Ušel jsem včera nějak hodně. I když v přestávkách jsem psal maily. Docela mě to bavilo. Zjistil jsem že potřebuji vyřidit nějaké důležité soukromé i pracovní věci, tak nebyl čas na blog.
Ušel jsem včera nějak hodně. I když v přestávkách jsem psal maily. Docela mě to bavilo. Zjistil jsem že potřebuji vyřidit nějaké důležité soukromé i pracovní věci, tak nebyl čas na blog.
Počasí se nijak extra nelepší. Ale do Opavy to snad nějak překlepu a tam cestu ukončím. Nejsem už daleko, i když nebudu chvátat, v pátek odpoledne bych tam měl být.
Dostal jsem příjemnou zprávu o natáčení dalšího dilu Vyvolávače emocí. Takže nastávají horečné přípravy jak všechno vylepšit aby vše prošlo do pravidelného pořadu. Už se zase těším na práci.
Je příjěmné, jak jsem vyrazil z Čenstochové, že takové to cestovní napěti povolilo. Poprvé v životě jsem byl celou cestu tam, na opravdových pochybách jestli tu cestu zvládnu. Bál jsem se každého zabolení kolena a opravdu ty kolena hlídal. Nepoužíval jsem pro jistotu žádné bolest tlumíci prostředky, protože jsem chtěl mít jasno o situaci.
Tlumící prostředky jsou v tomhle bodě zrádné. Bolest je signál a informace o tom že se něco děje a že potřeba s tím něco dělat. Nevím co se dá dělat s koleny v jakém je mám stavu než je nepřetěžovat.
Jestli jsem něco z téhle cesty především vytěžil, tak právě to poznaní, že jsem schopný snášet právě tu zátěž, kontrolovat se, nenechat se strhnout k něčemu, co by mě poškodilo natolik, že bych nemohl pokračovat.
Hodně mi prospěly ty dvě noci po sobě pod střechou. Vyspal jsem se v klidu, v teple, a dal se tím psychicky do latě. Nemusel jsem přemýšlet o tom jaké bude počasí v noci a jestli budu muset spát v suchém, či mokrém. Doby, kdy jsem nedbal na podmínky, nebo velmi málo už mám za sebou. Už si to nemůžu dovolit.
Jo čeká mě toho doma dost. Knížka, Vyvolávač, terapie.aspoň nebude nuda. Tomáš mi poslal několik kapitol, které zpracoval a musím říct, že se mi ta redakce zamlouvá, bude to mít knižní podobu. Přeci jen blog je jiný formát a knížka potřebuje sevřenějši tvar.
Moc se mi líbí polský výraz pro přání dobré chuti. „Smacznego.“ kolikrát sem někde seděl pojídal něco dobrého a lidé jdoucí kolem mi přáli: „Smacznego.“ dospělí, dospívající i děti. Tak mi to zní tak příjemně mlaskavě. Jo jo, čeho všho si jeden na cestách užije.