Byly doby, kdy jsem držel půst. Někdy jednodenní, někdy třídenní,
Byly doby, kdy jsem držel půst. Někdy jednodenní, někdy třídenní,
nejdéle , co jsem vydržel bylo jedenáct dní. Pak jsem jako s jinými, mnohými
dobrými věcmi přestal. Buď jsem byl líný, nebo už jsem měl pocit, že už něco
takového nepotřebuji. Ale asi s tím zase začnu. Napřed jeden den, uvidím,
jak mi celé to postění půjde, pak třeba něco málo přidám.
Cílený půst, jako takový jsem objevil v terapii. Honza Lutera, tehdy
ještě zdravý se postil pravidelně. Napodobil jsem ho. Něco jsem si od něj
poslech, něco přečetl v samizdatové literatuře, kterou byly i materiály
zabývající se makrobiotikou, nebo Jógou, buddhismem, případně nějaké jiné
esoterické discipliny. O křesťanství nemluvě. Vycházely jen stranou a vládou
schválené tituly. Mám na mysli dobu osmdesátých let minulého století.
Začal jsem se tedy postit a zjišťoval jsem, že mi ten půst prospívá,
tělesně i duševně. Pravidelné cvičení, pravidelné půsty, změněná strava a
moje potíže s ulcerózní proktokolitidou v podstatě odstranily. Samozřejmě,
tohle všechno ovlivnilo mou duševní vyrovnanost, včetně samotné terapie.
Budu-li mluvit zjednodušeně, samotné postění člověka nejen čistí,
zbavuje ho toxických látek, které se vylučují zažívacím traktem, nebo třeba
i póry kůže, ale učí ho vlastnímu sebeovládání. Učí ho přemáhat návaly
hladu, které se dostavují a zase odplývají, učí ho v případě závislosti se
díky té zkušenosti s „utrpením,” jak tomu říkal Honza Lutera,
zvládat i jiné chutě. Třeba na drogy. Člověk se trénuje v postupném
odříkání.
Umění postupného odříkání v tomto směruje je velmi účinné. Vlastně je na
něm založena i metoda AA, tedy Anonymous Alcoholics, kde se lidé seznamují s
tímto postupným odříkáním a díky tomu následnou abstinencí za pomoci rčení.
Abstinuji dnes, zítra se uvidí. Vlastně je tohle převzato z Nového
zákona, kde Kristus říká: „Nestarejte se o zítřek, zítřek má dost
svých starostí.” Ano, žijeme teď, teď zvládáme nutkání se najíst, teď
zvládáme chuť se napít, nebo zfetovat, či si zahrát. Teď se s tím vyrovnáme,
necháme odplynout ty chutě, nepříjemné pocity. Kdy znovu přijdou nevíme, a
nemusíme tedy se zabývat tím, co bude a kdy tomu bude.
Takže půst očisťuje a učí zdrženlivosti. Pochopitelně, není nic horšího,
než se po přestálém půstu nacpat až k prasknutí. Myslím, že na internetu se
najde docela dost doporučení, stejně jako odmítnutí půstu, ale myslím, že
jeden až třídenní půst je pro zdravého člověka bezpečný, pro nemocného může
být někdy rizikový. Je nutné postupovat opatrně, bez velkých výkyvů. Aby to
mělo ozdravný účinek, je nutné se se po přestálém půstu vracet, tak aby
návrat trval tak dlouho, jak dlouho trval samotný půst.
Pro ty, co chtějí půst zkusit by mohl být zajímavý tento odkaz. Půst
jako lék Já docela rád vyhledávám zkušenosti jiných, protože mi ono
hledání umožňuje se poučit od druhých, nespoléhat jen na své omezené
zkušenosti. V oblasti půstu nejsem zas až tak zkušený.
Navíc, člověk, který naslouchá druhým, stejně „obyčejným”
lidem, zjistí, že druzí lidé mají mnoho zkušeností, poznatků. Nemusí to být
nutně ti nejlepší a nejvzdělanější. Nakonec, mnoho věcí jsem se naučil od
druhých lidí jako naslouchající terapeut ve skupinové terapii. Případně jsem
si díky mnoha vyslechnutým názorům, uvědomil pro sebe důležité skutečnosti.
Učíme se jeden od druhého. Na tom stojí všechny úspěšné lidské komunity.
Tam, kde se učí jen jedno správné učení, nastává většinou jen stagnace
a chudoba myšlení jako takového. Experiment, pochybnosti v jisté míře učí
hledání toho nejvýhodnějšího. Hledání smyslu půstu, hledání smyslu
abstinence, hledání smyslu změny v tom a tom, obohacují člověka ve všech
směrech. V tom je podstata a smysl diskuse. Samotné objevy, motivují
lidského jedince zkusit a ověřit. Tedy, alespoň u mne tohle funguje.
Zvědavost a zvídavost, jak to je, je prý základ filozofie.
Takže, zkusím zase po čase jednodenní řízený půst, zkusím dodržet
pravidla návratu a uvidím, jak jsem ukázněný. Když tu kázeň a řád považuji
za nejpohodlnější způsob života. Jo jo.