Navštívil jsem dnes odborníka. Jen tak, jdouce kolem, stavil jsem se v jedné prodejně, jež inzerovala PC, komponenty, OS a všechny možné i nemožné služby.
Navštívil jsem dnes odborníka. Jen tak, jdouce kolem, stavil jsem se v jedné prodejně, jež inzerovala PC, komponenty, OS a všechny možné i nemožné služby. Mé srdce zatoužilo po lepší televizní kartě, jež by byla schopna provozu i pod skvělými operačními systémy jimiž bezesporu NetBSD a FreeBSD jsou. Tu co vlastním momentálně, ta chodí jen pod Linuxem. Mladý sebevědomý muž, pohlížející na mne asi jako na něco, co kočka přinesla domů, vyslechl bez jakéhokoliv profesionálního zájmu můj dotaz a pronesl na „odborníka” pozoruhodnou větu. Cituji: Ano televizní karty máme, jen nevím o čem mluvíte. Co to je FreeBSD a NetBSD? Potlačil jsem svůj úžas a jen jsem poznamenal. „Mluvím o dvou operačních unixových systémech .”
Teď byl na řadě on aby se divil. Já měl za to, že v prodejně tohoto typu by mohl vlastník mít alespoň úplně malé ponětí o tom co vlastně Unix je. Neměl. Litoval jsem v tu chvíli, že jsem si neopsal z manuálu BKTR, některé druhy kart, jež jsou tam vyjmenovány. Vzhledem ke skutečnosti, že se mi ještě pokoušel tvrdit, že to na internetu stejně nezjistím, jsem přestal diskutovat. Nepoděkoval jsem a odešel jsem. Ani jsem jej nepožádal aby mě nechal nahlédnout do manuálu BKTR, jež je na stránkách FreeBSD či NetBSD. Wokna jej sice asi uživí, bez mé koupě tv karty také asi nezkrachuje, ale o zákazníka přišel. Mám to k němu z domova sice kousek, jenže cestou do práce, případně do do města je několik jiných prodejen. Kartu si zjistím a poptám se zda nějaká podobná je k mání.
Pokračoval jsem v cestě za jednou dámou o níž jsem měl a mám mínění jako odbornici. Sice ne v oblasti operačních systémů, ale marketinku a manažerství. Už jsem s ní spolupracoval a byl jsem navýsost spokojený. Dorazil jsem do čajovny u Karláku, kde jsme měli schůzku a během několika minut, kdy jsem ji nastínil, co od ní potřebuji, mi byla schopna udělat nabídku. Sice v hrubých obrysech, ale bylo zajímavé sledovat jak okamžitě pochopila podstatu a měla představu, co je asi v jejích silách. Konečně dost dlouho vedla distribuční a marketinkovou firmu aby věděla co a jak. Spravil jsem si náladu.
Nějak mě ovšem dojal ten předchozí výstup. Chápu, že většina lidí nemá ani potuchy o tom co je Linux, Unix plus jeho klony. Ale u prodejce, mimo jiné i operačních systému se mi taková neznalost zdála podivná. Přemýšlel jsem zda onen „odborník slyšel případně něco o Solarisu. Nepátral jsem v jeho znalostech. Nechtěl jsem jej deprimovat ještě více. Sebevědomý úsměv mu vydržel. Inu viděl staršího pána a měl za to, že mi bude muset vysvětlit co je klávesnice a myš.
Prázdniny se chýlí ke konci, klienti se vrací a práce přibývá. Už nebudu mít tolik času jako v posledních dnech, kdy jsem trénoval překlad jádra na BSD a různé možné konfigurace. Pokusně jsem zakomentovával a posléze překládal různá nastavení. Někdy operace vyšla a pacient přežil, jindy bylo jasné, že malinká chybička se vloudila a nenabootoval jsem z nového jádra. Zjistil jsem jak je relativně jednoduché v BSD jádro přeložit. Zdá se mi že jednodušeji než v Linuxu. Navíc to ani nijak zvlášť dlouho netrvá.
Tím případným nespokojencům chci říci, že Linux stále považuji za dobrý operační systém, ale ten svět BSD je mi nějak bližší. Teď ještě tu televizní kartu. Ta co mám ve FreeBSD umí udělat obraz, ale nikoliv zvuk a v NetBSD nic. V Linuxu chodí náramně. Zkoušel jsem možná i nemožná nastavení, ale neťukla si. Nejde o to, že bych nemohl mít Linux a k tomu ještě FreeBSD. To mám beztak. Jen chci aby vše chodilo jak má. Mám televizní kartu a od ní žádám aby fungovala. Třeba takový skvost najdu, co funguje tam i tam. Ví-li někdo, tak ať dá vědět. Udělá mi radost. Samozřejmě nemusí stát moc. Ale myslím, že do dvou třech tisíc by se pořídit dala.
Sice jsem uvažoval, že vůbec vyřadím kartu z PC. Místo toho si rovnou pořídím LCD televizi, ale nakonec jsem usoudil, a to už po několikáté, že tv karta na podívání na fotbal plně dostačuje. Ztrácet čas jinak, považuji za nevýhodné. Dívat se třeba na politické debaty. Za nevyhozené peníze a neztracený časbych si mohl pořídit a užít něčeho užitečnějšího.
Přečetl jsem si ve včerejších Lidových novinách velmi důležitou zprávu, jež mě přinutila podívat se zda skutečně mám Lidové noviny a nikoliv bulvární plátek typu „Spy,” Ve zprávě, psali Lidové noviny, že Zuzanka nehodlá Jirkovi půjčovat čoklíka. Jednalo se, jak jinak, než o paní Paroubkovou. Až sem došla ta zhrzená láska. „Opustil jsi mne, žádný čoklík. Na to toho hafíka moc miluji, než abych ti ho svěřila do tvých neodpovědných rukou.” Jo jo, už i pejskové jsou bičem na neodpovědné chlapy, co si nabrnkli mladou milenku, co brzy bude mladou paní Paroubkovou číslo dvě. Jak pak se s tím asi Jirka vyrovná? Nebude deptán natolik, že jej jeho žal ochromí natolik, že nebude moci plně občanům České republiky poskytovat svůj státnický um a dovednost? Jen jestli se vůbec bez Jirky zmátoříme?
Zdá se mi to jako skutečně hluboká psychická újma. Možná by se měli voliči socdem u Zuzanky přimluvit aby alespoň zde Jirkovi odpustila. Třeba zvýšení výživného by zastavilo krutou vendetu jménem: „Nemiluješ mě, tak žádný pes na neděli.” Možná i liga na ochranu zvířat by měla zasáhnout aby onen čoklík také neutrpěl trauma z Jirkovy nepřítomnosti.Přeci jen Jirka Paroubek je Jirka Paroubek. Takového máme jen jednoho. Dlouho bychom hledali někoho jemu podobného. Navíc i já jsem se dostal díky tomu do potíží, protože ted abych hledal noviny, kde mě takových traumatických zpráv ušetří. Nevím nevím jestli jsem schopen absolvovat ranní cestu tramvají při takové psychické žátěži vyplývající s četby podobných výše uvedených zpráv.
Probral jsem tak, ten života běh a říkám si, že jsem sice zažil těžké situace během posledníc dní, ale vydržel jsem a pokračuji i nadále v nastoupeném kursu. Seženu si informace o té televizní kartě, dočtu bezvadnou fantasy od Miroslava Žambocha „Drsný spasitel” a ještě musím sehnat knihu „Bod zlomu” od Malcoma Gladwella. Nikoliv jak jsem se pokoušel Miladě namluvit, když jsem ji žádal aby mi ji obstarala v originále jako „Bod obratu.” Tu napsal někdo jiný a dokonce ji mám doma. Fritjof Capra je jejím autorem. Jednoduše podvědomí zapracovalo a dával jsem mylné informace. Ale nevadí. Ještě k tomu Žampachovi. Navedl mě na něj Radim, můj kamarád, když mi daroval dvě jeho knížečky. „Bakly a Koniáš” Líbily se mi a objevil jsem a zakoupil další. Skutečně je z mého hlediska skvělý. Skoro jako Sapkowski. Tak tak a zazvonil zvonec a blogu je konec.