Leže v posteli po obědě, jsem přemítal, zda je správné, dobré a
Leže v posteli po obědě, jsem přemítal, zda je správné, dobré a
dokonalé, lehat si do postele, nedělat nic, jen tak dumat o tom, že bych
mohl, ale také nemusel dopsat tu úvahu o manipulaci s pocitem viny.
Dost těžké téma na nedělní odpoledne, ačkoliv se mi dopoledne ještě
zdálo to téma nosné až vznosné. Pak odpoledne po probuzení, jsem dumal,
jestli je po ránu zdravější sex, nebo běh. Případně dřepování. Zdá se že
všechny tyto tělesné činnosti jsou docela dost zdravé. Běh a dřepování
se dají dělat individuálně snadněji, než sex. Ten je, se mi aspoň zdá,
ve dvojici a někdy i za účasti více účastníků, příjemnější.
Takže prozatím jsem pocit viny a dopisování eseje o práci s ním
opustil, chvíli jsem koukal z okna. Také zajímavá činnost, pak sedl k
PC, pusti editor VI, (neplést s editorem VIM, což je klon VI) a začal
psát tuhle úvahu. Nakonec, stal jsem se blogerem VIP, což mne docela
překvapilo, ale tu nabídku jsem nechtěl odmítnout. Ale dal jsem si
práci, abych zjistil, co obnáší a za jakých podmínek se člověk jako já
stane jen tak, blogerem VIP.
Dočetl jsem se tohle:
Kdo je VIP bloger?
Blog.idnes.cz nabízí možnost získat status VIP blogera. Je to
především prestižní post, jméno VIP blogera je trvale zobrazeno na
hlavní straně blogu.
Měřítkem pro udělení statutu VIP je to, aby bloger splňoval
podmínku, kterou v sobě obsahuje již sama zkratka VIP. Aby byl tedy
osobou velmi důležitou pro blog. Velmi důležitou osobou pro blog
může být bloger z nejrůznějších důvodů, nelze je zcela striktně
specifikovat. VIP blogerem se může stát úplně každý, výběr však
náleží výhradně redakci. Podmínkou pro zachování statutu VIP je
napsání alespoň jednoho článku za tři až čtyři týdny. Většina našich
VIP blogerů se mezi VIP vypsala – zkrátka psali tak zajímavě a
dobře, že jsme je s radostí mezi VIP blogery umístili. Post VIP není
automatický, a to ani pro známé nebo veřejně činné osobnosti.
Zdroj: http://info.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=30938
Líbí se mi, že podmínky jsou pro udělení VIP, zcela subjektivní.
Stejně jako je subjektivní rozhodnutí, komu prokáži laskavost a komu ne.
Laskavost a milosrdenství je na zvážení a úvaze každého jednoho. Ať se
jedná o Pána Boha, nebo uklizečce záchodů na Hlavním nádraží. Oba dva
mají stejnou možnost se rozhodnout pro někoho konkrétního a dokonce
nemají ani povinnost své rozhodnutí komukoliv odůvodňovat.
Jo, tomu se také dá říkat demokracie. Vždy, když mi někdo začne
vysvětlovat, že mám vůči někomu povinnost, pak se zeptám sám sebe.
„Určuje mi tu povinnost zákon, nebo je to jen na mé úvaze?”
Pokud si odpovím, že jen na mé úvaze, pak je jasno. Mínění druhého
člověka, není pro mne závazné. Bez ohledu na to, co si myslí on. Jen tak na okraj. ne každý zákon je měřítkem spravedlnosti.
Tuhle metodu praktikuji, jak na na starost o uprchlíky, tak na
žebráky v Metru. Oni mají právo požádat mne o laskavost, já mám právo se
rozhodnout, komu ji poskytnu a komu ne. Dokonce nemusím se přitom cítit
ani jako xenofob a nelida, co odmítnutím se v očích některých stává
náckem a fašistou.
Mít právo o něco požádat totiž nezakládá nárok na splnění požadavků.
Tohle si mnozí lidé docela dost pletou. Dokonce i ti s akademickými
tituly a filozofickým vzděláním. Právo o asyl má požádat kdokoliv, nárok
ani udělení asylu, jen málokdo. Musí splnit podmínky pro ten asyl. Právo
požádat o milost také může každý odsouzený, ale záleží na tom, jak se
ten udělující milost, v případě České republiky, president vyspí. nebo
jak ten případ vidí.
Já jsem stejně měl v životě štěstí v takovýchto případech. Někdo,
někde nabyl dojmu, že bych měl vystoupit v televizi, nabídl mi ono
vystoupení. Nikdy mě nenapadlo, že bych mohl být až tak zajímavý. Oni měli jiný názor. Nerozmlouval jsem jim ho. Inu,
kdo je pro nás zajímavý v televizi, nebo v posteli, opět také záleží na
subjektivním úsudku. Ten je strašně nespravedlivý. Na světě není
spravedlnost. Občaqs si říkám: „Naštěstí pro mne!” Ale občas by mohl být spravedlivý. Záleží na tom, jak tu situaci zrovna prožívám.
Jo jo.