Práce pro drsný hoši

Psáno pro blog na ABCLinuxu.

Zdařilo se mi připojit Linux Slackware k síti za pomoci wifi karty. Což považuji za osobní úspěch, neb zatím jsem připojoval pouze wifi Linux Mandrivu, pomocí klikátek. Brnkačka. Na Mandrivě. Slackware a wifi, tohle je práce pro „drsný hoši.” Jak říkávala moje babička. Vůbec měla ona i její děti, můj otec a jeho sourozenci, takové zvláštní skoro pražské nářečí. Místo „kup rohlíky” říkal můj táta „kup rohlíci.” Vždycky mě to pobavilo. Takže práce pro „drsný hoši.” Samotné připojení ani ne, ale zas to věčný hledání. Sice bych PC mohl přisunout blíž k routeru a připojit pohodlně kabelem, ale to já ne, když už tam mám navíc sítovou kartu na wifi, tak hezky wifi.

Jednou jsem se to naučit musel, tak proč ne včera? Mac tuhle legraci zvládá sam. U Winndows se musí nainstalovat driver, pak to také jde stačí jen kliknou OK. Tuhle činnost jsem nacvičoval u jedněch známých a pak jsem je ještě ty wokna naistaloval u sebe. Ale Linux, tedy některý to má jinak. Bohu díky. Co by to bylo za zábavu, kdyby to šlo zcela jednoduše? Nevypisovalo by se to ručně. Pak bych si ani nepřipadal tak skvělý a nadaný. Stejně, když jsem líný, odpočatý, po dobrodružství netoužící, používám iMac, Macbook. Ovšem chci-li se odreagovat, rozčílit, zarputit se a nepovolit, sednu k PC, otevřu Linux a začnu. Při téhle činnosti, stejně jako při chůzi do kopce mě přejdou skoro všechny strasti a zbude mi jen to funění, podobně jako u PC hledání a zuření, proč to ty „debilové” nenapíšou rovnou, česky a ne anglicky.

Já abych se pak hrabal nejrůznějšími linuxovými fóry, kde se většina lidí pokouší psát anglicky, ač to neumí. Tedy ne že bych uměl psát anglicky lépe než oni. Ale člověka potěší, když vidí, že s tou bídnou gramatikou, ať českou, nebo anglickou není na světě sám. Naštěstí rozumím alespoň příkazům, ty opíši, dám enter a většinou to jde. Jako včera. Hodinu jsem hledal a dvě minuty připojoval. Samozřejmě stačilo pár jednoduchých příkazů. Jako dhcpcd, iwlist, iwconfig, essid, modprobe ndiswrapper atd. Pak jsem zvedl ruce nad hlavu a zazpíval vítězné: „Jeníček je šampion” Tohle jsem okopíroval z filmu „Ohrožení Britaniku,” kde Fallon, pyrotechnik, když přestřihnul ten správný drát a narafičená bomba nebouchla, tak zatleskal a zazpíval. „Fallon is the champion, Fallon is the champion.” Moc se mi to líbilo, s jakým gustem to udělal. Každý udělá chybu, ovšem pyrotechnik jen jednou.

Mě se moc líbí, jak na těch fórech někteří skučí „please help, nainstaloval jsem si Linux, jsem začátečník, pomozte.” A ti skučící, dostanou odpověd: „www.google.com, RTFM.” Milá a správná výzva aby chlapec začal makat, hledat, starat a jestli chce mít Linux, hezky se učit. Nic není zadarmo. I kdy je pravdou, že ty klikací distra, jako je Mandriva a nebo Ubuntu, jsou obzvlášť otravně jednoduchý, pro začátečnické lamy vhodný OS. Zkusil jsem je v poslední době, ale zase jsem od toho rychle ustoupil. To už opravdu raději Mac OS X. Tam co nainstaluji, taky funguje.

Učí-li se na Slackwaru, Solarisu, BSD, naučí se trpělivosti. Mozkové buňky potrénuje a za odměnu má na čas vynikající OS, než ho napadne, že by to chtělo změnu a vydá se zase mimo civilizaci IT, aby zkusil nové dobrodružství. Následujeme ty tvrdé dobrodruhy, co jsou několik desítek km před námi, razí cestu, hledají opěrné body a ukazují směr kudy jít. Od těch to tací jako já opíší a nakonfigurují. Pak se nafouknu a mám na hodinu pocit, že bych se tím moh i živit. Ovšem další zádrhel, který nastane, mě z toho omylu vyvede. Do linuxového admina mám ještě daleko.

Tak to jsou moje radosti v poslední době. Dopisuji a dotáčím seriál o závislosti. Původně jsem měl mít pět dílů, pak mi přidali dva, takže jich jsem loni v listopadu dokončil sedm. Mluvilo se o tom, že budou po Novém roce vysílány, jenže někomu nahoře v ČT se líbilo, co jsme s režisérem Ledererem natočili a s Ivanou Sovišovou napsali a já, co by hlavní protagonista celého seriálu zahrál sebe sama. Vysílat se to bude po prázdninách. Do června natočíme zbývající čtyři díly. Celé se to bude vysílat pod názvem „Ze závislosti, do nezávislosti“

Samotné psaní s Ivanou je vždycky obrovská zábava. Ivana poslouchá, já vyprávím historky ze života, pak se nějaké chytneme, napíšeme děj a dialogy. Ivana tomu dá formu scénáře, já dodám tu historku a většinou dialogy i s nářečím a slangem a je hotovo. Pak nám obvykle jednou či dvakrát scénář vrátí k opravě, u toho zuřím, protože samozřejmě jsem přesvědčený, že první verze byla pochopitelně „geniální,”ale dramaturgyně mě z mé geniality obvykle vyvede. No jednou se nám stalo, že scénář vzali tak jak byl. Čuměli jsme z Ivanou. Fakt.

Tak a teď půjdu hledat drivery pro Opensolaris a Solaris 10. Protože ani Solaris 10 ani OpenSolaris nevidí ani jednu z mých sítovek. tedy mi píšou, že drivery pro ně nemají. Takže vidí, ale nepřipojují. Tím pádem jsou mi bez internetu na nic. Doufám, že něco objevím a připojím. Přeci jen je mi bez nich smutno. Sice oba, jak Opensolaris, tak Solaris 10 provozuji pod VMWARE, a iMacu 27, který jsem si koupil k Vánocům za to, že jsem byl celý rok hodný. Jenže chci si je dát cvičně na PC, kde mám novou desku s jinou sítovkou než byla na staré. A wifi kartu také nevidí ani jeden na rozdíl od Linuxu. Dlouhý čas jsem si hrál právě s iMac, než jsem se zase vrátil, alespoň občas k Linuxu, Solarisu nebo BSD. Úspěch z wifi mě navnadil a podnítil. Takže mám před sebou další úkol zprovoznit připojení na Solarisech na PC. Howg.