Politik

Občas si čtu krásně napsané blogy o politicích a jejich prohřešcích,

Občas si čtu krásně napsané blogy o politicích a jejich prohřešcích,
hříších, zločinech. Já nic takového napsat neumím, tak alespoň tiše závidím.

Mám prostě s těmi lidmi problém. Chápu, že někteří nejsou nejlepší v
oboru, ačkoliv se umí perfektně tvářit, jako že jsou nejlepší. Někteří se
dokonce tváří nejen jako nejlepší, ale i nejskromnější. Což je mimochodem
název divadelního souboru, co ve svém volném času vedu.

Takový nejlepší a nejskromnější politik, je zároveň i vynikající herec.
Musí zákonitě být. Protože jinak by neobstál na tom jevišti politiky, kde se
hraje na starost, péči, ochotu pomoc, vzít na svá bedra všechny potíže, umět
o tom dlouho a hlasitě a všude mluvit. Dost často si říkám, že bych chtěl
mnohé umět jako oni.

Politik stejně jako herec musí umět mluvit, hrát lidem na city, uronit v
patřičný čas slzu dojetí, a musí umět hrát rozhodnost a ráznost opravdového
chlapa, či skutečnou něhu, opravdové ženy, jedná-li se o političku.

Znám několik profesionálních herců, stejně jako politiků. Mají mnohé
společné. Jak pravila má katolická žena, která vystudovala DAMU, obor
herectví: „Opravdový herec musí vydržet minimálně dvě hodiny ostudy a
nezhroutit se.” Což je dovednost nutná i pro politika.

Musí si umět říct o patřičně vysoký honorář a přitom zastávat pozici
skromného chlapíka, kterému jde především o lidi, u herců o umění, nikoliv o
prachy. On/ona by to dělali i zadarmo, jen aby mohli sloužit lidu či umění.
Ale mnozí herci, stejně jako politici to herectví, stejně jako politiku
dělat umějí. Což je opravňuje si o ty peníze říci.

Herečka, je-li to nutné a role to vyžaduje, obnaží nejen duši, ale i
tělo. Politik, je-li to nutné udělá totéž. Pravda, na většinu obnažených
hereček je hezčí pohled, než na politika u bazénku, či sklánějícího se
obnaženého nad milou. Dlužno uznat, že obnažujících se politiků je mnohem
méně než hereček. Pokud mne paměť neklame, tak i jedna politička se obnažila
na pláži v Chorvatsku.

Ale to je dávno a rozhodně se neobnažila aby ji fotografovali a ukazovali
v mediích. Chtěla být jen opálená. Si myslím. Většina političek by se
odmítla obnažit, protože chtějí být uznávané za to co mají v hlavě a nikoliv
pod hlavou. Aspoň tak to tvrdí feministky a většina krásných žen. Chápu je.
Krása je pomíjivá, chytrost vydrží většině lidí až do konce života. U chlapů
je to podobné.

No nic, jsem se trochu zabýval tím, co musí umět politik aby uspěl.
Pochopitelně musí mít v hlavě. Mám na mysli mozek a ten používat. Nemyslím
si, že všichni politici jsou zloději, ale uvědomuji si a to sám na sobě, že
čas od času musím vyjít mezi lid, abych viděl, že život se neskládá jen ze
samých malérů, protože se většinu dne stýkám s lidmi, co jsou v totálním
debaklu, případně těsně za ním.

Ale že jsou i hezké věci, tak politici by měli občas jen tak vyrazit z
ministerstva, parlamentu pěšky, nebo MHD, aby viděli a uvědomili si jak žije
prostý lid. Možná by jim to otevřelo oči, jako otevírá oči mě ten pohled na
lidi, kteří se radují jen tak, žijí si jen tak a je jim přitom dobře. Tak
pamatovali na dobu, kdy třeba nebudou poslanci, hejtmani, radní, nebudou mít
kolem sebe houf lobbistů, kteří jim budou mazat med kolem úst. Nebudou mít
ty možnosti, které dnes mají.

Národ chce mít svaté politiky v čele. Což, jak jsme si ukázali, je
nemožné, neb jsou jen lidé, kteří mají vlastnosti, které nás dráždí. Dráždí,
protože na politicích, stejně jako hercích vidíme své chyby. Naše chyby na
druhých nás nejvíc matou a dráždí. Čím víc jsou nám podobní, tím víc nás
serou. Svou lidskostí, svou naivitou, svou bezohledností. Jak zpívala Lenka
Filipová v písničce „Milion příběhů.”

Milión příběhů všedních jak den
Skládá si mozaiku z neznámých jmen

Básníci věhlasní
o nich však nebásní
Milion příběhů
odnáší čas
Podívej, poletí okolo nás
Před námi, za námi

Lidé v nich neznámí
V mnohém tak podobní nám
Až se ptám, odkud je znám

A koho budu volit? Přece toho, kdo mne nedráždí a kdo se mnou sdílí
pohled na svět. Tedy lidi, kteří mi nebudou nabízet pomoc, starost o mne,
dokud si neřeknu. Lidi, kteří věří, že jsem schopný se o sebe postarat a
chápou, že mám své zájmy a ambice, stejně jako oni. Lidé, kteří slušnost
nepovažují za hloupost a nedávají najevo, že oni vědí daleko lépe než já, co
je pro mne důležité a co nikoliv. Jo jo.