Vyrazil jsem včera odpoledne do knihovny. Pěšky a bos, jak už je v posledních dvou měsících u mne obvyklé. Svítilo slunce, teplo moc nebylo, kolem devíti stupňů, ale šlo se mi hezky.
Vyrazil jsem včera odpoledne do knihovny. Pěšky a bos, jak už je v posledních dvou měsících u mne obvyklé. Svítilo slunce, teplo moc nebylo, kolem devíti stupňů, ale šlo se mi hezky. Sice jsem dorazil o něco dříve, knihovna na Mariánském náměstí otevírala až od jedné hodiny, leč jsem si sedl na schody, sledoval cvrkot. Už moc turistů nikde nebylo. Je listopad. Přemýšlel jsem o tom chození pěšky, také o tom, že jsem slíbil, že dám vědět zájemcům, co mi ono bosé chození dobrého, či zlého přineslo.
Tak zlého si zatím nic nevybavuji. Sice jsem měl jeden puchýř, ale puchýřů jsem měl v životě už tolik. Stejně jako jsem měl dvakrát prasklé chodilo. Než jsem si ty chodidla začal mazat měsíčkovou masti. Což sice je trochu bolestivé, ale stačí přelepit a už se dá celkem bez potíží jít. Zřetelně se díky chození bos od začátku teplého září, do chladnějšího listopadu zlepšila moje imunita.
Infekci jsem zatím žádnou nedostal do psích exkrementů ještě nešlápl. Sice to všechno hrozí, ale myslím, že jsou větší rizika. Stejně tak jsem si neprořízl nohu o střep. Dávám pozor. Moje bdělost a pozornost se více automatizovala. Podobně jako u řidičů začátečníků. Čím déle jezdí, tím víc činností konají automaticky.
Ale co je nejdůležitějšího. Stav mých kolen se zlepšil natolik, že jsem začal opět pomalu běhat. Už to vypadalo v mém věku, že se budu muset tvářit vznešeně, nedobíhat tramvaj ani autobus. Sice většinou je mi jedno, když mi ujede, mívám dost času a počkám na jiný. Ale tuhle jsem pospíchal, jel autobus, zbývalo asi třicet metrů, bezmyšlenkovitě jsem se rozběhl, doběhl, usedl a s údivem zjistil, že mě kolena nebolí. Tohle byla pro mne novinka.
Učené texty, učených doktorů, zabývajících se nohami, tedy podiatry o tomhle hovoří, stejně tak různí běžci v knihách zabývající se běháním potvrzují, že bosé chození a bosé běhání má tyhle efekty, ale jedna věc je si o tom přečíst, druhá ověřit na sobě. Takže jsem se pokusil ty vzdálenosti běhu trochu prodloužit. Zatím jsem dosáhl během jednoho týdne toho, že jsem v kuse uběhl půl kilometru. Dost dobré zlepšení na šedesáti čtyřletého staříka. Zastavím, vždy, když cítím, že by kolena mohly bolet. Tohle jsem se naučil v józe. „Pomalý nácvik, záruka rychlého úspěchu.”
Chodím, běhám bos, zkouším kam až mohu zajít, experiment pokračuje. Když Pán Bůh dá, třeba poběžím s pacienty Silvestrovský běh kolem Bohnické nemocnice. Krásným parkem v libovolném počasí. Účastnit s se může každý, kdo je v tu chvíli ochotný uběhnout tři kilometry a je střízlivý. Pak dostane čaj a diplom za účast. Vítězové někdy čokoládu. Na tu se složí pacienti pořádajícího pavilonu. Jak oni tak jejich předchůdci mají založili malý fond a z něj financují takové věci, jako jsou kluby a různé akce.
Pokud nepoběžím, půjdu. Ale dokončím. V minulých letech jsem se věnoval organizaci, běhat bych mohl, jenže jsem v posledních sedmi osmi letech díky bolestem v kolenou už jen chodil, to ještě šlo, ale rozhodně neběhal. Teď se zdá, díky bosým nohám, kus poběžím. Jak velký kus to bude, ještě netuším, ale poběžím. Sportu zdar a bosé chůzi a běhání zvlášť. Jak říkával jeden slavný fotbalový komentátor za totáče.Myslím, že to byl Vít Holubec. Tedy on říkal: „Sportu zdar a fotbalu zvlášť!” S tím se dá také souhlasit.
Prameny:
Daniel Howell: Naboso– 50 důvodů proč si sundat boty a být zdravý
Igor Slouka: Ne-li bosky z nohou trosky
Christopher McDougall: Zrozeni k běhu
Scott Jurek: Jez a běhej