Tak jsem ji našel, domluvil se s ní a dnes odpoledne se po dvaceti letech setkáme. Setkám se, se svoji nejmladší dcerou. Měl jsem díky tomu dobrý týden.
Tak jsem ji našel, domluvil se s ní a dnes odpoledne se po dvaceti letech setkáme. Setkám se, se svoji nejmladší dcerou. Měl jsem díky tomu dobrý týden. Poslal jsem při povídání na facebooku Babetě, což je má nejmladší dcera písničku Hapky-Horáčka „Pod plynárnou.” Má nádherný začátek a odráží ty roky čekání. Stejně nelituji těch pět let, kdy jsem zkoušel znovu a znovu ten kontakt navázat, udržet. Vytrvalost se vyplácí.
Ve zdejší čtvrti pod plynárnou
očekávání rychle stárnou.
A tomu, kdo nic nečeká,
je líp se vyhnout zdaleka.
Já se však, věř mi nevyhýbám.
k mým omylům a věčným chybám
patří to, že mě nebolí
hledat tě, ať si kdekoli…
Byl to i jinak dobrý pracovní týden a zakončil ho bezvadně řidič autobusu, když jsem nastupoval do autobusu 152 a povídá mi. „Taky nepiju, už jsem vám to chtěl říct tuhle.” Pochválil jsem ho. Jen jsem si nebyl jistý, kdy u nás byl. Říkal že nebyl, že mě viděl v televizi. No tak jsem mu přál aby mu to vydrželo.
Potkám se s dcerou, což je víc než cokoliv jiného. Někdy se na dobré věci musí čekat. A někdy i když člověk chce, chce být otcem svým dětem, musí vyvinout velké úsilí a projevit velkou trpělivost. Nepřeji nikomu takové čekání, které jsem musel podstoupit a nepřeji nikomu, aby nakonec mnohdy vyslechl za svou snahu slova urážek a pohrdání od okolí, které jeho situaci zneužije při vyřizování si účtů. Jo jo. Ještě že existuje facebook.