V posledních letech je takovým zvykem, že muži chodí k porodu a potom pějí nadšené ódy na ten super zážitek.
V posledních letech je takovým zvykem, že muži chodí k porodu a potom pějí nadšené ódy na ten super zážitek. Matky také pějí ódy na ten zážitek, na tu pomoc, kterou jim jejich muži poskytují a vlastně z toho všeho plyne, že všechno je úžasné. Já mám čtyři dcery a musím se zcela „zahanbeně přiznat,” že jsem nic takového nezažil, nijak mi ten zážitek nechybí a po určitém referování svých několika klientů vlastně ani nevím, jestli bych po něm měl toužit a jestli je to opravdu tak vynikající nápad.
Vyslechl jsem v terapii, několik popisů onoho zážitku, popisovali jej muži a neslyšel jsem z jejich hlasu ono nadšení, co se jim média jen hemží. Dokonce jeden muž přiznal, že od chvíle kdy prožil celý proces porodu, má problém spát se svojí ženou. „Nestojí mi,” doslova řekl. „nebo stojí, ale dá mi to docela úsilí, a když si při milování se ženou vzpomenu na to jak rodila, pak je konec.” Tohle říci ve skupině, vyžaduje od muže velikou důvěru ve skupinu a značnou odvahu. Ten muž měl oboje. Rozuměl jsem mu. Svou ženu má rád, své dítě také, ale od oné chvíle má blok, který ho trápí. A být bez sexuálního zájmu v jeho letech asi není nic extra.
Skupina ho vyslechla, pozorně a protože je to naštěstí skupina, kde je velké procento závislých žen, dlouhodobě abstinujících žen, co mají ledacos za sebou, i porody a ne jeden, tak byla skupina včetně těch mužů hodně empatická a hodně citlivá. Jedna žena popsala svojí zkušenost s porodem v přítomnosti svého manžela, chválila si to. A jak si to tak chválila, ten muž, který přinesl problém, se ji zeptal: „Co tvůj muž, jak mu bylo?” Zarazila se a řekla. „Vlastně jsme o tom nikdy nějak podrobně nemluvili. On jen říkal, že když přestřihl pupeční šňůru, že to byl zvláštní zážitek.”
K tomu tématu se vyjádřila další žena, která jasně prohlásila, že ona sama by u porodu svého muže nechtěla. Nakonec se skupina shodla na tom, že je to asi od případu k případu a já jsem jen doplnil, že by mě skutečně zajímalo, jak velké procento mužů by se skutečně porodu účastnilo, pokud by je o to jejich ženy nepožádaly. Přiznám se, že nemám tušení o nějakých procentech, ale skutečně by bylo pro mne zajímavé sledovat někdy debatu, třeba jen mezi muži, kteří tohle prožili, zda opravdu jsou z toho tak nadšeni a nebo někteří jen proto, že se od nich očekává nadšené vyjádření.
Muž, který přinesl svůj problém jak s erekcí, tak vlastně postupně deklaroval i další potíže, které demonstroval neverbálně jak si všimla jiná žena, že prožíval velmi nepříjemné pocity, které ona všímavá žena popsala jako hnus. Což přímo nepotvrdil, ale ani neodmítl. Při samotném vyprávění, jsem z něj cítil velikou nervozitu z toho jak jeho sdělení o svém nezájmu o sex, (tvrdil, že i s cizími ženami,)tak z popisu celé události, vezmou členové skupiny. Na konci skupiny sice řekl, že se mu ulevilo, což bylo vidět, ale byla to úleva, která nebyla až taková, jakou zažívají členové skupiny jindy.
Odpustil jsem si jakékoliv rady, stejně tak jako členové skupiny, protože tady taková věc, chce především porozumění, přijetí, čas a podporu. Shodli se jen na tom, že v tuhle chvíli by nebylo od něj moudré, říkat, ženě, že se o ní nezajímá, když zatím ještě ona nemá nějaký eminentní zájem o sex. Pomohly mu hlavně ženy, které mu popsaly svoje potíže po porodu, své trable a vysvětlily mu, že většinou pokud sex praktikovaly, tak jen ze soucitu ze svými muži, nikoliv z nějaké extra touhy. To ho asi zřejmě uklidnilo nejvíc. Osobně si myslím, že tím že to řekl, že se mu ulevilo a dokáže časem překonat ony nepříjemné pocity z porodu. Vyvanou a zdravá mužská touha zvítězí. On sám rezolutně prohlásil, že příště, pokud na něm žena bude chtít účast, tak vlastně jen do samotného začátku porodu, ale nemíní sledovat celý průběh. Pak skupina skončila. Tohle prohlášení vyvolalo smích a vlastně mu další dáma tvrdila, že se uzdravuje, když myslí na další děti.
Pro mne samotného tohle byla poměrně nová zkušenost, protože v náznacích jsem slyšel několik vyprávění o přítomnosti mužů při porodu, ale žádný z nich nepopisoval následnou nechuť k sexu jako takovému. Faktem je, že co je v hlavě je asi i v rozkroku. Vzpomněl jsem si při té příležitosti na jeden fil, kde hrála Marta Vančurová, které jako matce zemřelo dítě. A ona po tom chtěla otěhotnět a velmi dlouho ji to nešlo. Byl tam psychický blok.
Až pominul, ona přestala usilovat o ono těhotenství, pak najednou se ten zázrak udál. Myslím, že v tomhle směru by mnozí manželé mohli vyprávět. Jako terapeut závislých, převážně mužů k takovým případům moc nepřijdu, ale jak je vidět, skupinová terapie závislých přinese ledacos. Jak nechuť k sexu, tak třeba i zemřelé děti, smrt manželů/manželek a jiné podobné události.
Jinak si jen tak osobně myslím, že v případě účasti otců se zase jedná o určitý druh módy. Má to podpořit soudržnost, ale nějak s e ty teorie zas až tolik nepotvrzují, včetně toho lepšího vztahu k dětem .
Ještě pamatuji dobu, kdy se otcové a nejen otcové nepouštěli ani do porodnice, stáli jsem pod okny a povykovali na rodičky, které nám ukazovaly potomky na dálku. Porod byl čistě ženská záležitost a otec do toho neměl co kecat. Dnes je porod div ne veřejná událost a otec zdá se zase do toho nemá co kecat, protože když odmítne, tak jeho odmítnutí bude vnímáno jako naprostá nechuť k podpoře rodičky. Co je správné, nebo nesprávné si netroufnu říci.
Jako terapeutická zkušenost je tohle velmi zajímavé, jsem rád, že lidé mají takovou důvěru, konečně znají se a je dobře, že všechny své skupiny, držím více uzavřené aby se z toho nestala průtoková skupina, kde si lidé maximálně řeknou, jak se jim úžasně žije v abstinenci . To neříkám proto, že bych jim chtěl bránit v tom, co mají do skupiny přinést. Pokud chtějí mluvit o svých výhodách abstinence, mluvíme o výhodách abstinence. Pokud o porodu, pak o porodu i když nejsem v tomto směru odborník. Mluvíme o všem, co život přinese.
Uvědomuji si jak mi v tu chvíli chyběla Judita, která je na dovolené. Přeci jen, ženský terapeutický pohled v té chvíli by byl nejen zajímavý, ale potřebný. Tohle je nevýhoda osamělé práce. Mám sedm skupin a jen dvě s kolegyní. Což má své výhody i nevýhody. Ale až se vrátí, jistě to s ní proberu. Tak tak, někdy se dějí věci na terapeutické skupině závislých.