Dorazil jsem do Rumburku. Z Krásné Lípy jsem jel jednu stanici vlakem.
Dorazil jsem do Rumburku. Z Krásné Lípy jsem jel jednu stanici vlakem. Nebavilo mě kroužení pokud jsem nechtěl jít po hlavni, nebavilo mne vedro, bolely mne kolena ze sestupů, kdy jsem šel po značkách.
V Rumburku jsem našel pension.Tam jsem zůstal. Vietnamský majitel chtěl 300 Kč za noc. Což mi přišlo rozumné. Co se dnešku týče, jsem rád, že jsem pod střechou, neb bouřka zuří a zuří. Udělal jsem chybu, že jsem šel po značkách, protože ty sestupy mi fakt daly zahulit. Inu má kolena už nejsou stavěná na horskou turistiku s báglem na zádech. I když docela mírnou. Prostě je to jak to je a nedá se to změnit. Sice jsem došel, ale trnul jsem kdy koleno povolí a budu volat pomoc. Nebo si hrát na Meresejeva. Výstup mi nedělá potiže.
Jinak,pokud dojdu zítra do Filipova, budu mít za sebout pouť. Pouť je vždy odlišná od běžné dovolené. Většinou je náročnější. Asi aby bylo jasné, že když si chce něco někdo vymodlit, tak také tomu musí i víc dát. Dělal jsem několik poutí a vždy tomu tak bylo. Prostě o pouti jsou vždy potíže. Ale každá má svůj smysl a pokud něco má smysl, potíže se lépe snášeji.
Takže, dá-li Pán Bůh a dorazím do Filipova k basilice minor Panny Marie, pomocnice křesťanů, jak jsem slíbil. Sliby se mají pokud je to možné plnit Pak mi začne čistokrevná dovolená. Pak se vydám libovolným směrem. Buď do Děčina přes Jablonné v Podještědí, kde je pohřbená sv.Zdislava patronka nemocných, pak přes Nový Bor, Českou Kamenici, Srbskou Kamenici, Ludvíkovice, Děčín. Nebo přes Rumburk, Krásnou Lípu, Jetřichovice, hezky po silničkách do Děčína. Obě trasy mám namakané, stačí se jen rozhodnout. Oba směry jsou z kopce, ale žádné sestupy jako dnes po vymletých, skoro neznatelných cestách. A kde byla znatelná cesta, tak byla vysypaná štěrkem. Hnus pro mé bosé nohy.
Většinu pouti jsem vykonal bos. Barefooty jsem používal minimálně, leč občas nebylo zbytí. Do 30 stupňu to šlo bos, nad už jsem se raději obouval. A na vyštěrkovaných lesních cestách jakbysmet. Mám zatím nohy jen jedny a navíc, štěrk strašně zpomaluje. Musel jsem moc a moc opatrně. Tak bouřka doznívá, trochu protáhnu tělo několika jogovými technikami a zalehnu. Jo jo.
proto se ptám nejsem blázen náhodou, co takhle boty zout, bosý k řece jít a plout…