Přečetl jsem si dnes zajímavý blog od Bohunky Baštecké na Aktuálně a shlédl záznam zajímavé diskuse. Bašteckou si pamatuji ještě z PPF, kde přednášela.
Přečetl jsem si dnes zajímavý blog od Bohunky Baštecké na Aktuálně a shlédl záznam zajímavé diskuse. Bašteckou si pamatuji ještě z PPF, kde přednášela. Na PPF tehdy opravdu přednášel každý kdo něco v psychoterapii znamená. To platí dodnes. Ale vrátím se k tomu blogu, najdete ho TADY Musím říct, že se mi velmi líbil a líbila se mi i ona pasáž o agresivitě. Paní ze Slovenska, která se tak strašně ráda ohání svými znalostmi o psychologii, komunikaci a svým přístupem k lidem, by si jej měla přečíst minimálně dvakrát. Třeba o chování dámy ve společnosti, o tom jak diskutovat, uvědomit si co je agrese a co je jen obyčejná nechuť k chování, takových „paní ze Slovenska, Moravy,Čech.” nechuť třeba k tomu být vystaven místo diskuse jen obyčejnému poučování. Což je problémem mnohých diskutujících.
Líbila se mi stejně jako Bohunce Baštecké poznámka o tom, že pod oznámením o něčím úmrtí je diskuse uzavřena. Konečně proč pomlouvat někoho, kdo už nemůže nijak odpovědět? Tohle spoustě lidem jednoduše uniká, se svobodou slova, anonymitou na netu. Útočí podobně jako „paní ze Slovenska” na nejcitlivější body, jako jsou děti, rodiče, lžou, podvádějí, ne jenom, že jsou anonymní, ale vystupují pod jmény svých oponentů. Tohle všechno je diskuse na netu. Takoví lidé jako výše zmiňovaná osoba obcházejí nejrůznější fóra, kde se chvíli tváří jako ztělesnění demokraté, opovrhující rasismem, dožadující se lidských práv, aby se nakonec ukázalo, že nejde o nic jiného, než o omezování druhých, vytváření atmosfery, kde nejde o diskusi ale o ponížení a urážky.
Když jsem psal krátký seriál o zvládání dlouhodobého sporu, uvědomil jsem si a také popsal jak se skutečně někteří lidé odkopou a když se odkopou a někdo ukáže na jejích „hanbu” pak nastává ticho. Ticho z jejich strany. Najednou zmizely, urážlivé komentáře, protože některým skutečně došlo, že jsou jen pro smích. Pro smích tomu, kterého se pokoušeli urážet, poškozovat. I to jsem popsal. Chcete-li kohokoliv, kdo se vás pokouší urážet zneškodnit, začněte se smát všem jeho tvrzení. Dokážete-li to, pak jsou vaši „nepřátele” ztraceni. Samozřejmě, jste-li skuteční zloději, skuteční hajzlové, co se nestarají o své děti, skuteční bezcharakterní lidé, pak asi smích není na místě. Ono se ani těmto lidem dost dlouho nedaří smát. Vysmívat ano, ale pokud je pozorně sledujete, pak zjistíte, že ten smích je velmi hořký.
Pochopitelně, nechat o sobě šířit nepravdivé zprávy a mlčet k tomu se nevyplácí, ale i tak máte možnost se bránit způsobem, který vám umožní si zachovat sebeúctu a nestát se komickým. V seriálu, který jsem napsal jsem popsal základní techniky, které vám umožní si udržet osobní integritu, nenechat se vyvést z míry a vyvést z míry protivníka. Nenechte se přesvědčit, že obrana je zbytečná a že se dostanete na úroveň útočícího. Takhle mě přesvědčovalo několik lidí, kteří nakonec s touto taktikou si vykoledovali pocit ponížení, případně i fyzické napadení a bolest z utržených ran. Ne vždy moudřejší ustoupí, někdy moudřejší udeří, dřív než útočník zopakuje svůj útok.
Popsal jsem v jednom blogu situaci, kdy jsem vykopl z kostelních schodů satanistu, který urážel věřící, rušil bohoslužbu. Okamžitě se našli chytráci, kteří o mě hovořili jako násilníkovi, co by zasloužil stejně, ne-li víc. Jeden dokonce vyhrožoval, že mě přijde navštívit domu, nebo do kostela a bude se chovat stejně jako onen satanista. Vyzvídal, co se stane, když to udělá? Dostal jasnou odpověď: „Vyvleču tě ven a zbiji tě, ne za to, že jsi satanista, ateista, nebo komunista, ale zbiji tě za to, že rušíš mou svobodu a svobodu ostatních věřících. A můžeš klidně mít o mě mínění jaké chceš.” Napřed se k němu přidal ještě jeden člověk, pak mu celá situace došla a zvolnil.
Nakonec jsme se domluvili, že jeho antináboženství vlastně pramení z otravování různých náboženských sekt. Když zjistil, že jsem sice člověk věřící, což pro něj bylo dost nepochopitelné a že mi nejde o nic jiného, než se v klidu modlit na místě, které je k modlitbě určené, pochopil, že se choval jako hlupák. A přestal. Porozuměl jsem mu já, porozuměl on, ale napřed musela následovat fáze, kdy jsem odmítl jeho způsob jednání a vyhrožování.
Na celé této historce je vidět uvažování některých jedinců a přesvědčení o své pravdě. V takové debatě nemá smysl těmto lidem napřed vysvětlovat jejich omyly, ale rovnou upozornit na následky, které ponesou, pokud splní své hrozby. Až potom, třeba diskutovat o tom zda jejich pohled na lidská práva je realistický. Často takovým jasným prohlášením o následcích i u anonymů, může dojít ke zmírnění postoje i způsobu diskuse. Spousta lidí si v internetové diskusi neuvědomuje jednu věc. Debata by měla mít nějaký cíl, nebo i několik cílů. Ovšem pokud své cíle ti lidé tají a pokoušejí se vyhrožovat, urážet, nemají tito jedinci nárok na nějaké zvláštní humanistické zacházení. Mají právo na posměch, stejné zacházení a nebrat je vážně.
Jak už jsem napsal. Od určité doby přestaly osobní útoky a lidé pod mými blogy, většinou diskutují věcně. Stačilo vydržet a popsat chování. Popis chování v diskusi je mnohem efektivnější, než tvrzení jaký kdo je. Jestliže popíši chování paní ze Slovenska a pokusím se porozumět jejím motivům, maximálně se zmůže na odmítnutí a vyhrůžku, že se mnou nikdo nebude diskutovat. Ono „nikdo” vyjadřuje její přání abych se dostal do izolace. Což se nestalo. Manipulanti tímhle vyhrožují velmi často.
Vyhrožují, že se dostanete do izolace, nikdo vás nebude mít rád, nikdo s vámi nebude mluvit. Což je sice jejich zbožné přání, které jim pokud jste slušní lidé a přesto, že takoví manipulanti vás pomlouvají seč můžou, nakonec se ukáže realita. Ne všichni jsou hlupáci a ne všichni se dají manipulovat. Nakonec zřejmě je některým i nepříjemné, že se dali zatáhnout do něčeho, co jim napřed nebylo příjemné, pak měli za to, že je to zábava, aby nakonec zjistili, že byli obětí lidí, kteří si chtěli vyřídit osobní účty, nešlo jim naprosto o žádnou diskusi, žádný cíl něčeho dosáhnout, jen a jen prostě si kopnout do druhého člověka. Zjistit, že jsem prostředkem něčích ambicí zřejmě nebude nic příjemného.