Objevil jsem něco úžasného, díky České televizi. Objevil jsem město
Sefar v jižním Alžíru. Jak je vidět, člověk se pořád učí. Vím o
Altamiře, ale takovém pokladu jakým je Sefar, jsem do dnešního dne,
neměl ani tušení.
Jak známo, lepší je ukázat jak
vyprávět. Alžírsko Bohužel je tam ono město až na konci dokumentu, ale samotný dokument je zajímavý a neškodí ho shlédnout celý.
Jinak jsem objevil na internetu ještě francouzské povídání a
anglické, oboje s fotografiemi. Francouzsky neumím, přečetl jsem si
celou tu historii v
angličtině. Safer fotografie Vždy mne zaskočí, když něco takového vidím, dumám, jestli se opravdu lidé tolik mění. Obávám se že ne. Čtu-li starověké antické filozofy, vždy mám pocit, že čtu moderně uvažující autory. Takže lidé se skutečně nemění.
Máme počítače, kosmické stanice, kde lidé mohou žít velmi dlouhý
čas, máme za sebou několik přistání na Měsíci a lidé stále uvažují v
rámci myšlení lidí před několika tisíců let. Na jednu stranu tom
může být deprimující, na druhou vlastně potěšující, protože tak přes
ty věky k nám lidé mluví podobným jazykem.
Když jsem kdysi jako mladý nadšenec pro antiku, četl poprvé
Zlatého osla od Apuleia, byl jsem překvapený moderním
výrazivem. Možná to bylo překladem, ale tohle starověké soft porno,
bylo velmi poutavé. Nezakrytý popis homosexuálních vztahů, popis
soulože ženy a osla, byl pro mne tehdy překvapením. Navíc když vyšel
v socialistickém Československu. Román byl vtipný a jazykově
bohatý. Navíc slušně vykresloval tehdejší reálie.
Ale i jiné starověké knihy,hlavně římských autorů, jsou velmi
zajímavé, čtivé, moudré. Lucretius, Seneca, Ovidius, Cicero a další,
jsou opravdu záživní. Římští autoři se dost zachovali. Inu, tehdy v
těch šedesátých letech minulého století byly tyhle překlady u nás
vydávány. Naštěstí.
Dnes vlastně skoro beletrii nečtu. Zaujal mne v posledních letech
Taleb se svým pohledem na svět, Antifragilita, Černá labuť, Zrádná
nahodilost, pohledem na život. Je sice trochu rozvláčný, umí se
pochlubit svou sečtělostí, ale baví mne.
Kupuji poměrně dost knih, všechny poctivě čtu. Jen nějak nemusím
moderní beletrii. Už jsem jaksi unavený těmi depresivními výkřiky do
tmy. Chápu, že jsou lidé, co mají tenhle způsob vyprávění rádi,
neberu jim jejich vkus, ale pro mne už to není. Depresivních příběhu
mám docela dost v práci.
Pokud mne něco v poslední době pobavilo, tak Kurasovo: „Tao a
sex.” Všiml jsem si, že si Benjamin jak z taoismu, tak z
Talmudu vybírá, nejvíc, co mu vyhovuje. Ale asi nejsem lepší. Jak už
jsem napsal v několika jiných blozích. Chápu, že jsou lidé, co se
stále hrabou v negativních záležitostech v minulosti, stále dávají
najevo svou nasranost na celý svět, nic jim není dost
dobré. Kuras občas nepíše povzbudivě, ale na druhou stranu, často
vtipně.
Nakonec. Každý, kdo je na svět a život nasraný, musí se svým emočním
nastavením žít jen on sám. Jak říká ona moudrost: Budete-li
myslet dobře, stanete se nebem. Budete-li myslet zle, stanete se
peklem. Já dodám, peklem sami sobě.
Člověk nesmí přehlížet zlo na zemi, ale nesmí se jen hrabat v
žumpě. Pokud tak činí, pouze páchne. Naštěstí, žumpě se může
vyhnout, zlo umět pojmenovat a pokud možno se mu také vyhnout a
zbytek, ten nějak dopadne. A do toho Saferu bych se fakt chtěl
podívat. Jo jo.