Navštívil mě včera Pavel Ždárský. Probrali jsme světa běh, politiku, umění, televizi.
Navštívil mě včera Pavel Ždárský. Probrali jsme světa běh, politiku, umění, televizi. Docela jsme se shodli na tom, že se nám nelíbí nástup socanů, kteří lidem slibují, že jim dvě koruny dají a zapomenou dodat, že za to zaplatí čtyři koruny na daních. Ti lidé. Přesně ti, kteří s úsměvem na tváři od „hodných” socanů ty dvě koruny vzali. Pavel mi vyprávěl, že pokud se člověk vyzná, může od státu dostat mnohé, co je určeno například pro tělesně postižené. Tedy pokud se vyzná. Prostí lidé se v zákonech a nařízeních většinou moc nevyznají. Aspoň ne hned. Až časem, až udělají pár smutných zkušeností. Jako terapeut vím, kolik právních potíží a problémů mají moji klienti. Jak závislí, tak spoluzávislí. Nakonec se ukáže jedna věc. Většina z nich dokáže se o sebe beze zbytku postarat. Najdou si práci, uživí se , dají si časem do pořádku rodinné finance, jsou schopni pochopit, že aby se peníze daly jak ušetřit, tak utratit, musí se napřed vydělat. Bez ohledu na množství.
Protože věřím, že lidé jsou schopni se o sebe bez zvláštní pomoci druhých postarat, také vím jedno. Dost lidí pokud nemusí, klidně nechá starost o své „štěstí” na jiných lidech. Na příkladu některých bezdomovců se dá ukázat jedna věc. Bezdomovec je člověk, který se buď vlastní vinou, případně shodou okolností dostal do situace, která je z hlediska jiných lidí velmi nepříznivá. Ti lidé, které vidíme sedět v tramvaji, po lavičkách, vypadají velmi neutěšeně. Přesto jsou schopni si najít místo, kde je jim teplo, najít jídlo, třeba v popelnici, najít i druhé lidi, kteří jim pomohou. Dokáží vyvinout úsilí, které jim zajistí přežití. Oni sami. Mám v terapii teď člověka, který podle svého vyprávění žil několik let jako bezdomovec. Velmi inteligentní, absolvent gymnázia, otec několika dětí. Veliká slovní zásoba. Všechno, co vyprávěl o sobě, ukazuje na skutečnost, že to že se dostal do postavení v jakém byl, byla jen otázka jeho lenosti, nikoliv neschopnosti. V tom je zásadní rozdíl. Byl líný a raději žil u popelnic, než aby udělal cokoliv, aby svůj život změnil. Až časem nahlédl na sebe a změnil něco málo k lepšímu. Stal se hajzl-dědkem a staral se o jedno WC, kde i bydlel. Ze svého hlediska byl schopen si polepšit.
Časem si polepšil natolik, že se dokázal včlenit do rodiny jedné ženy, žije tam a nebýt toho, že propadl hazardní hře, pravděpodobně by asi jeho život dostal dlouhodobě zcela jiný rytmus. Takových lidí znám víc. Pokud je pozorně posloucháte, zjistíte, že jejich potíže jsou celkem snadno řešitelné. Jestliže v dobách konjunktury tito lidé nepracovali, našli se lidé, kteří stále vytrvale opakují, že je potřeba se o bezdomovce postarat. Přitom se na práci sváželi lidé z různých zemí světa, kteří byli ochotni lacino pracovat. Jen se jim musely připravit podmínky pro bydlení, které sice z hlediska dneška nebyly nic moc, ale rozhodně byly příznivější než podmínky bezdomovců žijící za větrem u betonové zdi, kde mají rozdělaný oheň, aby odrážel teplo. Například. Takže ti lidé bez jakéhokoliv příjmu jsou vybaveni jako ostatně všichni lidé, schopností přežití, zajištění si potravy i tepla. Pouze ji využívají omezeně.
No a to je ten problém, proč těm socanům nevěřím, že to s lidmi myslí dobře. Konečně nemám politikům za zlé, že to obecně myslí dobře napřed se sebou a potom s národem. Rozumný člověk se postará o sebe, protože jen tak je schopný postarat se o jiné. Pavel Žďárský je člověk, který se především umí postarat o sebe. Jenže, co ho znám a znám ho pár let, je i člověk, který se umí postarat i o jiné. Není anděl, to rozhodně ne, není ale ani naiva, co skočí na všechno. Mám rád takové lidi. Aby mohli dávat, napřed musejí něco mít. Chudý člověk dá co má. Se tak říká. Ale bohužel, chudý člověk se s vámi rozdělí o málo. Hlávka, Baťa a jiní věděli jedno. Lidé, kteří jsou schopní a hlavně ochotní je dobré poskytnout podporu, protože oni později tu podporu mnohonásobně vrátí a ještě přidají dalším. Jenže i těm podporovaným lidem se neposkytoval nijaký zvláštní luxus. Prostě pokud chceš mít něco jiného, lepšího, tak jdi a postarej se, tady jsi proto, aby si mohl rozvinout talent a schopnosti.
Čtu, že je krize. Asi je. Mnozí lidé bez vlastní viny, žijí z podpory, kterou dostávají. To je v pořádku. Nejsme tak chudí, abychom my, co momentálně máme práci a příjem, nepodpořili ty, co nemají ani jedno ani druhé. Věřím, že skutečně ona krize bude ve znamení „U.” Pokles dolů, nějaký čas vláčení po dně, časem nahoru. Ti dole budou nucení šetřit, víc hledat, víc se starat, víc se namáhat. Ale přežijí. O něco chudší, někteří víc nazlobení na nespravedlnost a budou se domáhat rovnosti. Zbytečně. Rovnost ve smyslu přijmovém strašlivě omezuje. Ne zákonem, ale psychologicky. I za totáče si nebyli lidé rovni příjmy. Vždy se našli ti, kterým se nadávalo veksláci a šmelináři. Lidé je nenáviděli a zároveň jim záviděli. Veksláci zmizeli, šmelináři nemají s čím šmelit a zbyli jen lidé, kteří se pokoušejí prodat svému okolí své nápady, své myšlenky, své produkty. A že kvete dnes korupce? Ano kvete. Nejsem naiva. Že kvete u nás víc než jinde. To je také fakt. Prostě mnoho z nás, chce uplatnit svoje zájmy a zkoušejí to různě. Co se národe divíš? Vždyť ti co uplácejí napřed musejí objevit ty ochotné se dát uplatit.
Pokud najdou ochotné se dát uplatit, pak uplácejí. Jak jednoduché. Zdá se že by stačilo říci. „Vydržte, přestaňte se bát, že vaše produkty se na trhu neudrží, přeci je inzerujete jako skvělé, jedinečné. Vaše nabídky na získání veřejných zakázek nechť neobsahují korupční doložku. Stejně pokud je malá, tak vás přeplatí ten s tou větší. Nakonec a to je důležité, vždy najdete práci, vždy najdete někoho, kdo vás bude potřebovat. Za předpokladu, že jste schopni dodržet co slíbíte.” Jsou věci, které jsem nikdy neudělal. Nedal jsem úplatek, stejně jako jsem si nezaplatil prostitutku. Přesto žiji. A ze svého hlediska nijak zle. Pracuji a starám se. Starám se, aby se o mě pokud to bude v mých silách nemuseli starat jiní a jiní na mě doplácet. Možná, že je něco, na co jsme měl nárok. Nevybral jsem si svůj nárok. Možná to, co jsem měl dostat já, zneužili jiní, možná můj nárok zbyl na potřebnější. Z hlediska mnohých jsem hloupý. Jenže jsem svobodný. Svoboda a nezávislost je rozhodující. Takhle žijí mnozí jiní. Starají se, aby nežili na okraji, snášejí rány osudu, které jim život nadělí, nekradou a nelžou. Mají svoje.
Protože mají svoje, nejsou na nikoho odkázání. Nemusejí se s nataženou rukou doprošovat. Celý svůj dospělý život se držím jedné zásady. Nikdo se o mě nemusí starat. Myslím tím, jak se uživit, platit nájem, bavit se za své. 99% lidí tohle jednoduše svede. Aniž by je někdo dotoval. Socani nám slibují ráj na zemi, který budou dotovat. Pouze zapomínají říci z čeho. Dvě koruny nám dají a čtyři vezmou. Protože ten rozdíl je pro ně, pro jejich prebendy. Jestliže chtějí mít své prebendy, ať si na ně vydělají. Jako si vydělal Pavel, který se za to ani nijak nestydí. Je starostou a plat, který bere asi klidně oželí, jeho život na něm nestojí. Ale to, že plat oželí, ještě neznamená, že ho nedostává právem. Pracuje. I když ti prosazovači sociální rovnosti by se podivili. „Proč nepracuje zadarmo, když má jiný příjem?” Já bych jim jako chudý člověk odpověděl. Protože si ho vydělal. Každý, kdo pracuje má nárok na plat. Bez ohledu na jiné své příjmy. Nepotřebuje prebendy a nepotřebuje se udržet na místě jen proto, že má hypotéku. Dělá politiku nikoliv, aby ho uživila, ale aby sloužil. Jo, to se dělá politika. Služba dává moc. Nepochybně. A s mocí se dá nakládat různě. Buď ji využít ve prospěch druhých a nebo zneužít proti jiným. V tom já vidím smysl politiky. Mít svoje a sloužit druhým. Zcela nezávisle.