Jsem rád, že jsem se naučil nastavit mapováním celý konfigurační soubor, pro
editor VI, tak abych měl dobře fungující editor. Mít dobrý editor je pro
Jsem rád, že jsem se naučil nastavit mapováním celý konfigurační soubor, pro
editor VI, tak abych měl dobře fungující editor. Mít dobrý editor je pro
člověka, který píše často a rád, poklad k nezaplacení. Sice existuje jeho
poměrně výkonnější klon VIM, ale čas od času zatoužím psát v čistě tomhle
prastarém editoru, který je výkonný, umí mnohé, co jiné editory neumí, nemate mě
svou barevností, i když, jestli je něco triviálního, tak vypnout ve VIM, příkaz
„syntax on,” který tu barevnost zajišťuje.
Ale já si rád hraji, takže tohle je zábava, kterou si nehodlám nechat ujít.
Jsou lidé, co používají v linuxových distribucích, či v unixových distribucích,
jiné editory, třeba Nano, nebo Emacs, případně Joe, kterým jsem kdysi na Linuxu
před dvanácti lety začínal. Bože to to letí. Ale já od určité chvíle, kdy jsem
narazil na článek pana Satrapy o práci s textovým editorem VIM, jsem se plně
věnoval tomuhle editoru. Naučil jsem se na něm používat pár příkazů, které mi
pomáhají při psaní svých textů, všechny své knihy jsem v něm napsal. Už mám
potíž, když píši v něčem jiném, abych nepoužíval příkazy VI, protože pak jsem
docela překvapený, že nefungují.
Tenhle editor existuje i pro Windows, dá se podobně nastavit jako v unixových
distribucích, také i tam si na něj člověk dlouho musí zvykat, není intuitivní,
spíš je založený na rozumu a paměti. Ale mého hlediska, se vyplatí, naučit se
zacházet s tímto editorem, protože pak má své obrovské výhody. Ty výhody předčí
tu dřinu.
Vůbec celý operační systém Unix který vznikl někdy kolem roku 1970 a první
oficiální prezentace prezentace byla v říjnu 1973 podle tohoto článku Historie Unixu podle
Root.cz, další ji vykládá takto. Historie
Unixu. Unix a s ním editor VI, je zajímavý tím, že přežil dodnes, má svoji
budoucnost, jinak by ho zřejmě firma Apple nepoužívala a dále nerozvíjela na
svých počítačích. Informace, které jsem sháněl, se od sebe liší a odkazy jsem
dal spíše jako zajímavost, pro určitou představu, jak vlastně staré systémy,
přežívají dodnes a jsou stále k užitku.
Ono se zdá, že tyhle věci jsou nějakým současným vynálezem. Jenže, jak jsem
si tak surfoval po různých stránkách, zjistil jsem, že počítače už v padesátých
letech minulého století začaly hrát významnou úlohu, která se zvětšila až do
nynějšího trendu. Jednoduše řečeno, musíme reagovat na změnu vzdělanosti, která
nastává. Bohužel, ať se komu líbí nebo nelíbí tahle situace, stejně ji bude
muset vzít na vědomí. Jsou lidé, kteří se stejně jako kdysi naučili číst a psát
až tehdy, když zjistili, že svět se změnil a jestli znalost čtení a psaní byla
kdysi vyhrazena jen nemnohým, přišel čase, kdy se gramotnost stala nutností.
Tak po čase, kdy znalost IT, též byla vyhrazena jen nemnohým přichází čas, tedy
pokud už není zde, že naše děti, naši vnuci budou mít zcela jinou úroveň
vzdělanosti, než jsme byli zvyklí.
Vzdělanost se změní, ale jedno se asi nezmění, přes veškeré odcizení, které
počítače přinášejí, vznikne na druhou stranu větší potřeba kontaktu s druhými
lidmi. Tak už to u lidí bývá. Najednou pocítí potřebu větší rovnováhy. Pokud tak sleduji, tato potřeba kontaktu provází, celou tu generaci, která si
zvykla třeba komunikovat na dálku s druhými lidmi. Ne všichni se bojí vyjít od počítačů a
podstoupit osobní setkání. Ne všichni se bojí vyjít od počítačů a podstoupit osobní setkání.
Všechny ty hlasy o tom, jak
se ochuzujeme díky používání IT, jsou jen hlasy těch, kteří nejsou schopni
pochopit, že lidská potřeba doteku, pohlazení se jednoduše nezmění. Tu máme
zakódovanou. proto se nebojím až tolik jako někteří, že pokud budeme používat
počítač, změníme se v kyborgy, co nic nepotřebuji a jejich struktura mozku se
změní k nepotřebě.
Ona se ta potřeba dá vypozorovat v internetových diskusích. Nejvíc kraválu v
nich nadělají lidé, kterým chybí pohlazení, přijetí a porozumění. Pokud ho
nemají, jsou sociálně málo šikovní, zkoušejí se prezentovat alespoň tímhle
způsobem. Jak říká Erich Berne: „Kdo není hlazen, tomu vysychá
mícha.” A vysychání míchy není nic příjemného. Tak jsem se od editoru
dostal k lásce a vztahům. Myslím si, že potřeby lásky, přijetí a porozumění,
včetně toho hlazení se lidstvo jen tak hned nezbaví. Možná budou přibývat
jedinci s deficitem toho všeho, ale při troše vůle se dá ten deficit nahradit.
Protože si někde na webu přečtou ono známé biblické: „Milujte se a množte
se.” Dojde jím to a zařídí se podle toho. Opustí počítač a vydají se
objevovat neznámé země vztahů, kontaktů a milování. 🙂