Obul jsem dnes, po čtrnácti dnech, co jsem chodil bos, boty. Jel jsem na svatbu Simoně a Lukášovi a měl jsem za to, že trochu nepohodlí, které boty skýtají, si mohu dovolit.
Obul jsem dnes, po čtrnácti dnech, co jsem chodil bos, boty. Jel jsem na svatbu Simoně a Lukášovi a měl jsem za to, že trochu nepohodlí, které boty skýtají, si mohu dovolit. Obřad byl hezký, v kostele, na hostinu jsme nečekali, neb má láska potřebovala být brzy odpoledne v Praze. Předal jsem dárek, pogratuloval, v kostele se řádně modlil za oba. Obutý.
Cestou zpátky jsme diskutovali na téma správné trasy jízdy. No, už mám své zkušenosti a ne vždy musím jet tou nejhezčí cestou po okreskách, kde překážejí cyklisti a když je předjíždí auto v protisměru, bez ohledu na skutečnost, že jsme na své straně tlačí se na nás, tak se dost lekám. Stejně jako má láska. Jenže ta řídí, já nikoliv. Někteří lidé skutečně mají zvláštní způsob ježdění. Bez ohledu na to koho předjíždějí, kdo je v protisměru, oni prostě jedou. Tím nemám na mysli svou lásku, ale její obliba v okreskách mi dnes šla z výše uvedených důvodů na nervy.
Po dálnici, až na liják byl klid. Všechno jsme stihli a já se stačil i odpoledne prospat a ještě nakoupit. Pochopitelně už bos. Je nezvyk mít po čtrnácti dnech na nohou boty, když jsem už zvyklý na bosé pohodlí. Jo, bos je bos. Texty o tom, že nohám se uleví. Bosý jedinec už nepotřebuje boty ke svému štěstí, zřejmě nelžou.
Zřejmě si na zimu budu muset opatřit barefoot, aby mi nohy neomrzly, bude-li mráz, ale jinak bez bot žádná potíž. Zatím. Jen ať to vydrží. Vyšlo mi včera v testu, že jsem z hlediska biologického asi o šestnáct let mladší než je můj kalendářní věk. Přesně a pravdivě jsem uvedl všechny skutečnosti. Výsledek mě samotného překvapil. Možná ten test kecá, ale radost mi udělal.
Fakt je, že si žiji podle svého, a ten způsob života mi vyhovuje. Občas někteří komentující mají pocit, že jsem magor, někteří mi dokonce nadávají do volů, ale tím mě nijak nevyvedou z míry. Holt rozdíl mezi řečeným a slyšeným, či napsaným a přečteným, dělá mnohým lidem potíže. Na takový pohled jsem zvyklý, stejně jako jsem zvyklý vše patřičně objasnit, až to diskutujícím dojde. Některé komentáře sice mažu, protože nediskutují, pouze urážejí a nejsem zvědavý na urážky levicových hlupaček, které si sem chodí hojit své mindráky.
Mám rád vzdělané lidi, ale nijak nemusím vzdělané omezence, kteří se stále ohánějí svým dosaženým vzděláním a zároveň k tomu nejsou schopni pochopit psaný text. Takže pokud někdo má potřebu se prezentovat svými mindráky a útoky místo diskuse, je bez jakéhokoliv varování a vysvětlování smazán. Stěžovat si může kde chce. Třeba na ústředním výboru KSČM. Tam jistě najde pochopení pro své levicové postoje. Zde nikoliv.
Nejsem opravdu pro levici. Její způsob řešení, je destruktivní a nic z něj dobrého nečeká, než jen další okrádání schopných a manipulace a podplácení líných. Jsem pro svobodu, kde je možnost být opravdu nápomocný těm, kdo skutečně nemohou a klidně nechat svobodně živořit ty, co se pro ten způsob rozhodli. Osobně nechávám lidem možnost rozhodnutí, pokud se chtějí flákat, žít ze dne na den, žebrat, případně žít pod mostem.
Jsou dospělí, jsou svobodní. Ano jsem ochotný s nimi jít kus cesty, vydají-li se na cestu změny, ale v žádném případě jim nehodlám nést ruksak. Jak vždy říkával Honza Lutera. „Nenos za nikoho jeho ruksak!” Já bych dodal, věk a zkušenosti mi řekly, že lidé, kterým se neumožní žádná námaha, ti velmi rychle hynou, neb jejich tělo i mysl atrofuje.
Mnozí lidé zklamaní politikou „pravicových” stran jako je ODS, TOP 09 směšují dvě věci. Samotné strany s konservativním pohledem na svět a lidskou svobodu. Politické strany, které se dostanou k moci, vždy natáhnou šíbry, kteří nemají zájem o ideje, ale jen a jen moc a prachy. Bez ohledu na směrování politické strany. Pokud ona strana podlehne těmto lidem, v běžném demokratickém systému založeném na politické soutěži a svobodných voleb, dojde dřív nebo později k pádu oné strany, nebo stran. Loňské volby to jasně ukázaly.
Nehodlám nijak tvrdit, že jsme si od loňska extra polepšili, ovšem pro veřejnost to informace je. Demokracie funguje. Se zpožděním, někdy má dost velké náklady, ale funguje. Náklady na totalitu, jak nás učí naše vlastní historie jsou větší a výsledný debakl spolehlivě nastane. I tohle nás učí naše historie. A myslím, že nám zas až tak zle není.
Stejným způsobem funguje i život jednotlivce více či méně na hraně, nebo za hranou. Má-li někdo pocit, že jsou nepostižitelní, tak s tím lze souhlasit, ale jsou to jen výjimky, které potvrzují pravidlo. Ale při bližším zkoumání se ukáže, že i oni jsou nějakým způsobem postižitelní a postižení.
A ta postižitelnost a postižení jim nedělá ani trochu dobře. I když maskují a tváří se jako by nic. I je stíhají jejich vlastní činy. Třebaže ne soudně, ale oni by rádi vypadali jako ti důveryhodní, leč všude jsou jen ti,co jim nelze věřit ani pozdrav. Což jim dost vadí. Dalo by se říci, že to jim vadí ze všeho nejvíc.
Lze tedy říci, že zráta důvěry je pro politickou stranu smrtelná. Ovšem, nakonec jedna politická strana skončí, druhá se objeví, jedna firma zkrachuje, druhá nastoupí na její místo. V konkurenčním prostředí, kterým je kapitalismus to jinak ani fungovat nemůže. I když se jen mnozí snaží regulovat, omezovat, stejně nakonec touha po svobodě a prosazení se vždy prosadí. Dřív nebo později.
Muslimský džihád se zdá, že zaplaví svět, ale možná, že se dřív pozabíjejí mezi sebou, protože si jednotliví islámští vůdci konkurují. Takže konkurence možná zachrání civilizaci.
Jako ji zachránilo a přetvořilo po pádu Říše římské křesťanství. A jednotliví konkurenti v boji o moc. I když to dlouho tak nevypadalo. Stejně tak se rozpadl Sovětský Svaz, protože vnější tlak a boj mezi vůdci dospěl tak daleko, že byl celý ten konglomerát národů neudržitelný. Jo jo.