Je prvního srpna. Nezní mi tohle datum jako první máj, lásky čas, ale spíš mi vždycky trochu zní válečnými bubny a řinčení tankových pásů.
Jo, když člověk coby skoro osmnáctiletý kluk vidí do své země se řítit tankové kolony, které náš tehdy přišly „zachránit.” Má s tím trabl. A tu záchranu ten bolševik myslel opravdu přesně tak. Chtěli nás zachránit před demokracií. Jako nás před ní dnes chtějí zachránit sociani a další jim podobní. Včetně těch domácích bolševiků.Z toho mi ještě dnes, jako tenkrát, jde mráz po zádech.
Můj táta ty kolony viděl dvakrát. Jednou to byl 15 března 1939 wehrmacht, podruhé v srpnu 1968 kolony tanků Sovětské armády, co ten wehrmacht odsaď vykopala. Inu, paradoxy. Z osvoboditelů se stali přes noc okupanti. Paradoxy. Bolševika jsem nemiloval, ale k těm vojákům, co hnali z Československa skopčáky, jsem vždycky do té doby cítil úctu.
Ať už byly ty politické okolnosti osvobození takové, či makové, vojáci, co tu padli, padli proti nepříteli, který neměl slitování ani s dětmi ani starci, ani s ženami. Prostě s nikým. Dvacetiletí kluci, co chtěli žít a skoro prohranou válku nakonec s jinými dvacetiletými kluky z Británie, Ameriky a dalších zemí vyhráli. Ti si tu úctu zasloužili.
Jenže tohle vědomí úcty a jistého vděku, mě opravdu přešlo, když jsem viděl ty kolony 21.8.1968 a slyšel střelbu. Táta viděl dvě kolony, já také dvě. Tedy tu druhou už jen televizi, když táhli tam odkud přitáhli. A posledního vojáka, co 27.6.1991 opouštěl Československo. Byl to generál plukovník Eduard Vorobjov. Dočkal jsem se.
Rok 1939 byl pro mne datum, smutné datum, ale nebylo tak osobní jako to srpnové v roce 68. Docela chápu, že co bylo před padesáti lety, je ta většinu lidí v této zemi tak dávno, že už to neberou osobně. Nejhorší na tom bylo, že jsme dvakrát měli armádu, která nás nebránila. Ani se nepokusila.
Jednou spořádaně odpochodovala z obranných pozic, podruhé se ani na nějaké pozice nevydala. A nevěřím, že hoši z generálního štábu, nevěděli, co se chystá. Jen slepý by neviděl, tu koncentraci vojsk kolem hranic v tom srpnu 1968.
Slušní lidé, co se nehodlají bránit, těm zbude jen pocit křivdy, u některých rádoby morální převaha. Tedy když zůstanou naživu a útočník je milostivě nechá rýt držkou v zemi. Jak svého času zpíval Karel Kryl.
Jo jo, zpívali jsme hanlivé písničky, psali vtipné poznámky na zdi, a za rok nás už nezmlátil sovětský bolševik, ale československý bolševik. A pak nastalo dlouhé ticho, přerušované častuškami z rádia a kecy bolševiků o demokratickém socialismu.
A ta, kdysi tak obdivovaná československá armáda se stala jen předmětem posměchu. Komunisté vyházeli z armády a nejen z armády všechny trochu slušné lidi, tedy ty důstojníky, co sice nevystřelili proti bolševikovi, ale moc se jim ten stav zas nezamlouval. Stejně tak ty, co plakali za tou trochou svobody a samostatnosti, co jsme měli. Ti šli také. Bez jakýchkoliv ohledů.
Schopní lidé šli buď do emigrace, nebo k lopatě. Podle toho pak těch dalších dvacet let to v tom státě vypadalo. Z rozvinuté země, co patřila mezi deset nejvyspělejších zemí světa, se stala rozvojová země. Pokud by se bolševik, dostal znovu k moci, dopadlo by to stejně. Protože socialismus má na celém světě stejné výsledky. Hlad, zaostávání a rozvrat společnosti. To bolševikovi šlo vždy náramně.
Holt tihle lidé zvláštního ražení, jak rádi o sobě mluvili, měli vždy na paměti iluze, nikoliv ideály. Může existovat ideál společnosti, hospodářství, ale socialismu se to netýká. To jsou jen iluze, které se v realitě světa rozplynou na rozdíl od ideálu, jako dým. A oni tu iluzi budou prosazovat, tady, v jižní Americe, v Asii či kdekoliv na světě.
Ať ten pokus o uskutečnění iluze stojí, co stojí. Mrtví zemřelých za uskutečnění iluze socialismu se počítají na hromady, protože se jinak než na hromady počítat ani nedají. Tolik jich bylo.
Chápu, že to není moc povzbudivý blog, ale jak se zdá mnozí v této zemi se pokoušejí tu iluzi opět uskutečnit, sice ji zakrývají jiným názvem, ale jiný název není jiný program a výsledky toho programu budou stejné. Za tím si fakt stojím. Jen jsem si tak vzpomněl na jeden citát z Bible. Hledejte napřed Království Boží a jeho spravedlnost a to ostatní vám bude přidáno. Ale to fakt není socialismus. Jo jo.
…prý přišli včas, však vtrhli jako vichřice. Nad tichou zemí vrčí netopýři a národ němý tlučou oficíři…