Jsem dnes vykládal na chatu, jak mě nenechají mladá děvčata na ulici na pokoji a sklidil jsem rozčilení mladých mužů. To bylo tak.
Jsem dnes vykládal na chatu, jak mě nenechají mladá děvčata na ulici na pokoji a sklidil jsem rozčilení mladých mužů. To bylo tak. Kvačil jsem z Barrandova dolu do Hlubočep a když jsem vylézal na silnici co vede na Smíchov, stála na zastávce mladá pohledná dívka. Ptala se jestli je daleko tramvajová zastávka. Prý se dívala na internet a neuvědomila si, že je svátek. Den vítězství. Ujistil jsem ji že zastávka je kousíček. Vzhledem k tomu, že mám ten směr, může se přidat. Přidala se. Cestou mi vykládala takové ty hrdinské příběhy, jak s kamarádkou byla pařit. To je stejně pěkný slovo, mě se vždy vynoří „pařit prase.” Konečně občas to má podobné konce. Ti co jdou pařit, končí jako prasata. Ale nechal jsem si podobná moudra pro sebe a poslouchal. Pak se ptala co dělám? Měl jsem chuť jí říci co říkám často. „Prodávám iluse a nebo že se živím podvody.” Pokud to řeknu sklidím minimálně udivený pohled. Nějak jsem neměl to srdce ji strašit. Řekl jsem ji pravdu a dal ji vizitku, kdyby se třeba chtěla zůčastnit kursu. Navíc dát při takové příležitosti mladé dámě vizitku se vyplácí. Zvědavé mladé dámy i občas zavolají. Takový trik, když mám zájem se seznámit. Naučil jsem se ho kdysi v mládí. Jestliže jsem chtěl aby mi mi dáma zavolala, dal jsem jí číslo na papírku. Tehdy jsem ještě neměl vizitky,ale občas tahle metoda fungovala a pořád funguje. Našinec se, ale nesmí držet jen jednoho úspěšného modelu.
Byla vychovaná a na rozloučenou mi sdělila kompliment, že se jí se mnou dobře šlo a hezky povídalo. To mě potěšilo a nijak jsem své potěšení neskrýval ani před ní ani na chatu. Diky tomu jsem tu debatu s mladými muži na chatu rozvinul. Rozvinul a rozčílil. Na rozčílení mladíků, se mi hodilo její sdělení, protože jsem nejen rozčílil, ale tím sdělením i vydráždil pár ustrašených jedinců. Povídali něco o dědkovi. 🙂 Mladí muži mnohdy hodně chtějí, ale zároveň se bojí odmítnutí. Mají strach říci dámě něco milého, že se zesměšní. Netuší bloudi, že i žena, která odmítne se cítí potěšena zájmem, když má příjemnou formu i obsah. Bez nějakého přemáhání jsem té velkooké dívce, řekl že i mě se ten kilometr s ní líbil.
Docela dost mi na sebe během několika minut prozradila. Kde pracuje, kolik jí je let, že před osmi měsíci ji opustil mužský a ona od té doby nemůže žádného nějak cítit jako toho pravého. Uklidnil jsem ji, že přijde den, chlap ji zavoní a ona zavře oči a půjde jako zmámená. Koukla na mě a řekla, „jo to se mi stává, ale už dlouho se mi to nestalo.” Chápal sem ji. Ani mě se nedějí každý den takové věci. Krásných ženských je mraky,ale těch voňavých co zavoní a padnu do mátoh je málo. Jak jsem se ji podíval do očí, které měla obrovské vůbec jsem nepochyboval, že je to jak říká.
Pokračoval jsem sám, přemýšlel jsem o životě a o tom, že je skutečně někdy obtížné najít tu pravou, pokud mi někdo ženskou nevybere jako kdysi se dělo, že se braly majetky a láska byla až někde daleko. Což nebylo zas až tak špatně, protože si na sebe zvykli, (už slyším feministky jak ječí něco o otroctví) ale myslím, že nakonec, když měly pět a více dětí, tak nějaká láska, není zas až tak důležitá. Láska stejně až do smrti nevydrží, když ano, tedy značně pozměněná a romantické ctyřicátnice, co se zamilovaly do nového objektu, za dva tři roky zjistí, že jsou přesně tam, kde byly před rozvodem.
Chlap, co se stará o co má, stejně je se stará z jejího hlediska málo. Protože ženy jsou nastaveny žádat stále víc. To není pomluva, ale čirá realita. Chtějí mnohé až nemožné, ale je pravdou, že pak se dokáží spokojit s málem. Konečně většinou jim jako matkám samoživitelkám nic jiného nezbývá. Pravda některé se podaří zaháčkovat. Ale jen některé. Většina těch nespokojených balí chlapy na chatu, v tramvaji, v barech a různě. Mohl bych vyprávět. Samé zkušenosti, žádná literatura. Ovšem ne vždy je takový zájem příjemný. Jenže jsem otrlý a umím nevítané žadatelce bez obalu oznámit, že nemám zájem.
Jsou ovšem takové, které sice umím odmítnout, ale velmi obtížně. To jsou ty voňavé. Tam musím sebrat všechny síly abych se nedostal do problému. Protože ty nejvoňavější, jsou zároveň pro mne nejproblémovější. Nakonec se vždy spolehlivě ukáže, že jsou hysterické. Hysterické ženy mají zásadně své muže jako přisouzený majetek. Je jejich a ony mají za to, že s ním mohou nakládat podle vlastní úvahy bez ohledu na jeho mínění. Samozřejmě vždy narazí na menší nebo větší odpor a buď onen odpor zlomí, nebo prchnou. Pán Bůh s ním a zlé pryč, jestli odpor zlomí. V tom případě má její muž (lhostejno manžel, nebo jen milenec, vždy je to její chlap v tom plném slova smyslu) smůlu, protože je považován za hadr a jako s hadrem se s ním zachází.
Pokud odpor nezlomí, uteče a čeká co se bude dít. Jestli si nějaký chlap myslí, že jejím útěkem je něco vyřešeno, hluboce se mýlí. Hysterická žena typu, Opustím tě, ale z očí nespustím. Vždy sleduje svůj majetek a dává bedlivý pozor aby se jí nedostal zcela z dosahu. Vždy se může hodit. Ten majetek.
To je jedna varianta hysterické ženy. Druhá varianta spočívá v tom, že hysterická žena chlapa zcela opustí,uprchne do dálky, jako by byla na životě ohrožená. Většina si ani nevšimne, že ji nikdo nepronásleduje. Zavrhne a odhodí „svůj majetek.” a už nikdy se s ním dobrovolně nesetká. Společné děti, majetek, to vše náleží jen a jen ji a muž nemá prostě nárok. Bitva o děti a majetek je z její strany nelítostá.
Hysterická žena tohoto typu se chová jako soustavně ohrožená oběť totálního útlaku svého muže. Pokud se na druhé straně objeví podobný bojovník pak mají soudy nejrůznějších instancí o zábavu postaráno. I justiční stráž s epotom volá do soudní síně. Kryštof Janek by mohl vyprávět. Možná i to byl jeden z důvodů, proč nechal řemesla opatrovnického soudce a šel se živit jako advokát. Bulvární noviny jsou plny těchto strašidelných historek. Bohužel skoro všechny sjou pravdivé. Jen lehce upravené.
Mám zkušenost z obojím druhem hysterek. Nevím, který je horší. Ta první varianta je záludnější. Dlouho máte pocit, že nejste majetek, ale milovaný muž. Bohužel tento pocit je vždy a zásadně mylný. Nejedná se o lásku, ale o vlastnictví. Ona hysterka, když se ujistí, že majetek nehodlá zdrhnout do dáli a nepohybuje se opačným směrem, dost často nasadí na malý okamžik vlídný úsměv a vrátí se. K vaší škodě. Pak řekne něco jako, a použiji autentický výrok, „snažíš se jen když jsem uteklá, jinak se o mě nezajímáš.” Nezájem v jejím podání znamená. „Díváš se na fotbal v televizi, když se mám na něco chuť a ještě nevím na co. Ty musíš přijít na to co chci, pokud na to nepřijdeš, nemáš mě rád.” Tohle jsou pro hysterku ty nejponižující okamžiky. A ty se musí potrestat. Takže za dramatického sdělení uprchne. A čeká.
Chlap se chvíli trápí, chvíli věří, že je to navždy, ale ke své radosti zjistí, že to není navždy. Takže jde a udělá cestu smíření. Ke své škodě. Protože, když tu cestu smíření neudělá. (Ovšem tohle se děje až po velké únavě z neustálých odchodů hysterky,) tak zjistí, že svět je docela krásné místo k životu i bez té uprchlé dámy, která je stále poblíž.
Poblíž, vždy připravena k setkání, kdyby se jí dostalo holdu ve smyslu ujištění, že je nepostradatelná.
V případě, že se jí onoho holdu nedostane, zjistí třeba, že není vítaná, tak se rozhněvá, ujistí vás, že tedy už skutečně o vás ztratí zájem, ale jen kecá, stejně je poblíž a čeká na vhodnou chvíli. Druhá varianta je drastičtější v tom válečnickém smyslu, ale zase pokud tu ženu necháte v dáli zabarikádovanou a neútočíte na ni můžete se spolehnout, že sice přijdete o všechno, nebo o mnohé, ale určitě vás nebude hledat. nebude asi šmírovat s kým jste, s kým nejste, co děláte nebo neděláte. Neexistujete pro ni. To je téměř jistota.
Pravdou je, že s hysterickou ženou obou typů se nenudíte. Vždy ve střehu, vždy vinen, naučíte se argumentovat. Ne že by vám to v tom vztahu něco bylo platné, ale jinak v životě se ta schopnost formulace a argumentace hodí. Prostě muž, který prošel touto školou života má předpoklady, pokud rezignuje na hysterické ženy, co tolik jemu voní, že každý jeho další vztah bude poklidný, bez zvláštních výkyvů, bude mít klid u fotbalu i počítače, případně na cestě do Itálie. Dramatických událostí užil dost a cesta přes hory i v nečasu a případném chladu, se mu zdá poklidným dýchánkem, bez zvláštních příhod