Solaris a úvaha o lenosti

Objevil jsem na netu openSolaris. Což mě nadchlo, stáhnul, nainstaloval a zkouším. Dnes jsem se kvůli tomu zaregistroval na stránkách Sun abych si mohl stáhnout popřípadě Solaris 10.

Objevil jsem na netu openSolaris. Což mě nadchlo, stáhnul, nainstaloval a zkouším. Dnes jsem se kvůli tomu zaregistroval na stránkách Sun abych si mohl stáhnout popřípadě Solaris 10. Je to zajímavý operační systém a mám se zase co učit. Ne že bych se neměl v Linuxu co učit, ale taková tam běžná uživatelská administrace mi celkem jde, takže přišel čas zkusit něco jiného, odlišného. Změna je život a každá změna prodlužuje život. Jak jsem si vždy omlouval své milenky, které jsem střídal. Tím nechci říci, že střídání milenek je něco morálně skvělého a už vůbec netvrdím, že prodlužuje život. Ale zábavné to je, to jo. Skoro tak stejně zábavné je střídání a konfigurace operačních systémů.

Léto končí. Tedy končí až 21 září, ale už se znatelně krátí den. Začínají běžet normální věci. Končí dovolené a hlásí se klienti. A navíc si u mne „podávají dveře” režiséři. Přesně řečeno, podal si je jeden. Ale myslím, že to co má chuť a natočit není asi nic pro mne. Jeden z těch, co pořád chtějí nějaké drama. S tím já nemohu sloužit. Pro mě je drama když mám zánět dásní. To mi úplně stačí. Včera jsem se zánětem dásní musel k Václavovi. Napsal mi kysličník a nějaký sajrajt na dásně. Vyplachuji a lepším se. Už jsem se bál, že mám zánět kolem kořene zubů. To je můj „oblíbený” sport, resekce. Mám jich za sebou několik. Kvůli zánětům. Takže užívání na křesle se prozatím odkládá. Ale asi jen prozatím.

Jinak mám rád stereotyp. Na rozdíl od mnohých jiných lidí jej považuji za zábavě a zdraví prospěšný. Věci a události jsou snáze předvidatelné se domnívám na rozdíl od většiny lidí. Stále víc a víc zjišťuji, jak mi zaběhlý stereotyp, neboli algoritmus poskytuje spoustu času na zábavu a plánování s mírnou nadějí, že plány vyjdou. Třeba, že mám volno za měsíc a klidně se mohu domluvit s někým o něčem. Hnidopichům, co se mě pokoušejí přesvědčit, že nic se nedá plánovat, říkám, ano nevíme dne ani hodiny, leč přesto se mohu v přítomnosti chovat tak abych pokud možno se nějaké budoucnosti dočkal. Stereotyp poskytuje jistotu a šetří energii, kterou jsem kdysi jako lenoch a chaotik vynakládal k zvládání událostí plynoucí z totálního chaosu způsobeného mou nekázní.

Ale je mi jasné, že tohle vše mohu chtít od sebe a na lidech v terapii závislostí a jen po omezenou dobu. Ale ani to nějak zvlášť nikomu necpu. Konečně pokud někdo chce žít s pocitem vysoké inteligence, když se pravidelně vyhrabává z d malérů, nic proti tomu. Mě už pár let vyhovuje mít v jistých věcech pořádek protože stejně jako, když jsem měl pořádek v lanoví v dobách, kdy jsem jezdil u plavby. Díky tomu pořádku jsem se nepřivázal k pultru a nepřišel tak o ruku nebo nohu. Takže je pro mne docela dobré vstát ráno na zazvonění budíka, v klidu podniknout všechny úkony, jež ze mě udělají člověka schopného cestování do práce. Jedna malinká změna a tolik pohodlí v životě. Už leta mě nikdo neviděl pádit po ránu na tramvaj, protože si nemyslím, že nejlepší je všechno je na poslední chvíli,a nepreferuji onen pocit, že jsem geniální, když zase jsem zvládnul chaos. Asi už mě nebaví adrenalin, který mi poskytovala má lenost.

Všechny ty kecy líných jedinců o IQ mají zastřít momentální, jejich hlubokou a dlouhodobě trvající lenost, která v konečném důsledku přináší jim mnohem víc námahy, méně volného času a opravdového dobrodružství než zvládnutý stereotyp.To platilo už v pravěku. Lovec mamutů, který uměl, perfektně ovládal stereotypní činnost stopování, ulovení mamuta, měl pak mnohem víc času na ženský a pohodlí. Ony mu za kus masa postavily chýši, ušily oblečení a ještě ho hýčkaly, protože věděly. Ony bez něj sice nasbírají kořínky, případně zrníčka, která se dají chroustat, ale maso je maso. A maso dodával ten chlápek, co ho ulovil a dokud bylo maso, se válel v klidu u ohniště , vyřezával blbiny, říkal tomu umění, které ty jezinky obdivovaly a loudily je na něm a za umění mu nabízely různá potěšení.

A protože chtěl víc potěšení, musel práci zefektivnit aby šla dělat víc stereotypně. Tím měl víc času na vynálezy a umění. A od pazourku došel až k Solarisu. Všechny tyhle vymoženosti ve velké většině vymysleli lidé, kteří chtěli získat víc času na zábavu. Si tedy myslím, nevím to určitě. Lovec lovil, vyřezával vymýšlel, většinou se díky své vymyšlenosti dožil i vyššího věku, protože přiměřená zátěž mozku i těla tenhle efekt v dlouhodobě sledovaném hledisku se jeví jako pravdivý. Líní lidé typu bezdomovců a opilců se dožívají průměrně kratšího života. Díky přemýšlení byl schopen pochopit i některé souvislosti kolem způsobu života a délky života.

Takže lenoši, co se jen vezli, si nakonec zas tolik přízně neužili. Maximálně si občas u ohně vrazili kost do hnáty, protože si byli líní uklidit. „Pořádek je pro blbce říkali.” Skučíce bolestí. Někteří zase s etvářili jako hrdinové. Pak samozřejmě nešli na lov, ale dostali taky kus masa, protože ona společnost měla na paměti, že skoro každý je dobrý, když o něco jde. Občas hrdinové k něčemu byli dobří. Jenže těmhle a jim podobným jde většinou jen se najíst z toho co přinesl druhý. Lidé mají sklon odjakživa živit i darmošlapy. I ta vyspělá kapitalistická společnost v Americe rozdává těm co na nic nepřispěli. A jen si tak ležejí například v Kalifornii a čekají co dostanou. Nepřekvapivě i tam dostanou. Steinback to krásně popisuje v knížce „Plechárně” a „Líbezný čtvrtek.”

Kupodivu, tihle lidé zas tak moc zábavy neužijou. Myslím, že méně než ti, co se podle nich plahočí hloupě v potu tváře. Zřejmě to bude jejich leností. Líně a tupě sedí, lejou do sebe chlast na který si pracně vyžebrali. jedí co vyžebrají, bud na sociálce, nebo na ulici. Vyžebrat na chlast, nebo si na něj ukrást jim odebere srovnatelně energie jako pravidelná činnost. Jsem ochoten tvrdit, že většinou i víc. Navíc ten „svobodný způsob života” jak u alkoholiků, feťáků a bezdomovců přináší podobně sníženou emoční a psychickou odolnost. Je až neuvěřitelné sledovat, jak tito „svobodní a nespoutaní lidé” v podání romantiků, jsou přecitlivělí, fyzicky málo odolní. Sedí, mají tupý výraz v očích, pokud jsou střízliví. Sedí a ještě nadávají na ty co mají. Ze závisti.

Ale jo, mají mít co chtějí. Nakonec je stejně uživíme. Zrovna tak jako Kanada uživí naše romské spoluobčany, co jdou do Kanady žádat o politický asyl. Romští spoluobčané stále hovoří o diskriminaci a vině většinové společnosti. Lidé tohoto druhu, dnes stejně jako v pravěku hledají viníka svých potíží. Používají „pohodlný způsob” jak se zbavit odpovědnosti za sebe. Zlá kouzla nebo ti druzí. Najdeme, potrestáme. Chováš se blbě, tak kvůli blbému chování bylo špatný počasí, neulovili jsme. Moc si dumal, a jestli máš úspěch, tak jsou v tom bud čáry, nebo podvod. U žen se říká, že si to vyšukala.Tedy odneseš to. Obětujeme tě. Tak či onak. Buď ho neb jí upálí, případně aspoň v novinách či v televizi pomluví.

Dnes se hledá většinou vina v podmínkách a okolí. V chování okolí k nám, bych měl zdůraznit. To je oblíbené heslo politicky korektních a humanistů. Nechť se na mě romští spoluobčané klidně zlobí. Ale. Jestli neposílají svoje děti do školy, tak jim způsobují potíže do budoucna. S tím většinová společnost nemá co dělat. A vůbec, ale vůbec se mi nechce věřit, že nejsou schopni pochopit, že bez vzdělání se ve společnosti, která dbá na vzdělání se uživí jen ztěžka. Jestli volí „pohodlnější způsob života,” volí si svůj osud.

No a já dám blog kam patří a vzhůru na Solaris. Zase se mám co učit. Sním o čase, kdy jej zprovozním stejně jako jsem zprovoznili Linux, Unix typu BSD. Proč Solaris? Protože existuje. Jak by řekl svého času jistý Hillary.