V předchozí úvaze jsem nastínil několik pravidel, která je nutné dodržovat. Pokud se nechcete dostat do psychických potíží.
V předchozí úvaze jsem nastínil několik pravidel, která je nutné dodržovat. Pokud se nechcete dostat do psychických potíží. Jako první jsem uvedl pravidlo, že: Spor se nedá vyhrát, spor se dá pouze zastavit. Zastavíte-li spor sami v sobě, potom se dostanete do situace, kdy vy vlastně žádný spor nevedete, vede ho druhá strana, vy jste jen protihráč, který sleduje úplně jiné cíle. Nejde vám o vítězství, nejde vám o porážku protivníka, jde vám jen a jen o vaše vlastní místo a udržení hranic. Tohle chvíli trvá. Ptá-li se někdo jak v sobě samém člověk spor zastaví, tak asi takhle.
Po počátečním rozhořčení kvůli chování některých lidí, kteří napadali nevybíravým způsobem mé známé, jež za mnou na abíčko přišli, kdy jsem se rozzlobil a dokonce slíbil i pár facek jednomu člověku, jsem se rozhodl, že nechci být v pozici ukřivděného. Nechci se dát vytáčet asociálními paky, i když inteligentními, kteří nechápou, že se některý druh chování, jednání prostě nepoužívá. Snažil jsem se porozumět těm motivům a zjistil jsem že se vlastně jedná o lidi, kteří mají malou sociální odolnost. Mají svoje představy o světě a pokud někdo přijde z jinou, neunášejí ji. Pak začnou vidět vše negativně. Většina jich je mladých, mají na všechno okamžitá řešení a ti starší, kteří je skrytě podporovali, mají své důvody. Někdy je to jen strach z konkurence, někdy závist, někdy uvědomění si svoji pozice. Tohle se může stát mým problémem, ale také nemusí. Uvědomil jsem si, porozuměl. Najednou jsem chtěl se jen bavit, nešlo mi o výhru. Šlo mi jen o jedno, nedat se otrávit a nedat se vyhnat.
Začaly zaznívat první hlasy, kdy někteří mi vysvětlovali, že bych měl táhnout, dostával jsem „dobře míněné informace” o svém chování. Byl jsem osočován z urážení, ačkoliv jsem se stále držel zpátky. Zamyslel jsem se, pochopil, že tohle může být přesně situace, kdy se dá zjistit, kam až lidé jsou ochotni jít. Necháte je jednat po svém, nijak je neomezujete, pouze pozorujete. Stejné jako na ulici, v tramvaji v zaměstnání. Pozorujete, občas reagujete a bavíte se jejich chováním. Zjistil jsem že některé nejvíc irituje moje postoje moje mínění o některých věcech, schválně mi dávají jako malé děti najevo, že mě nemají rádi. Nediskutují o obsahu blogu, ale spíše o jejich četnosti a délce a ze všeho nejraději o mé osobě. Vyžadovali k sobě ode mne, chování terapeuta, ačkoliv nejsou mými klienty. Nechápali, že na terapeutické přijetí, porozumění a empatii jednoduše nemají nárok. Přišlo jim divné, že si já jako terapeut, nenechám líbit urážky a klidně na ně odpoví podobným způsobem. U některých jsem tohle spíše ale vnímal jako manipulaci, protože ti lidé dobře věděli, že kladou podmínky, které není v mé moci splnit. Nejsem terapeutem těm, kteří mě nepožádali a s kterými jsem neuzavřel terapeutický kontrakt. K tomu se přidalo několik jedinců odjinud, kteří se mnou měli a mají nevyřízené účty, předtím tam tam nikdy nechodili a začal úžasný, dlouho trvající flame.
Vedete-li takovýto spor , mám na mysli virtuální spor, který jsem nastínil, musíte být připraveni, že budete mít nepřátele, a v určitý čas se proti vám vytvoří velmi široká fronta protivníků, kteří nebudou váhat použít prostředky, které by oni sami, zcela určitě, pokud by o nich slyšeli, odsoudili jako nemorální. Ve sporu a to i ve virtuálním, je v určitém okamžiku, kdy planou emoce, pro mnohé lidi vše dovoleno. Vše je omluvitelné. Z hlediska těch, kteří začnou tyto prostředky používat. Začne-li se takhle některý z protivníků takhle chovat, jste na rozcestí. Buď odejdete a nebo se připravíte, že i vy budete dávat rány, rány které toho druhého budou bolet. A že druzí vám budou mravokárně nastavovat zrcadlo, jací jste násilníci a neurvalci. Nikdo už nebude zkoumat kde tohle všechno začalo. A aby bylo jasno, nejsem žádný beránek, který trpně drží. Rány které dávám, ty druhé bolí, moc je bolí.
Druhé pravidlo, zní, vždy se najde někdo, kdo jde s vámi do koalice, vždy máte někoho na své straně i přesto, že to nemusí být nutně váš příznivec nebo obdivovatel. Tohle pravidlo se zcela potvrdilo. Našlo se několik lidí, kteří nebyli tak halasní, diskutovali k blogům, souhlasili, nesouhlasili, ale neuráželi a dokonce se pokoušeli dávat informaci těm agresorům, kteří z agrese obviňovali mě a přitom onu agresi zcela evidentně stupňovali. Pokud vedete spor jaký zde popisuji, tihle lidé mají pro vás cenu zlata a rozhodně si dávejte pozor, aby jste je neodradili. (Jsou sice tací, co si myslí, že vám „dobře míněnou radou,” kdy se pokusí být vašimi psychology, terapeuty, vám prospívají, ale ty přesně odmítnu, protože o rady zaásadně žádám a terapeuta, pokud ho budu chtít si najdu sám.) Lidé v koalici, ve skutečné koalici vám poskytnou podporu, nedávají zbytečné rady a když nic jiného nezpochybní váš charakter a vaše úmysly. Kryjí vám záda.
Jeden z prostředků, které moji protivníci začali používat bylo používání jmen mých známých v diskusi na webu ČT. Tahle metoda měla znejistit nejen mě, ale i odradit možné zájemce. Začali diskutovat podobně mimo pořad, na téma mé osoby, shazovat, urážet, manipulovat. Tam jsem použil jiný druh chování, vzhledem k divákům, že jsem trpělivě vysvětloval, nedal se zatáhnout do žádných sporů a redakce nakonec ty nejhrubší útoky smazala
V momentě kdy jsem odjel na dovolenou, když předtím se situace na abíčku částečně zklidnila a útoky přestaly. Přestaly útoky na abíčku, aby, jak už jsem řekl výše pokračovaly z neztenčenou měrou na webu ČT na stránkách pořadu. „Ze závislosti do nezávislosti.” některými jedinci z řad mých protivníků. Měli za to, že jsem tam nejzranitelnější. Což byl jejich omyl. Většina diváků byla příznivě nakloněna pořadu, měl velkou sledovanost a ještě dnes mnoho měsíců po skončení pořadu se na mě obracejí diváci. Tahle strategie mým protivníkům nevyšla. Stejně tak na stránkách pořadu Rodina a já. I tam se snažili lidé, kteří nedomysleli jednoduchou skutečnost, že vlastně blokují diváky, kteří měli zájem o diskusi k pořadu, nikoliv o informaci o mých údajných malérech.
Informaci o chystaném pořadu jsem použil při eliminaci urážek mých tvůrčích schopností. Na abíčku. Na tvůrčí schopnosti ti lidé spolu se vzděláním, začali útočit jako první. Což je pochopitelné. Jako lidé jsme rádi oceněni a těžko neseme znehodnocení vlastní práce. Vedete-li válku, pak vše co vyvede protivníka z rovnováhy je pro vás dobré. Chápal jsem, že jako spoluautor a hlavní protagonista vyvolám hněv a závisti. Pokud se rozhodnete vést spor, musíte reagovat na emoce protivníka. Jako lidé celkem víme, kde má ten druhý slabinu. Ve sporu takto vedeném, ovšem prostě všem kritikům stačí říct. „Mám pořad v televizi, jedenáct dílů.” A zeptat se. ”Co máš ty?” V ten moment ty ostatní vyvedete z míry svou „nafoukaností, drzostí, sebestředností.” Fakta vždy ve sporu jsou velmi úderná a vyvolávají obrovské emoce, které většinu lidí zaslepují.
Tedy stačí uvést fakta, která jsou naprosto nezpochybnitelná. Opakuji, nezpochybnitelná fakta, žádné lži. Pořad v televizi, vydaná knížka, jiný lehce ověřitelný úspěch, vyvolá závist až nenávist. A protiútok. Když nejdou zpochybnit fakta, je zpochybněn člověk. Jakkoliv. Ale už bylo řečeno. Jste-li připraveni, pak strana která podlehne emocím, prohrává a čím víc stupňuje své úsilí, tím víc skrytým způsobem dává najevo svou pozici. Pozici slabšího. Ta se projevuje tím, že začnou shánět informace, cokoliv řeknete, vyloží negativním způsobem. Nic není dobré. V takové chvíli je výhodné dělat úhybné manévry. Protivník klade dotazy a vy mu dáváte libovolné odpovědi. Podle pravidla: „Nepodepsal jsem s tebou smlouvu, že budu odpovídat na všechny tvoje dotazy podle tvých představ a budu ti sdělovat své úmysly.” Přestože se pokusí tohle zesměšnit, zpochybnit, pokračujete podle sebe.
Pokračování příště