Časně z rána v 9.45 jsem vyrazil do blázince. Slušně jsem se vyspal a cestou jsem přemýšlel jak dál s oním seriálem. Včera jsme nad tím s Ivanou seděli nezvykle dlouho.
Časně z rána v 9.45 jsem vyrazil do blázince. Slušně jsem se vyspal a cestou jsem přemýšlel jak dál s oním seriálem. Včera jsme nad tím s Ivanou seděli nezvykle dlouho. I Ivana říkala, že nad onou kostrou strávila asi šestnáct hodin. Říkám si, že ukázat život v abstinenci, nebude až tak jednodché jak se o tom píše. Ono to nebude jednoduché i z toho důvodu, že není tak úplně jednoduché ten život žít. Ano. Abstinence od drog, alkoholu, gamblingu je výhodná, to bezesporu, ovšem po pravdě řečeno ne vždy příjemná a šťastná, jak se pokoušejí mnozí terapeuti a potažmo i pacienti a klienti líčit. Každá skupina má pro svá líčení a tvrzení své důvody. O těch by se kniha dala napsat. Ale tím se nechci tady zatím zabývat.
O mě je známo, že nejsem přívrženec onoho popisu bezproblémového způsobu života v abstinenci, protože je matoucí a zavádějící. Nejsem ani přívrženec terapie založené na zdůrazňování pozitiv, protože mám pocit, že v tu chvíli se zatajují potíže a zatajovat a nevidět potíže, znamená si koledovat o malér. Mám s tímhle zkušenost dostatečně dlouhou, abych si troufl tvrdit, že většina pacientů, asi tak 99 ze 100 je schopná se jednoduše vypořádat s realitou, přijmout skutečnost, že prvotní nadšení jeho samého i jeho okolí z proměny vyprchá a nastane čas placení dluhů, které jsou u každého jinak velké, ale pořád je to ono placení dluhů výhodnější, když obtížné, než třeba další chlast. Dluhy které většinu z nich dostihnou právě až v okamžiku, kdy se rozhodli pro změnu.
Některým se to zdá nespravedlivé, jenže terapie, není o spravedlnosti, stejně jako není o spravedlnosti život v abstinenci. V terapii postupně odkrývají vlastní omyly, selhání, vlastní nespravedlnost a zjišťují, že ony požadavky na vyrovnání jsou někdy velké a náročné. Většinou se jim ale ukáže, že ony i někdy značné dluhy (nemám na mysli jen ty finanční) se přes svoji velikost ukážou splatitelné. Splatitelné v jejich možnostech. Potíž je v tom, že ti co přejdou na cestu hrdinství, boje, trénování se v potížích, třeba tím že chodí po hospodách s kamarády, ženě doma nalévají víno k obědu a říkají, že jim to nevadí. Zjistí ti „neochvějní hrdinové,” že ono splácení dluhů je podstatně delší, těžší a většinou se zastaví, protože se díky recidivě začnou dělat nové a mnohem větší. Bez ohledu na věk, vzdělání a společenské postavení.
Tak o tom jsem si přemýšlel a mezitím pozoroval gentlemana, který během cesty z Florence do Kobylis pustil asi tři starší dámy sednout. Pustil jednu, když se uvolnilo místo posadil se, pak nstoupila další starší dáma, pustil ji také a poté ještě jednou. Na jeho místě bych zůstal stát. Ale možná záměrně blokoval ty místa aby mohl konat dobré skutky.
Jo dobré skutky. Kdysi jsem na konzultaci s jedním pacientem přišel na pravidlo, které si myslím platí. Dobré skutky mohou konat jen ti co na ně mají. Buď mám tolik sil, že vydržím stát na nohou a nechám místo potřebnějším, případně mám tolik peněz, že mohu ty dobré skutky konat. Rozdávat, podporovat potřebné, nadané. Hlavně ne líné. U líných se pomoc míjí účinkem a jen podporuje v lenosti. Příliš chudí mají mnohem menší možnost páchat dobro, než bohatí. Ti chudí s nataženou rukou, navíc většinou ještě rozhořčení na ty bohaté co je obdarovávají. Jednoduše nemají co dát, nemají co nabídnout. Neumějí pomoci sobě samým a neumějí pomoci těm druhým.
Afrika je zářný příklad. Ano bílí kolonzátoři přišli do Afriky, tedy té subsaharské. Obsadili ji, rozparcelovali, začali obdělávat zemi.Nějakou chvíli provozovali otrokářství, pak se rozpoměli na své křesťanství, Royal Navy zatrhla otrokářům byznys na moři, koloniální velmoci Arabům na zemi a pak, jak rádi dnešní korektní připomínají, ji začali vykořisťovat. Možná ano, ale jedno vím, postavili školy, tam kde vybudovali plantáže. Vzdělávali obyvatelstvo seč bylo v misionářských silách. Vytvořily státy a měly představu, že tyhle koloniální země zůstanou spojeny s evropskými státy. Mýlili se. Zatrhli občasné lidožroutství, které by tam přetrvalo, pokud by nevzali do vlastních rukou otěže, ony koloniální velmoci dodnes. Rozhodně by tam kulturní úroveň všech těch obyvatel zůstala na stejné úrovni jak byla. Sto let by jim zřejmě na dohnání Evropy nestačilo.
Koloniální „útlak” zvýšil jejich životní úroveň, naprosto vůbec je nepřipravil o kulturní identitu a dědictví. Tedy jestli se vždy dalo tomhle v plném slova smyslu mluvit, poskytlo domácím elitám možnost vzdělání. Kupodivu, většina těch co se v Evropě a Americe vzdělávali se domů nevrátila, aby pozvedla tamní kulturní úroveň. Zůstali u „bílých vykořisťovatelů. Později se kolonie „osvobodily.” Jen jsem dodnes nepochopil od čeho, když jejich domácí vládcové se k nim chovají hůř, než ti bílí rasisté.
Životní úroveň prudce poklesla, pouze úroveň vyzbrojení se značně zlepšila. Automatické zbraně jsou účinější při vyvražďování oponentů a nepřátelských kmenů. Lišící se nikoliv barvou pleti, jen pouze pouze tetováním a účesem. A bývalé koloniální velmoci, občas musí nasadit své vojáky, jako třeba Francie cizineckou legii, aby zabránila, což se ne vždy povede, vyvražďování Afričanů Afričany. A ještě se na nich chce aby se pořád omlouvaly, ty velmoci, dokonce nejvíc to chtějí ti politicky korektní občané těch bývalých koloniálních států.
Ale naštěstí už se ozývají a to docela důrazně hlasy, že tyhle „dobré skutky” vedou pouze ke zkáze samotné Afriky a že už by bylo třeba, aby se ti lidé přestali cpát do bohaté Evropy, a začít budovat něco sami doma. Ani Evropa civilizaci nevybudovala za týden. Staletí to trvalo. Dokonce se ozývají i hlasy, že je třeba aby se i muslimští občané přizpůsobili světskému státu. No nevím jestli to svedou. Pouze mě mate, jak uvažují. Ti muslimští přistěhovalci. Zdá se že podobně jako kdysi socialistický tábor. Všechny země dostanou na stejnou úroveň. Bohužel ta úroveň směřovala dolů na úroveň těch nejméně rozvinutých zemí.
Jsem zase se dostal někam jinam. Padal sníh. V lednu už během týdne po druhé. Jaká to novina. Koukám z okna a čtu články plné napětí a dramat z toho, že se na střechách dělají rampouchy a klouže sníh ze střechy. No to jsou mi věci. K tomu čtu také články, co si dělají legraci z globálního oteplování a příčin klimatologických změn, předkládají zcela jiná fakta o přínách jak změny klimatu a jejich dopadů, tak i prasečí chřipky a jak se zdá, všude ti starostliví jedinci dost úspěšně tajili, že jim jde hlavně o peníze. Hlavně a především, o co nejvíc peněz. Našich peněz.
Zdá se že se ti „humanisté,” politicky korektní, bojovníci proti sexuálnímu harasmentu, genderoví jazykozpytci stávají díky vlastnímu úsilí buď komičtí a nebo dementní. Pokud nejsou, tak se projevují. Už se těším, až si zase přečtu nějaký článek o genderu, klimatologii a nebo politické korektnosti od nějakého „velkého odborníka.” Přečtu a dám vědět.