Shrnuli jsme si v několika kapitolách proces recidivy, jak vzniká, jak se ji bránit, jak ji předcházet. Nastínili jsme si cesty, které jsou v dlouhodobém hledisku velmi efektivní.
Shrnuli jsme si v několika kapitolách proces recidivy, jak vzniká, jak se ji bránit, jak ji předcházet. Nastínili jsme si cesty, které jsou v dlouhodobém hledisku velmi efektivní. Zažil jsem mnoho lidí, kteří prošli kvalitní terapií, měli kvalitní terapeuty, měli náhled na svou situaci, měli motivaci, jak rádi říkali, měli motivaci, měli kontrolu. (U toho se ještě zastavím) A přesto jejich abstinence neměla dlouhého trvání. Chyběla jim pokora a sebekontrola.
Slovo pokora je v terapii velmi často vyslovována, zdůrazňována. Mnohem častěji než slovo pýcha. Přesto tyhle dvě slova tvoří vlastně jednu ze základních dvojic slov v lidském životě a v životě závislého dvojnásob. Být pyšný, znamená být na začátku problému. Být pyšný znamená být v problému a být pyšný znamená pád až na dno. Mít pocit, že jsem ten, kterého kořalka nikdy neporazila, nikdy neporazí je stejné jako věřit, že pokud se rozjedu dvě stě kilometrovou rychlostí proti zdi v autě a zabrzdím o tu zeď, že jsem nesmrtelný. Možná, že jsou lidé, kteří takový náraz přežijí. Rozhodně, ale ne bez následků. Většinou jsou ty následky takového charakteru, že člověka v některých směrech doživotně omezí. To je ona známá pýcha, co předchází pád.
Lidé požívající drogy v nadměrném množství, dříve nebo později zjistí, že drogy ovládají je, nikoliv oni drogy. Každého, kdo se vydá na tuhle cestu, odkud už pro nikoho není v případě závislosti návratu do nezávislosti. Do úzdravy ano. Kdo jednou překročil hranici závislosti, pro něj není jiná cesta, než abstinence od drog, a pokora před drogami jako takovými. Vědomí, že na hracích automatech se nedá zbohatnout, vědomí, že kořalka je vždy ta co ovládá moji duši i vůli a vědomí, že všechny jiné drogy jako je heroin, pervitin a nebo z dlouhodobého hlediska návykové léky jsou těmi, co při jejich použití nás zbaví naši sebevlády a sebekontroly nad sebou.
Abstinuji dvacátý sedmý rok a chovám se skoro stejně jako ten první, kdy jsem si postupně budoval řád a pravidla. Občas dostávám stejné chutě jako tehdy, kdy jsem abstinoval místo dvaceti sedmi let, dvacet sedm dní, nebo měsíců. Je to podobné práci řidiče, pilota, kormidelníka. Můžete sebevíc zkušeností, sebevíc odjezděných, od-pilotovaných, odkormidlovaných let, přesto pro vás platí stejná bezpečnostní pravidla, jako první den, kdy jste vzali do rukou, volant, knipl či kormidlo. Bud se díváte na cestu a děláte co máte, pokud ne, riskujete životy svoje i životy druhých. Doslova. I v případě závislosti.
Abstinuji i přesto, že nikomu nad sebou nesvěřuji kontrolu. Nikdy jsem neměl pocit, že by mě měl někdo kontrolovat aby se mi snáze žilo. Kontrola druhých má na mě negativní vliv a vyvolává, pokud ta kontrola překračuje mé kompetence svobodného člověka, pak je destruktivní. Abych měl svou sebeúctu, své sebevědomí, musím mít i svou sebekontrolu. Tyhle tři slova se vzájemně propojují, jako se propojují slova „pýcha a pokora.” Nadměrná kontrola druhých lidí nad abstinujícími závislými vede k jednomu. Ztrátě sebedůvěry, sebevědomí a ztrátě pocitu odpovědnosti. Tohle vše vyvolává neuvěřitelné napětí, které pro dospělého člověka je zcela destruktivní. Emoce plynoucí z ponižování stálou kontrolou, stálou nedůvěrou, ač je myšlena dobře.
Hráči mohou požádat o spravování svých financí rodiče, kolegy, přátele. Je to jejich přání a jejich prosba. Ono spravování je ale založeno na vlastním rozhodnutí. Stejně tak se může abstinující alkoholik dohodnou s manželkou, rodiči, dětmi, o dechové kontrole v případě podezření. Jednoduše, mohu svěřit své peníze, mohu požádat o dechovou zkoušku, případně test na drogy, ale jen a jen já o to žádám, Nikdo jiný, pokud to nenařizuje zákon jako v případě zákoníku práce, nemá právo mě proti mé vůli kontrolovat. Pokud by tak, chtěl činit, překračuje moje hranice a snaží se mě zbavit mé odpovědnosti nad mým životem. A zároveň mě vystavuje zvýšenému riziku recidivy, protože vytváří pro mne nepřijatelný emoční tlak, který nemusím být z dlouhodobého hlediska schopen snášet. Jsme jen člověk. Jako ostatní lidé.
Dodržování pravidel je ona pokora. Od jisté doby se neodvolávám na druhé lidi. Jsem pokorný, vím, že pravidla jsou z toho důvodu aby život chránila, nikoliv se překračovala.a To platí na silnici, stejně jako v životě v abstinenci od drog či hazardní hry. Nikdo není vyjmutý z pravidel a nikdo není nad pravidly. To je zhruba asi vše k recidivě jako tématu. V další části se budeme zabývat prostředky a technikami dovolující se přeladit, zklidnit a tím udržet příjemný život v abstinenci. Řád a kázeň, vlastní sebekontrola je nejpohodlnější způsob jak žít život, nejen ten v abstinenci.