Týden plný událostí, událostí, kdy se k nám vrací tolerovaná bezohlednost, chamtivost a prodejnost. Doslova na ni umírají lidé.
Týden plný událostí, událostí, kdy se k nám vrací tolerovaná bezohlednost, chamtivost a prodejnost. Doslova na ni umírají lidé. Mnoho lidí se přestalo stydět, ztratili představu o tom, co znamená pojem čest, poctivý obchod a umírají lidé. Protože dvacet osm let abstinuji od jakéhokoliv alkoholu, nemusím řešit, na rozdíl jiných zda si mám koupit alkohol tam, nebo tam. Leč nijak mě ta situace netěší. Mnozí spoluobčané teď zcela jistě řeší, jak dlouho je vláda bude omezovat a co proti tomu omezení udělat. ?
Budou řešit, kde si obstarat svoji drogu, neb alkohol je jen státem propagovaná a společností velmi pozitivně přijímaná tvrdá droga. Žádné jiné drogy nemají na svědomí tolik neštěstí, co alkohol. Ale to nikoho celkem nezajímá. Zcela určitě se rozjede černý trh, ten se rozjede, protože alkohol je v této zemi považovaný za nezbytnost. Nezbytnost, která se vyrábí z nebezpečných surovin. Poučíme se? Myslím, že v žádném případě.
Kde se lidé nechtějí poučit, tam musí lidé trpět a dokonce i umírat na následky své nepoučitelnosti. Nakonec, stali jsme se národem opilců, po hospodách si tohle vyprávějí opilci s nadšením. Jak jsme skvělí, jak vedeme ligu ožralých. Stát prý teď tratí na daních za neprodaný alkohol. Pokud bych řekl, že vydělá na ušetřených prostředcích za léčení požívání alkoholu, jistě se budou lidé domnívat, že se jedná o částky, které vynakládáme na léčení závislých na alkoholu. Řekl bych, že to je částka, která je asi nejmenší v tomto směru. Co ty játra, různé jiné choroby, úrazy způsobené požíváním alkoholu? Tady se podepisuje alkohol na zdraví mnohem častěji, i když méně viditelně.
Nejsem pro prohibici, ta nadělá víc škody než užitku, stejně tak nekáží o změně jednoho každého z nás. To je utopie. Změní se jen moudří. Hlupací se nikdy nemění. Moudrý člověk se sice vyhne, některým důsledkům, tím že se vyhne samotné konzumaci alkoholu. Ovšem nemůže se vyhnout důsledkům života ve společnosti, která se z velké části chová, jak se chová. Třeba, že jezdit opilý je pro mnoho „spořádané” občany samozřejmost. Pokud si dají dva panáky metanolu před jízdou, je to ještě zajímavější, když oslepnou cestou. Že se to ještě nestalo? Inu může se stát.
Myslím si ovšem, že jsme zašli jsme v tom zbavování se pokrytectví, tradic, odpovědnosti za svůj život, tak daleko, že jsme přijali myšlení a tento způsob života,jako normu. Normu, kde je alkohol hlavním zdrojem zábavy, zlodějna je šikovnost a podvod je umění a byznys. Velká část společnosti takto přemýšlí, že nás zřejmě může zachránit jen obrovská očistná krize, jinak řečeno: Pád do debaklu.
Jako u alkoholiků. Musí padnout na dno, aby se zamysleli, kdo jsou, co jsou a kam směřují? Tahle společnost směřuje do debaklu. Z nejrůznějších důvodů. Není to jen politickými stranami, spíše je to neochotou většiny společnosti, žít podle toho na co má. Stále závidět a dívat se jinam, co mají jinde, kde si to museli oddřít. Pokud na to nemá, tak si půjčí, ukradne, nebo podvede. Život na dluh, se tomu říká.
Alkoholici a jiní závislí žijí život na dluh, naplno. Velká část společnost je alkoholikům v mnohém podobná. Jak si čtu blogy, tak mnozí podobně jako ti alkoholici argumentují, racionalizují, zpochybňují. Ovšem výsledkem jsou ti mrtví a zákazy, které se zřejmě minou účinkem. Protože, kde chybí ochota změnit sebevražedné chování, tím se začíná, tam prostě lidé zbytečně umírají dřív, než nastal jim vyměřený čas. A velká část české společností trpí sebevražedným způsobem chování. Bohužel.