Rock and roll forever

Jsem staromilec. Poslouchám fláky od borců, jako je Elvis, Chuck Berry a další. Také rád poslouchám rockabilly od zcela neznámých skupin. Má to říz, jak psávali kdysi milovníci dechovky.

Jsem staromilec. Poslouchám fláky od borců, jako je Elvis, Chuck Berry a další. Také rád poslouchám rockabilly od zcela neznámých skupin. Má to říz, jak psávali kdysi milovníci dechovky.

Dechovku jsem poslouchal ve svém mládí také. Dokonce jsem uměl docela dost písniček. To bylo v oněch časech, co jsem chodíval po vesnických zábavách, kde občas hrál totáčem povolený bigbít, a k tomu ještě nějaká ta plechová kapela.

Byl to zajímavý svět, který se mnozí škarohlídi snaží popsat jako šedivý nudný, nezáživný. Já si myslím, že byl velmi často barevný, rozmanitý, právě třeba pro tu možnost vynalezání jak obejít toho bolševika, reprezentovaný těmi strýci a tetkami, co měli moc nad inteligentními lidmi, kteří jim ze strachu o chleba a rodinu odevzdali rozhodování nad svými životy. A pak to podle toho vypadalo.

Podobné dnešku, kdy se opět sluníčkoví blbci snaží ovládnout svět svými popletenými názory, kterým chybí elementární logika a schopnost uvažovat v souvislostech. Ale vrátím se k tomu rokenrolu. Samozřejmě bylo dost často komické, když si dechovka chtěla hrát na jakési jazz-combo a zahrála pár kousků, pro ty mladé. Řval jsem vždy smíchy. Bolševik svojí omezeností uměl pobavit.

Jenže jak už to bývá, ať dělali, co dělali, stejně se ten rock dral i do toho socialistické světa, kde ho hojně propagovali, světe rudý div se. Ty děti těch strýců a tetek, co říkali: „Jak tohle můžete poslouchat. Když my jsem byli mladí, tak jsme si v sobotu večer šli zatancovat a hrála nám krásná muzika, kde muzikanti museli umět hrát.” Bylo bezvadný tohle poslouchat při dechovce, která hrála falešně, až Pán Bůh bránil, neb kapelník s celou kapelou byli zlitý jak dogy, a netušili, co vlastně ještě hrají.

No nic, rockabilly je krásná muzika, pro jednoduchý typy, jako jsem já. Jak říká jeden můj známý muzikant: „Rokenrol není proto, aby člověk řešil problémy světa. Ale aby člověk na problémy zapomněl.” Má recht. Lidé, co usilovně řeší všechny problémy světa z toho mají nakonec jen průjem. Abych byl decentní. Nemyslím, že se stanu světovým, když budu vypouštět všechna sprostá slova, co jen znám.

Na rokenrolu je právě krásné to, že si člověk podupává, kroutí se sem tam, žádné kroky záhadné, nebo pár předvede docela slušné akrobatické číslo, kdy se sukně vlní dlouhonohým děvčatům kolem těch nohou a ony vypadají fakt úžasně. I tací byli mezi námi. A když se na tom vesnickém parketu takoví objevili, tajil se mi dech. Těm dechovkářským tetkám také, ale vzteky. Krásná dívka v sukni a perfektně do rytmu tančící frajer, nejlepší ideologická diverse, jakou mohl socialismus zažít.

Pochopitelně jsem poslouchal i ten střední proud, jak se tenkrát tomu říkalo. Taková ta muzika, co nikoho zas až tak extra neodváže, soudruha, neurazí. Tihle lidé museli skládat zkoušky před komisemi, osvědčit, že jsou loajální vůci socialismu, sice se pokoušeli dávat najevo, jak jsou dnešním jazykem řečeno „ free a cool”, ale moc jim to nešlo. Většinou jejich free spočívalo v tom, že se někde zpili do bezvědomí a jejich fanynky o ně pečovaly.

Na jejich koncertech všichni slušně a spořádaně tleskali, oblečení střídmě a decentně, v osmdesátých letech mě dokonce na koncert jedné takové tehdejší hvězdy odmítli pustit v džínách. Leč hlavní pořadatel zasáhl, neb ode mne tehdy koupil nějaké desky s Pink Floydy. A chtěl, abych mu dovezl další. Jo jo, to byly časy. Sice si dodnes myslím, že na koncert vážné hudby je slušný oblek samozřejmost, ale na zpěvačku lokálního formátu to považuji za hovadinu. Nebylo takové chování pravidlem, ale dost často se našel omezený blb, co chtěl dělat kulturní politiku v rámci socialistické morálky, nebo se zcela obyčejně bál, co by soudruh nahoře řekl.

V tomhle mi sluníčkáři sice opačným směrem ty časy připomínají. Už se zase houfují blbci, kteří vědí, co je správné, slušné a spravedlivé. Místo socialismu se zaštiťuji lidskými právy a politickou korektností. Dámy prominou, ale nakopali jsme prdel komunistům i s jejich socialistickým realismem a morálkou a budeme muset to samé udělat sluníčkářům i s jejich pojetím lidských práv a politickou korektností. Rock and roll forever!!!