Nějaký čas mi neznámý „obdivovatel, obdivovatelka,” přispívá pod mé blogy, na mém webu www.janjilek,.cz komentáři typu: ueueueu išixjdjkdj šěíšíš ááqěá případně mi kopíruje, různé anglické text
Nějaký čas mi neznámý „obdivovatel, obdivovatelka,” přispívá pod mé blogy, na mém webu www.janjilek,.cz komentáři typu: ueueueu išixjdjkdj šěíšíš ááqěá případně mi kopíruje, různé anglické texty, kterými si chce zřejmě ověřit mou znalost angličtiny. Dlouho tak činil, pod blogy, které jsem napsal dříve. Vzhledem k tomu, že pokud nespím, mám stálé připojení, jak díky iPhone, nebo pokud jsem doma, mám počítač neustále zapnutý a tedy vím, kdy a jaká pošta mi chodí.
Týká se tohle i komentářů. Redakční systém, na kterých provozuji svůj web mi umožňuje, bez jakéhokoliv vyhledávání vidět nové komentáře, aniž bych musel hledat, pod kterým blogem se co skrývá. Takže ty nevyhovující, výše popsané zcela efektivně mažu. Myslím, že je mažu z mnohem menší námahou, než je ten dotyčný,/dotyčná píše. Stejně tak není pro mne problém, zablokovat komentáře, pokud mi někdo kopíruje sáhodlouhé texty. Za mnohem kratší dobu, než on/ona zkopíruje, spočítá matematickou otázku, už je smazáno a zablokováno.
Z jakého důvodu onen obdivovatel/obdivovatelka tak činí, mohu se jen dohadovat. Že tak činí a má k tomu nějaký důvod, je tedy zřejmé. Necítím potřebu mít pod blogy tisíce nesmyslných textů, které nic neříkají, jen vlastně možná mají provokovat a vyvádět mě z míry. Ta osoba má se mnou zřejmě nějaký problém. Tedy, když nemůže jinak, zkouší si se mnou vyřídit své účty touto cestou. Chápu ji, nemám s jejím mindrákem žádný problém. Nakopíruje, smažu, zablokuji.
Lidé, kteří veřejně publikují, projevují své názory jsou dost často osočováni anonymními nevyrovnanými jedinci, kteří by si v osobním styku s velkou pravděpodobností netroufli jít do přímého střetu názorů a idejí. Buď nemají komunikační dovednosti, nebo nemají, odvahu, případně obojí. Ale to už je jejich problém. Už dávno vím, že to co o mě říkají ti druzí, nejsem já. Jsou to jen názory jimi vyjádřené, které mohu vzít v úvahu, ovšem také nemusím, mohu se rozhodnout, zda něco, na základě jejich sdělení, hodnocení projevených pocitů, něco změním, či nikoliv. V tomto případě jsem se rozhodl, že budu mazat a blokovat komentáře tohoto typu, nikoliv svůj způsob vyjadřování a prezentace svých názorů.
Nakonec, proto si platím web, abych mohl na internetu svobodně sdělovat své názory, stejně jako mám svůj byt, do kterého si pozvu jen toho, koho chci. A pravidla v něm určuji jen a jen já. Nikdo jiný. Budou se muset ostatní smířit s tím, že klidně zůstane zablokováno, nejen pro tu osobu, ale i pro ně. Bude-li mít někdo potřebu mi sdělit svůj názor, učiní tak mailem. Stejně jako by zůstaly zavřeny dveře, lidem u mého domova, kteří by se chovali nepřístojně.Pak nemůže přijít kdokoliv, jak bylo kdysi zvykem, ale jen vybraní a pozvaní. Ten zamindrákovaný jedinec se chová tak, jak se chová. Má-li potřebu se namáhat, nechť se namáhá, nemám nic proti jeho píli.
No, a teď něco z veselejšího soudku. Dostal jsem SMS, že mi dnes přivezou trenažér dokonce už ho dovezli, než jsem dopsal blog, jsem ho také sestavil a budu už moci trénovat údery a kopy. Jen ho budu muset víc izolovat. Opatřit si někde několik kusů silné látky, nebo filce abych ho odizoloval. Zatím jsem ho podložil starými ručníky a koberečkem. Někteří moji klienti se už dotazovali, zda si také budou moci kopnout, nebo uhodit. Budou moci, slibuji. 🙂 Ne mě, ale trenažér, koho si jako cíl představí je jen na nich. I když některé mé zkušenosti mi říkají, že ne vždy odplyne úderem agrese, spíše se potencuje.
Ale je fakt, že kopy a údery jsou velmi energeticky náročné, takže díky únavě dochází k představě zklidnění. I to je metoda, jak se přeladit, uvolnit emoce. Většinou ale díky projevu agrese sama agrese neodplývá, nesnižuje se spíše narůstá. Lidé, kteří měli možnost v různých zařízeních jako jsou gulagy, nebo koncentrační tábory,projevit svou agresi na bezbranných lidech. Neměly své moci nikdy dost, spíše čím víc možností se vyřádit na druhém, tím víc narůstala potřeba násilí. Nikdy se neuvolnili natolik, aby zanechali svého chování. Většina takto naladěných lidí, zanechá svého jednání jen z toho důvodu, že mají strach z odvety.
Včerejší odpolední skupina byla právě na téma, obrana, násilí a zda mu čelit, nebo nečelit. Lidé tam sdělovali své zkušenosti a shodli jsme se na tom, že je dobré se umět bránit, chodí tam i lidé, co dlouho žili v Americe, třeba v Texasu a vyprávěli, jak jsou tam lidé k sobě slušní, už jen z toho důvodu, že se bojí někoho popudit protože vědí, že ten druhý může být ozbrojen a chtít se bránit za pomoci zbraně.
Z toho důvodu všechna bojová umění jsou založena na etice, a mezi lidmi, kteří ovládají zbraně a bojová umění, panuje i slušnost. Protože nikdo neví, kdy ten druhý, pokud se zachová vůči němu někdo nepatřičně, se rozhodne svou zbraň nebo umění použít. Každý ví, jaké následky střelné, chladné zbraň může jejich použití pro účastníky neplánovaného souboje sebou nést. Lidé, kteří opravdu ovládají bojová umění, je vědomost, že nemístné použití vede k následkům, které lze jen těžko vrátit. Lidé, kteří sebou zbraně nosí a jsou ochotni je v případě potřeby použít, také vědí, co sebou ono použití proti nim sebou nese.
Ozbrojená a konkurenční společnost bývá slušnou společností. Napřed vše vypadá, že narostlo násilí, agrese, pak se najednou stane, že politici, podnikatelé, zaměstnanci, téměř celá společnost zjistí, že násilí, agrese se nevyplácí, že se nevyplácí riskovat, život, zaměstnání, zisk. Pak už jen opilci, narkomani, patologičtí hráči a psychopati riskují. Ovšem většinou na své riskování doplatí. Většinová společnost spolupracuje. Ze spolupráce plyne úspěch.
Boot Hils jsou toho důkazem. Například. Tam neleží ti, kteří uvažovali, neriskovali, ale ti, kteří neuvažovali, přecenili své možnosti a, které stejně ozbrojení občané v případě potřebné sebeobrany, zlikvidovali. Zastřelili, oběsili. Může se to zdát kruté, ale jen tak docílili, práva a pořádku na ulicích měst. Pistolníci umírali mladí a v botách. Stejně tak duelanti, kteří vytáhli meč snadno a bez rozmyslu. V opilosti. Někdy někoho zabili, ovšem bývali většinou stejně rychle sami zabiti. Vražd bylo podstatně méně, než se v literatuře traduje, války byly mnohem méně krvavé. Ono čelit ozbrojenému muži tváří v tvář, nebylo tak jednoduché. I psychicky je to složitější, než boj na dálku.
Takže, pokud se někdo dobývá do domu, kde jsou ozbrojení lidé, buď si musí věřit na tolik, nebo je blázen, který netuší do čeho jde. Mají-li lidé možnost se bránit, brání se. Pak většina agresorů, kteří proti bezbranným lidem ztratí zábrany, najednou ze strachu zábrany mají. Pokud jim čelí ozbrojení a k obraně odhodlaní lidé. Můžeme si tisíckrát přát aby lidé byli slušní jen tak, bez nějakých sankcí, ale nejsou.
Vrátím se ještě na začátek. Vlastně i já se bráním svévoli. Ukazuji svou ochotu nenechat dělat kohokoliv, cokoliv na svém prostoru. Jednají-li lidé tímto způsobem a hájí-li svoje zájmy, nakonec se z neslušné společnosti stává společnost slušná. Jsem o tom přesvědčen.