Sexismus a rasismus

Poslechl jsem si povídání na DVTv s paní Kolářovou. Žena

Poslechl jsem si povídání na DVTv s paní Kolářovou. Žena
nemá stejná práva jako muž Nedávno jsem sem dal
odkaz na její článek na justice.cz. Pak jsem si přečetl Svobodném foru
článek od pana Doležala. „Problém s imigranty nejde zatlouct.” Z
něj cituji dvě části. Myslím, že oboje spolu docela souvisí. Jak paní
Kolářová, tak pan Doležal se dotýkají věcí s nimiž mohu jen souhlasit. Jsou věci, které můžete uzákonit, ale nemůžete je vynutit. Třeba rovná práva v manželství, nebo partnerství.

Paní Kolářová zhruba říká: Ale jak se srovnat s tím, že je žena má menší moc, protože je mnohdy méně atraktivní než muž a z hlediska atraktivity je ve slabším postavení. A mužů tohle funguje podobně. Je-li méně atraktivní, má menší šanci. Kdo víc miluje, nebo je méně atraktivní, je slabší a hledejte rovnost.

Pan Doležal zase asi tohle: Kdysi, v dobách méně pokročilých, platilo, že ženy je třeba bránit,
protože jsou slabší. Dnes i tohle nejspíš platí za sexismus. Tím se otvírají cesty k „družbě“. Nevím, zda svět, kde vládne tato pitomá ideologie, je
nějak výrazně lepší než svět islámských fundamentalistů.

Z vlastní zkušenosti vím, že když jsem bránil několikrát nějakou ženu,
našel se vždy někdo, kdo mne označil za agresora a hulváta. Protože jsem
řekl například „Co to děláš ty hovado?” Jednalo se o případ, kdy
opilec před mýma očima fackoval svou ženu a poléval ji pivem. Všichni ti
slušní neagresoři seděli a sledovali, někteří se dokonce bavili. Dal jsem
tomu hochovi, bylo mu tak dvacet pět, mě kolem čtyřiceti, pěstí. Jen jedna
žena řekla. „Dobře jste udělal.” V psychoterapeutickém výcviku,
kam jsem tehdy chodil, moje počínání, některými ženami i muži, bylo
hodnoceno jako agrese a jako známka mé nevychovanosti. O sexismu se ještě
tolik nemluvilo.

Tohle začalo u nás v osmdesátých letech. Mnozí jedinci hlásali a dodnes
hlásají, jakousi pofiderní filozofii nenásilí, dalo by se tomu říkat
„gándhismus” Nechte se bít, nebraňte se, odejděte, buďte lepší a
ustupte, ono na ně dojde.” Jenže zkušenost říká, že pokud vás někdo
bije, nemáte kam utéct, což se často stane, vy se nebráníte, nebo někdo
nezasáhne, pak nepřestane,dokud nejste v bezvědomí, nebo mrtvý.

Ženy většinou se proti mužům neubrání. Potřebují ochránce. Mnohé ženy se
se spoléhají na stát, na policii, na svá práva, dávají najevo, že jsou silné
a žádného ochránce tedy není třeba. Pomoc mužů, vydávají za jejich sexismus.
Mají potom, co chtěly. Jako v onom případě Kolína nad Rýnem. Policie není, a
muži nezasáhnou. Buď se bojí z obvinění z rasismu, nebo se bojí z obvinění
sexismu. Ženy sice mají svá práva, svou důstojnost, ale neuvědomují si, že v
v tu chvíli, na jejich důstojnost nikdo nedá a práva, která ovšem v tu
chvíli nefungují. A mladí muži ze středního Východu se chtějí družit.
Minimálně tisícovka jen v jednom městě.

Slovo „družba“ s oblibou používali ruští zkrašlovatelé vlastních dějin
pro sexuální řádění ruských vojáků v té části Německa, Rakouska a Maďarska,
kterou ve válce obsadili. Heslem v tomto dnešním případě nebylo ani
„Proletáři všech zemí, spojte se“, ani „Pravda a Láska musí zvítězit nad
lží a nenávistí“, ale poměrně přímočaré „Miláčkové, klid, my vás teď jen
vopícháme“ (cituji dle Práva). Bohumil Doležal.

Ne všichni ruští vojáci
znásilňovali, ale bylo jich dost. Znásilňovali, protože mohli. V tu chvíli
nebyl nikdo, kdo by ty ženy bránil. Muži byli buď beze zbraní, nebo v
zajetí. Případně mrtví.

Pochopitelně, nechci brát ženám jejich práva, neřkuli jim vnucovat svůj
postoj. Jen si tak myslím, že pokud nastane taková situace, jako v Kolíně
nad Rýnem a ty ženy chtějí pomoc, pak je na místě nejen policie, ale i
armáda a musí zaznít cvakot závěrů u automatických zbraní. Aby bylo jasno,
že je odsud až pocud. Pokud nezazní cvakot závěrů, pak zjistíme, že nejen
ženy, ale i muži jsou těmito davy napadeny. Z milionu
„uprchlíků” v Německu je zhruba asi 700 000 mladých mužů. To už
je armáda. Zatím nevyzbrojená. A s jídlem roste chuť. Jo jo.