Sice jsem napsal večer blog, ale mám chuť si jen tak psát, co mě napadne.
Sice jsem napsal večer blog, ale mám chuť si jen tak psát, co mě napadne.
Třeba o tom, že jsem si celou noc četl. Nemohl jsem spát, což se mi vždy
jednou za čas stane. Nespím, čtu, přemýšlím, hledám si různou zábavu. Mám
chuť tak psát o lidech věcech, jako kdysi psal Čapek. Nijak si nevymýšlet
témata, prostě sledovat život kolem sebe.
Sledovat ano, ale vlastně uvědomit si, že všechno co člověk prožívá, s
lidmi se kterými se setkává, se mi zdají čím dál tím víc neobyčejné. Jdu po
ulici, vidím lidi jak se spolu mají rádi, jak onehdy poznamenala má láska.
„Dobře se na to kouká.” Ano dobře, tady si vlastně člověk
uvědomí tu jedinečnost, co prožívá.Nic z toho s neopakuje, všechno jdeme
svým tempem.
Potkal jsme v životě spoustu lidí, většinu si z nich nepamatuji.
Bohužel. Mnozí byli velmi zajímaví, ale tak nějak je překryli jiní,
pozdější. I se ženami to takhle mám. Ač jsem s nimi byl ve velmi důvěrném
vztahu, u některých si nepamatuji nejen jména, ale i obličeje. Prostě se
vypařili. Rád bych je potkal zas a zas, tak jak jsem je znal, jak jsem je
viděl. Jenže, už se to nikdy nestane. tak třeba na Věčnosti, jak vždycky
říkal Honza Lutera, když chtěl zřejmě vyjádřit lítost, že něco už nebude
dělat, nebo nemá na tu činnost čas.
Přečetl jsem si rozhovor s Jeronýmem Klimešem v Parlamentních listech.
Díky FB. Jinak by se k němu asi nedostal. Klimeš vidí svět, tedy západní
civilizaci jako Armageddon. Možná má pravdu, možná ne, katastrofických
scénářů už bylo.Ne všechny se vyplnily. Fakt je, že civilizace padaly, ale
pořád se s popela vynořila jiná civilizace. Efektivnější, produktivnější.
Pokud se naši potomci rozhodnout rezignovat na tuhle civilizaci, budou mít
co chtěli, pokud se ve Švédsku v Anglii,Belgii, či Francii, rozhodli, že
rezignují na křesťanství, budou mít co chtějí, co si přejí, čemu udělali
dobrovolně bez násilí místo.
Vyrazil jsem do Billy po poledním spánku. Bos. Sice jsem musel dávat
pozor na střepy, ale jak zjišťuji, bosé chození je nejlepší prevence proti
rýmě a nachlazení. Předevčírem jsem popotahoval, včera a dnes se prošel
bosky a je po rýmě. Asi si tuhle léčebnou metodu dám patentovat. Budu pak v
balíku. Sice nevím, k čemu mi ten balík bude, když skoro nic nepotřebuji,
ale třeba se pak najde nějaká, co mě o něj ráda připraví. Nebo se budou mít
moje děti o co poprat.
Už jsem pár takových příběhů o sourozeneckých válkách vyslechl. Je
zajímavé, všechny strany měly svorně pocit, že byly zrovna ty, co jsou
nehorázně okradeny. Ještě že jsem se sestrou neměl o co hádat. Nic po
rodičích nezbylo. Pár krámů, co nemělo naprostou, v očích notáře, žádnou
cenu. Byli jsme toho oba ušetřeni. Takže asi i já pro jistotu v balíku
nebudu. Panečku, to jsem si pěkně zracionalizoval svou neochotu se příliš
pachtit. A pokud se do mne nějaká zamiluje, že beze mne nebude moci být,
pochopitelně musí odpovídat mému standardu, budu vědět, že je se mnou pro mé
kvality.
Četl jsem si zase jednu z těch knížek, co podporují bezlepkovou dietu.
Nejen pro trpící celiakii, ale i pro běžné lidi. Prý jde lepek na mozek.
tedy, ne že člověk bude chytřejší, když bude jíst pšeničné výrobky, ale bude
dement. No, tak uvidím, jestli nebudu dement, když nebudu jíst pečivo z
pšenice a budu se stravovat podle všech těch zásad. Zatím se zdá, že mi ta
dieta prospívá. Ty knihy mě aspoň přesvědčují, že dobře udělám. Mám na mysli
knihu: „Moučný mozek.” Od Davida Perlmuttera.
Dostal jsem ji, je vědecká, odvolává se na spoustu studií, navíc autor je
neurolog. Údajně špičkový. Za zkoušku nic nedám, ale jsou ty jeho návody
hodně blízké ketonové dietě. Jen ty východiska jsou trochu jinak zdůvodněná.
Jo, když se dva doktoři shodnou, pak třeba na tom něco bude. Jeden
argumentuje kardio potížemi z lepku, druhý zase mozkem. Inu pravdy docházejí
proměny. Na tohle téma jsem diskutoval s jedním takovým koučem, který
prosazuje sílu, sílu a zase sílu. I na jeho tvrzení něco bude. Jenže občas
mě napadá, že je potřeba u toho trochu myslet.
Léta jsem spoustu těch pravd o síle a posilování cíleně nenaplňoval,
přesto mě záda nebolí, jsem poměrně pohyblivý, otužilý. I bez těch
„nezbytných” pravd. Ano, je dobré posilovat, je dobré se
otužovat, je dobré zkoušet různé věci, ale rozhodně nic z toho, co ti
gentlemani a lady propagují, není samospasitelné. Až když zestárnou, se
ukáže, jak jejich návody fungují. Být mladý a být silný, to je celkem
snadné, ale být starý a přitom pohyblivý, bez nějakých zvláštních potíží, to
už je jiná káva.
U všech těchto metod se musí používat rozum a nebýt fanatik s vírou, že
jedna metoda vyřeší vše. Ne vždy víra hory přenáší. Musí být k tomu i rozum.
Jak chybí rozum a je jen víra, stane se neštěstí. Udělal jsem pár omylů v
životě, s vírou pochopitelně, ale nakonec jsem se poučil. Neropakoval jsem stejné chyby. Už nějak nevěřím
na ty jedinečné metody, co mě spasí. Už vím, že je třeba ještě vytrvalost a opatrnost.
Jo jo.