Poslouchal jsem čtenou zkoušku a chvílemi šel na mě z toho pouhého
Poslouchal jsem čtenou zkoušku a chvílemi šel na mě z toho pouhého
čtení šel tak trochu mráz po zádech. Poslouchal jsem svůj vlastní text a
chvílemi jsem si říkal. „Opravdu jsem tohle napsal já?”
Dočetli, mlčeli. Ač se občas během čtení herci chvílemi smáli, teď je
ten smích docela přešel. Pátral jsem, co se stalo. Pak někdo poznamenal.
Myslím, že Klára, která bude hrát jednu z hlavních rolí. „Drsný
příběh.” Ostatní se vyjadřovali v podobném smyslu. Ono, dokud se
zkouší jen po scénách snadno se stane, jak se vyjádřil Martin, že se v
tom herci ztrácí. Najednou ten příběh se vyjevil skoro celý.
Přemýšlel jsem o tom ještě do druhého dne. Vlastně se mi ukázala
jedna důležitá skutečnost, že asi bude lepší zkoušet napřed tak, že
budeme číst, potom si to budeme přehrávat po scénách a hlavně je
upozornit herce, převážně tedy herečky, že postava Jolany, jako
alkoholičky v nich vyvolává nelibost z toho důvodu, že nesouhlasí s
chováním žen, jež jsou zahlceny problémy, které přináší závislost na
alkoholu.
Ano, mnohé, ženy, co znám a jsou závislé, mají podobné potíže jako má
hlavní ženská hrdinka ve hře Jolana. Mají dlouhodobé potíže s muži,
většinou mají potíže se vztahy, dost se jich nestará o své děti. O
samotě se propíjejí do němoty. Pokud děti nemají, dost často se je bojí
mít. nevěří si z toho důvodu, že si nejsou jisty samy sebou. Velmi
dlouho i jako abstinující se cítí stále provinilé.
Mají potíže čelit okolí, které jim mnohem více připomíná jejich
dřívější život, protože většina žen od druhých žen požaduje dokonalost.
Muži zase mají mnohé ženy považovat až za světice, nebo, to je protipól,
kurvy. Vím, že je tohle tvrzení mírně zjednodušené, ale ženy to mají ve
veřejném mínění vždy těžší než muži. Přes veškerou emancipaci a myslím,
že se to asi v příštích staletích moc nezmění.
Pokud jsou tyhle ženy, jako je Jolana krásné a inteligentní, jejich
největší problém spočívá právě v tom, že ony svou krásu a inteligenci
používají k výhře nad muži a točí se díky té hře na vítězství v
začarovaném kruhu. Vyhrají, „useknou” tomu partnerovi hlavu,
poníží ho, udělají z něj hlupáka, použijí jeho lásku proti němu, vyloží
mu ji jako jeho slabost a tím pádem podle jejich mínění si ti muži nic
jiného než opovržení nezaslouží.
Pak se potácejí z jednoho vztahu do druhého, dlouhá léta, přestože
abstinují, velmi obtížně navazuji vztahy s kvalitními muži. Pokud ho
naváží, jejich ochota ke hře na vítězství jim neumožní ten vztah prožít
jinak než jako hru, ve které neexistuje kompromis, ale jen a jen
vítězství, ať to vítězství stojí cokoliv. Změna v tomto směru je velmi
obtížná, protože jsou učeny a podporovány dost často svým okolím k
podobnému chování.
V románě o Jolaně a Týpkovi jsem se pokusil ukázat takovou ženu,
která ač je nepopiratelně inteligentní, schopná, ale i závislá, jak
podléhá právě té touze po vítězství, které ji v konečném důsledku
přináší jen slzy a trápení. Musí projít tím procesem, kdy už nejde ani
tak o to aby nepila, abstinence je základem jejího života, ale aby
přestala hrát ty životu nebezpečné hry. Což u mnohých žen, které tyhle
hry nehrají vyvolává její způsob myšlení a vidění světa velkou nelibost.
„Silné” ženy, která takzvaně vládnou mužům se dostávají
do pozic, ve kterých by velmi často a velmi rády nebyly. Chtějí být
milovány, ale místo toho jsou obávány, odmítány, nikoliv pro nadbytek
inteligence, jak se mnohé domnívají, ale pro způsob s jakým jednají s
muži. Silné ženy, Často chtějí silné muže, aby s nimi mohly bojovat o
pozice. Říkají těm mužům. „Nebojuj se mnou,” Přesto vždy
onen boj se pokusí vyvolat. Důvod se vždy najde.
Najdou důvod, najdou způsob, najdou slabá místa a mají po vztahu. Ke
své škodě. Nedělají kompromisy, neodpouštějí slabost. Občas si slušnost
mužů vyloží jako slabost, zkoušejí kam až mohou jít a velmi často se
diví té odvetě, která přichází ze strany mužů, kteří se dali
vyprovokovat k opravdovému boji. A pak se válčí. Nastvá spoušť a spálená
země.
Takže tohle mne tak napadlo po té čtené zkoušce, kde herečky, opravdu
na postavu Jolany reagovaly až nenávistí. Což mě pochopitelně potěšilo,
protože pokud postava vyvolává emoce, pak je napsaná jako živý člověk,
se všemi chybami a přednostmi. Takže se těším na další zkoušky a na
samotné představení, kde si budu moci ověřit, zda ona chemie, bude
fungovat i u diváků. U Fagota fungovala. Jestli bude i u Týpka a Jolany
je ve hvězdách. Ale to je na životě to krásné, že ne nejistý a
nevypočitatelný. Jo jo.