Chtěl jsem si v noci přečíst něco z blogů na iDnes, leč nemohl jsem. Nabíhala mi jen hlavní stránka, jinak nic. Asi nějaká porucha.
Všechny další weby připojit šly. Zřejmě admin usnul a server taktéž s ním. No nic, není jednoduché provozovat tak velký portál. Zabavil jsem se jinak. Nechtělo se mi spát, dnes nic nemusím, mám naprosté volno, takže jsem se díval na Netflixu na seriál „West”
Něco z toho myslím běželo na tv Prima, jenže už mne nebaví sledovat reklamy občas proložen0 filmem, či seriálem. Takže placený Netflix. Bez reklam. Tenhle seriál byl skvěle udělaný a Robert Redford ho skvěle uváděl. Robert Redford je jeden y herců, jež mám v oblibě. Malinko zase ten zmíněný seriál opravil některé legendy, které se víc než jedno století tradují o Sitting Bullovi, Wyatt Earpovi, Jessie Jamesovi, Billy the Kidovi a Crazy Horse.
Inu romantika je potřebná pro každý národ. A Američané si ji umí užít. Dobývání Západu, stavba železnice, všechno ve velkém. I ty legendy jsou značně zveličené, romantizované a herci Jako byl John Wayne a třeba i Robert Redford tomu mýtu hodně napomohli. Krásné, cudné ženy, místo prostitutek, které lemovaly Wilde West, ušlechtilí ochránci zákona a slabších, čelící najatým zabijákům, tradice mužů, co si se vším ví rady.
Pohádky, romantika, leč krásně a poutavě vyprávěné příběhy. Muzika, která ovlivnila mou generaci. Country a rock ‚n‘ roll se vlastně stal takovým protestem mé generace proti té komunistické zvůli. Svoboda, spravedlnost, a odhodlání prožít svůj americký sen. Tohle jsem viděl v těch filmech a četl v knihách.
Takže i když ta realita byla jiná, než jsem četl v rodokapsech a viděl ve westernech, přeci jen bylo možné vidět a dočíst se, že lidé mohou žít jinak, po svém. Jít kam chtějí, nemuset se doprošovat policie, zda dostanou pas a výjezdní doložku, plus devizový příslib. Nemusí čekat, zda je firma pustí, když najdou lepší práci, než je ta dosavadní. Případně nastoupit povinně na umístěnku, protože vystudovali za dělnické peníze a teď mají povinnost společnosti vracet.
Bylo možné se dočíst a vidět, že individuální zájmy se dají skloubit se zájmy komunity. Dobrovolně. Že privátní majetek může sloužit a mnohdy slouží i veřejnosti. Pochopitelně, četl jsem i jiné autory, amerického, anglického původu a ze všech těch knih a filmů, muziky čišela ta samozřejmost osobní svobody, která mi tak v tom reálném socialismu chyběla.
Za tohle jsem vděčný těm americkým pohádkářům, a další těm skvělým romanopiscům, kteří psali o realitě amerického života, jak John Steinbeck, Ernest Hemingway, Mario Puzzo a z Britů třeba William Sommerset Maugham a jeho: „Na ostří nože.” Bylo jich hodně, ti všichni mě ovlivnili natolik, že opravdu lidskou svobodu považuji za mnohem důležitější než všechny sociální „jistoty.”
Svobodně pracovat, svobodně tvořit, svobodně cestovat, svobodně myslet. Protože, když má člověk svobodu, má všechno na dosah. Jen natáhnout ruce a pokusit se získat, co potřebuje. Mám srovnání života v totalitě a života ve svobodě. Přes všechny výhrady, které bych mohl mít k dnešnímu státu, v němž žiji, má ten stát jednu přednost. Můžu jít kam chci, dělat co chci. Pochopitelně v mezích dohodnutých pravidel a zákonů. Ale, každé pravidlo a každý zákon se dá ve svobodné společnosti změnit, pokud je něco z toho špatně.
John Steinbeck zná jedno důležité slovo, které se prolíná celým románem „Na východ od Ráje.” Hebrejské slovo: „Timšel.” Můžeš! Můžeš prožít život jak chceš, můžeš milovat, můžeš nenávidět. Jsi k tomu svobodný. A to je pro mne to nejdůležitější. Být svobodný k tomu, k čemu se rozhodnu.
A zítra je výročí. Buď budeme svobodní v rozhodnutí ke své svobodě, nebo budeme kňučet a jen si stěžovat. Bez jakéhokoliv pokusu o změnu. Takže přeji svobodu lidem v tomhle státě do dalších sta let. Politici přicházejí, odcházejí, národ zůstává. A i díky těm Američům máme svůj stát. Jo jo.