Pro jistotu jsem přeinstaloval PC a změnil hesla. Začaly se kolem mě dít divné věci na netu a tak je dobré být připraven. Trochu zajistit připojení a takové
Pro jistotu jsem přeinstaloval PC a změnil hesla. Začaly se kolem mě dít divné věci na netu a tak je dobré být připraven. Trochu zajistit připojení a takové
drobnosti. Nerad bych se dočkal nemilých překvapení. Přeci jen, ať lidé o Linuxu chtějí nebo nechtějí číst, vždy je dobré něco umět a nemuset vyhazovat peníze za služby, které se rád naučím si poskytnout sám, relaxuji u nich a tak mi ještě tedy pomáhají vydělat jiné peníze a větší, než kdybych se chodil někam živit rukama. Práce sice šlechtí člověka, ale nemusím být až tolik přešlechtěný. Přešlechtěné organismy jsou málo odolné a imunní.
Poradil jsem se s Kryštofem, který je slušný odborník. Je to jiný Kryštof než Kryštof soudce, ale jak je Kryštof Janek dobrý právník, tak je Kryštof Grygera dobrý odborník na počítače a hlavně sítě. Není nad to mít za kámoše slušný lidi a ještě lidi, kteří něco opravdu umí. Přeci jen Linux, nebo nějaký Unix je podstatně bezpečnější než wokna a ještě když se tomu trochu svépomocí pomůže, pak je možné se cítit o malinko lépe. někdy se děsím, když zjistím jaké mají lidé hesla a zabezpečené pc. Jinak zajímavé dny pokračují. Dožívám se zadostiučinění, vyhrůžek, žádostí o rozhovor v novinách, mailů o recidivách manželů. Omluv manželek, že z důvodu jeho recidivy nepřijdou, což je zcela opačné chování než bych jim doporučil, protože není nic horšího než být na nejobtížnější věci sám.
Také první co jsem udělal, když jsem zjistil, že si někdo chce hrát s mým pc a připojením jsem se obrátil na znalé lidi, kteří mi řekli tohle, tohle a támhle to ne. Prozkoumal jsem svoje možnosti a dal se do díla. S chutí do toho a půl je hotovo, nás učili ve školce. Tedy, ne že bych se toho úplně vždy držel. Někdy jsem líný až až, a jsem líný rád. Byl mě včera ještě navštívit Marcel, kouknul na pračku co drze protékala. Automatické pračky stejně jako jiné elektrikou poháněné stroje nejsou mojí doménou. Opravil, co se opravit dalo a jak to vypadá, nová pračka mě časem nemine. Tahle sloužila osm let. Za ty peníze, co jsem za ni dal si myslím, že udělala docela dost. Někdy se povede docela dobře koupit.
Tuhle jsem si koupil, když jsem zařizoval byt v Břevnově. Udělal jsem si jej skoro celý po svým. Pouze ložnici jsem měl ještě starou, ale byl to krásné si zase po letech zařizovat byt podle sebe a žádná ženská mi do toho tehdy nekecala. Zařizování se obešlo bez jakéhokoliv nervového vypětí. Dorazil jsem do bytu, Lubov co mi ho pronajímala mi jej ukázala, okamžitě jsem ji vysvětlil, co kde bude. Rosťa mi udělal krásnou knihovnu, kterou jsem později přestěhoval na Barrandov a vyrazil jsem cestou na skupinu do Běchovic, kde jsem ji tehdy měl, cestou se stavilv Globusu, tam jsem ji uviděl, okamžitě zakoupil. Dovezli, nainstaloval a spokojeně celá léta pral. Na jeden program. Program neměním, protože je otimální prát na čtyřicet, nic tím nezkazím, prášky jsou účinné a chodím krásně čistý a vyžehlený, protože vyperu, do koše naházím, pověsím, uschne, služka vyžehlí a já jen ze skříně vybírám čisté. Služka i do skříně složí. Hezky skládá. Jako maminka.
Do bytu na Barrandově mluvila Justýna. Zrovna onehdy se mi chlubila, že nebýt jí, tak jak by to asi vypadalo. Sem jí sdělil, že by byl byt zcela podle mých představ a určitě bych se v něm cítil minimálně dobře, ne-li lépe než teď. Nemám moc rád, když mi někdo cpe své zásluhy o to či o to, Takovým klidně řeknu. „Už jsem ti poděkoval, vážím si toho, že si u toho byl/byla, ale uvědom si, že kdyby si to nebyl/a ty, tak to byla nějaká jiná a možná by tu byly jiná křesla, jiná kuchyně a neztratil bych několik let vztahem, který neměl perspektivu.” Neměla mě ráda v tu chvíli, ale zná mě, takže slyšela co slyšet vůbec nechtěla a snad se s tím i smířila.
A i kdyby nesmířila, je mi to jedno. Občas každý z nás dospěje do stádia, kdy řekne . …je mi jedno co říkáš, co si myslíš, co děláš. Už není pro mne důležité vědět o tvých krocích životem, není pro mne důležité jak se máš. Už musí být člověk hodně otrlý aby tohle slyšel bez zachvění. Samozřejmě humanisté a láskyplníci mají někdy řeči o tom, že milovat musíme všechny. Ano je dobré umět milovat, ale láska se také někdy musí projevit způsobem, že se ten druhý dozví, že už si nehodláme dát ubližovat, ničit se, dát se trestat jako dospělí lidé lidmi, kteří mají potřebu nás ovládnout a vlastnit. Dát nám najevo, že bud se budeme chovat jak si přejí oni, nebo se stýkat s lidmi, se kterými si přejí oni a s těmi, se kterými si nepřejí se stýkat nebudeme a tak jim dokážeme svoji lásku a přátelství.
Pokud si někdo tímhle způsobem představuje, že mu budu dokazovat svojí lásku, mýlí se. Jsem minimálně stejně dobrý jako druzí lidé. A nejsem závislý na jeho přízni abych přežil. Jestli jsem se o něco v životě snažil, tak o to abych byl prospěšný, uměl se postarat o své věci a nebýt závislý svým výdělkem a životem na druhém člověku. Nechci nikoho vlastnit a nechci nikomu patřit. Je z mého hlediska zásadní rozdíl být s někým z lásky a někomu patřit, protože bez něj nemohu žít. V žádném případě bych nechtěl dopadnout tak jak zpíval Pert Novák ve své písničce „Hvězdičko blýskavá.” ..hvězdičko blýskavá mám život svázaný s tvým, těžko tě získávám, lehko tě ztrácím já vím. Jak mám spát, co s tím, jak mám žít a s kým? Takhle si otázky nekladu a nikdy jsem si je nekladl. Vždy jsem si říkal. „Bude to těžký, moc těžký, ale nějak si poradím, vždycky jsem si poradil.”
Nejhorší co by se mi mohlo stát, je že sám sebe přesvědčím, že není možnost. A s nedostatkem možností není ani rady. Pamatuji se jak mi jedna starší sestra na oddělení, řekla. Vy už nikam nepůjdete, už se nikde jinde neuživíte. Za dva měsíce jsem si zkrátil úvazek a šel ve zbytku na volnou nohu. Jasně, těch jistot není tolik co v blázinci. Na účet chodí jen polovina výplaty. Ale zas s volností se dostavily příležitosti. Dostal jsem se mezi jiné lidi. I peněz, stejně jako přátel a známých je víc. Před lety, kdy mě Justýna opustila jsem po jejím odchodu zjistil Že mám jen asi dva známe v Praze, všechny kamarády jsem nechal v Děčíně. Veškerý svůj volný čas věnoval jí, takže jsem se limitoval sám. Jejím odchodem sice situace vypadal neutěšeně, ale tím, že jsem se vymanil z toho kolotoče, práce, skupiny, závislí, Justýna. Nakonec nebylo zas až tak zle. Díky tomu se dostal mezi jiné lidi a získal i několik dalších známých, kteří nepatří do okruhu pacientů, bývalých pacientů nebo klientů, případně do okruhu kolegů.
Z ničeho nic, ale jen zdánlivě z ničeho nic se můj okruh rozšířil. Dokonce i svých letech jsem navázal kontakty a žiji i ve velkoměstě jako v Děčíně. S lidmi a mezi lidmi. Což je hodně dobře. Takže skutečně nikdo není odkázaný jen na jednoho člověka, nebo výdělek, případně pomoc. Vždy se najde někdo další, kdo je ochotný přispět. Tedy pokud nežije na pustém ostrově. Jestli ano, žije ve výjimečné situaci a podmínkách a tím potvrzuje pravidlo. Dlouho jsem pracoval s invalidy a mezi nimi a zjistil jsem že i oni jsou schopni ač v mnohém na jiné odkázané, najít ty, kteří je nenechají samotné, díky ním najdou i smysl pro co žít.