Včera jsem měl napilno. Sice má láska ráno odjela do Českých Budějovic organizovat jakousi výstavu, ale den nebyl tak poklidný, jak jiné soboty bývají.
Včera jsem měl napilno. Sice má láska ráno odjela do Českých Budějovic organizovat jakousi výstavu, ale den nebyl tak poklidný, jak jiné soboty bývají. Napřed jsem napsal blog na abíčko, potom přišel Honza, starý antikomunista a IT znalec, plus Linuxák. Probrali jsmevše, politiku, Linux, hlavně Centos, Pak jsme zavzpomínali na Justýnu, kterou znal, překvapil mě jak o ni velmi hezky hovořil. Líbila se mu. Inu, mě se tenkrát také líbila. No a než jsme vše probrali, přišel Martin, můj kmotřenec. Šli jsme hrát squash.
Sice nejsem už nejmladší, ale pořád se ještě dost rychle pohybuji po place, takže jsme si za tu hodinu hezky zapinkali. Dali jsme večeři, a cestou domů se mi ozvala kolegyně Veronika s přáním požehnaných Velikonocích. Pochlubila se, že bude číst na večerní velikonoční o velikonoční vigílii číst v kostele u sv.Terezičky v Kobylisích. Okamžitě se mi spojil tenhle kostel s mým kamarádem Jindřichem, kterému jsem v tom kostele mluvil na jeho pohřbu před deseti lety. Od té doby jsem tam nebyl. Ten pohřeb mne tehdy dost sebral.
Jindřich byl kamarád, jakých bylo mém životě málo. Ptám se Martina. „Jdeš večer do kostela?” Říká, že jo, že jde. Vykládám mu tu hiostorii. „Tak jdem k Terezičce.” Nabízí. Zjišťuji od kolika se začíná. V devět mi píše kolegyně Veronika. Rozhodnuto, jdeme k sv.Terezičce. Martin mě pak odveze domu, protože vigilie bývají dost dlouhé. Do půlnoci určitě.
Bohoslužba byla krásná. Už dlouho jsem neslyšel tak krásně zpívat chór na kůru, v kostele bylo plno, ale dost útulno. Veronika četla jímavě, má k tomu skvělý alt. Tak jsem vzpomínal na Jindřicha, jak se dva roky pral s rakovinou, mezitím si udělal docenturu na UK, obor překladatelství, podíval se do Francie, kde studoval gymnázium. Vyrovnal se s chlastem, smířil s dětmi a rodinou. Neměl těch osm let, co jsme se znali a poslední tři roky kamarádili, lehký život. Ale ze života odešel jako chlap. S tou nemocí se naučil žít a vychutnat si život jak se patří.
Měl blbou prognózu, co mu slibovala délku života při zjištění toho nádoru asi dva měsíce. Jenže Jindřich si ten život prodloužil na víc jak dva roky. A užil si je. Tak jako před deseti lety, tak včera jsem z toho byl naměkko. Ale jak říkám, užil jsem si ten večer jak se na oslavu z Kristova zmrtvýchvstání sluší a patří. Chápu, že ateistům Velikonoce nic neříkají, nevědí, že je to největší křesťanský svátek, mají za to, že o Velikonocích jde jen o to si zlejt tlamu a seřezat pár ženských.
Dělal jsem si mini-průzkum v blázinci a zjistil jsem, že jen dva pacienti vědí, co znamenají Velikonoce a další dva matně tuší. Z dvaceti šesti lidí. Ale nečekal jsem ani tolik. Pak jsem se odebral domů. Tedy Martin mě odvezl. Byl jsem mu vděčný, že se zúčastnil se mnou, chtěl jít jinam, ale vyhověl mi. Takže Velikonoce měly zatím hezký průběh. Teď si upeču králíka, tedy dopeču, už bude za chvíli a budu slavit dál Velikonoce. Radovat se, že Kristus vstal z mrtvých.
;