobrodruhů snili, někteří krátkými cestami uskutečnili, ale on a jemu podobní, těch několik málo, prostě v té ledové zemi jednoduše žili. Nejen žili, ale podle tehdejších měřítek, a já bych řekl i podle dnešních prosperovali.
Dobrodruhové, kteří našli domov v pustinách, které byly vyhrazeny jen ledním medvědům, tuleňům a Eskymákům, našli domov, který si zařídili podle vlastních představ. Cestovali na obrovské vzdálenosti loděmi a psím spřežením, obchodovali s kůžemi, hledali zlato, lovili zvěř, jako domov měli jeskyně. Byli doma v té nehostinné pustině. Tohle všechno Eskymo přiblížil čtenářům na celém světě. On prostě patřil mezi ty „blbce„ co udělali to co udělat údajně nešlo. On, Thor Heyerdal a další jim podobní. Muži bez halasných slov a výzev. Postavit balsový vor, přeplout Tichý oceán, přejít pěšky Sibiř, vykonat několik loveckých výprav do nitra Arktidy. Muži spolehající na svou dovednost a štěstí. Muži přicházející do míst, kde žili lidé, kteří uměli využít tyhle místa. Všiml jsem si na nich jedné věci. Nikdy se nijak zvlášť necítili nadřazeni nad místními lidmi kam přišli. Vždy byli ochotni se od nich učit. Učit jak se chovat, jak se oblékat. Dali na jejich rady a přidali k tomu tu nespornou technickou převahu kterou bílá ccivilizace koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století měla a myslím ještě stále má. I když už ten rozdíl není tak výrazný, protože ostatní jsou učenliví a dohánějí západ, v mnohém předhánějí.
Jak mám ve zvyku, dostal jsem zase uplně někam jinam, ale na objasnění toho co myslím, že znamená to be positiv pro mne na vysvětlení stačí. Samozřejmě je mnoho těch, o kterých se dá říci to samé co o Arctic Bismarkovi nebo Thoru Heyerdalovi, ale tohle jsou opravdu dva, kteří jsou pro mě ztělesněním toho slova dobrodruh. Lidí, kteří si uměli poradit a přežít v každé situaci a ještě dokázat věci, které už po nich nikdo jen tak mimochodem nedokázal. Úplně si umím představit jak Eskymo Welzl chodí po Irkutsku, kupuje poníka a kárku, nakládá na ni své nářadí, protože byl řemeslník, nakupuje potraviny a vyptává se na cestu. Vůbec nepřemýšlí o tom, komu a jestli bude někdy ty příhody vyprávět. jednoduše chce na sever, chce za svobodou a nic jiného ho nezajímá. Udělá co je v jeho silách aby si svůj sen splnil.
Obyčejný člověk s neobyčejným smyslem pro přežití v extrémních podmínkách. Nehalasí na všechny strany o pozitivním naladění, nevykecává si rozumy o energii a naplnění. Prostě koupí koníka, kárku, potraviny a vydá se za svobodou. Stejně tak Thor Heyerdal. Heyerdal má víru, že teorie, kterou razí, je teorie správná a chce vyzkoušet jestli je realizovatelná. Nechá si postavit balsový vor, vyžebrá ve skladech americké armády vybavení, sežene společníky, co podle jeho mínění obstojí. Motorový člun je vyytáhne z přístavu Valparaiso a vydá se i s posádkou na západ, kde jsou Velikonoční ostrovy. Stejně jako Arctic i Thor věří svému úsudku, věří svým schopnostem udělá co může aby doplul a bez zbytečně nalaďovacích keců a textů pluje v krásném počasí i bouřích a dopluje. Když dopluje, zjistí, že je slavný na celém světě.
Oba dva byli pozitivně naladěni svojí vírou ve své schopnosti a svým umem svoji pozitivitu osvědčují. Zřejmě to to be positiv, také znamená, být připravený, ochotný se učit, reagovat na nastalé okolnosti nepodceňovat detaily a nebýt vytrslý z každé voloviny. Umět se smířit ze ztrátami, umět počkat a umět vystartovat tehdy když je čas. Arctic byl vyvržen po ztroskotání na území USA, odkud byl deportován do Evropy. Celou dobu co byl v Evropě dělal vše pro to aby se dostal zpátky. Ten chlap mě fascinoval jednou věcí. Když zjistil, že je o jeho dobrodružství zájem, neváhal je prodat za nejvyšší možnou cenu jakou mohl dostat.
Nezajímala ho sláva, zajímal ho Zlatý Sever. Nakonec si vydělal tolik aby se dostal zpátky do Kanady. Tam zjistil, že má málo peněz na přepravu a důvěřujíc starým kostem vydal, se pěšky kanadskou divočinou do Dawson City. tam už uvízl. Bolševici mu zabránili pokračovat. I v Dawson City se na stará kolena uživil. Asi to nebylo jednoduché. Zrovna tak Heyerdal. Skočil cestu, která mu vynesla světovou slávu a uznání. Věnoval se výzkumům a spřádal další teorie. Nechal si postavit RA I a Ra II a vydal se přes Atlantik. Využil skvěle marketinkově svojí popularity a uskutečnil si co si vzal do hlavy. Oba měli s Articem společné. Žili tím, žili v tom co nebylo tak zcela jejich domovem a nakonec z toho domov dokázali udělat. Navíc k tomu uměli krásně vyprávět o lidech a dobroddružstvích co prožili. jeden vědec, druhý prostý zámečník. Měli společné odhodlání udělat všechno pro to aby žili podle svých představ. Hledali cesty a nacházeli je. Nacházeli jak svoje představy uskutečnit. Věděli, že jde o život ale dokázali minimalizovat rizika natolik, že přežili a oba se dožili vysokého věku. Oba uměli zřejmě vést lidi a rozumět jim. To totiž vůdci potřebují.
Nepíši o těchto mužích poprvé. Ale dnes jsem si uvědomil, že oni dva by mohli být tím příkladem, toho co znamená v Kiplingově podání „Muž.”
když řekneš : “ svými vteřinami všemi ,
mně , čase , jak bych závodníkem byl , služ ! “
– pak pán , pak vítěz na širé jsi zemi
– a co je více : pak synu můj , jsi muž !
Rudyard Kipling „Když”