Psala včera Markéta, že mě viděla v televizní upoutávce na talkshow Jana Saudka. Pak mi tuhle skutečnost sdělilo ještě několik lidí.
Psala včera Markéta, že mě viděla v televizní upoutávce na talkshow Jana Saudka. Pak mi tuhle skutečnost sdělilo ještě několik lidí. Pobavilo mě, že si vybrala už druhá televize do upoutávky staříka, když tam byly dvě krásné dámy, herečky. No, „proti gustu žádný dišputát,” jak svého času pravila klasička. Samozřejmě mé mužské ješitnosti to polichotilo a feministkám zase dalo pádný klacek do ruky na českou společnost, jak preferuje macha. Preferuje a neukáže řádnou ženu, všemožně nadanou. Jáká to nespravedlnost.
I když je fakt, že feministky nijak nepreferují krásné ženské v médiích a nazývají tuto praxi „obchod s bílým masem.” Jen přemýšlím proč bílé maso? Když jsou to mnohdy exotické krásky, barevného původu. Ted nevím jestli se zase nedopouštím nějaké politické nekorektnosti, když o různých černoších, Indech, mulatech, mluvím jako o barevných.
Jo holt jsem ještě z časů, kdy se věřilo, že Západní civilizace má navrch, protože je civilizací, která lidi osvobozuje. Nějak se to zvrtlo. Bílí byli bílí, černí, černými, každý věděl kdo je kdo, muži byli muži, ženy ženami. Nijak si to nepletli. Pak byli sice homosexuálové na každé straně a ti to měli jaksi mírně popletené, ale ještě neměli takový vliv aby dokázali mužskýho přesvědčit, že vlastně má být ženská a jako ženská se chovat. A ženskou přesvědčit, že vlastně když bude jako chlap, tak bude na světě bezva.
Zvrtlo do něčeho, co je mě prosťáčkovi Božímu celkem pochopitelné. Kyvadlo se vychýlilo z přesvědčení o naprosté nadřazenosti bíleho muže, což byl jeden extrém, do naprostého pohrdání civilizací bíleho muže a zdůrazňování etické převahy žen, celé tohle do jakéhosi New Age, který má spasit lidstvo.Což je druhý extrém. V New Age se vyskytují jako všude jinde lidé s docela vysokým IQ, tak lidé jež jsou na úrovni uklizečky s kina. Dá se mezi ně zařadit ta parta divokých ekologů až po ty vyznavače východních náboženství, což vnímám také jako odmítající reakci na kulturu do které se narodili.
Stalo se módou pro některé dokazovat, že všechno dobré pochází z Východu, jako kdysi vládlo přesvědčení, že všechno dobré ze Západu. Celé hnutí New Age se vlastně zaštiťuje jakousi vědou, vědeckým poznáním, které pokud se na to podíváme zblízka je jen snůškou nekompatibilních představ jednotlivých vyznavačů. Všemožne se snažících prokázat právnost svých tvrzení. A jde jim to zhusta těžko.
V dobách, kdy jsem začínal s psychoterapií jako člen terapeutické skupiny, jsem také začínal s jógou. Tehdy jsem se začal na dost dlouho i stýkal s lidmi kolem New Age, makrobiotiky, jógy, zenbuddhismu. K tomu jsem chodil do společenství, kolem Katolické Církve, které bylo tk trochu v ilegalitě. Ne že by provozovalo nějakou ilegální činnost, ale tehdejší moc, velmi nerada viděla náboženské aktivity Katolické Církve, kterou ze všech církví nejvíc šikanovala. Tak do konce devadesátých let jsem i sledoval literaruru, kolem zenbuddhismu, i samotné hnutí NewAGE a čím dál jsem si uvědomoval, že na rozdíl od těch osmdesátých let minulého století, kdy jsem docela hltal ty věci, se stávám čím dál kritičtější jak k psychoterapii, tak k většině všech těch směrů, které v knihkupectví jsou pod názvem „esoterie.”
Že už mě nebaví číst pořád stejné tvrzení, která od sebe jeden od druhého opisují jak „proroci New Age” tak rádoby psychoterapeuti, učitelé jógy, kteří hlásají teorie, ale jejich cesta ke spáse, jak se dá i slovo „Jóga” přeložit, rozhodně není cestou spásy, ale cestou vlastního zbožštění.
Docent Skála kdysi měl zajímavou poznámku, že šarlatáni jsou pro mnohé lidi důležití tím, že dávají naději. Pokud si dobře pamatuji pronesl ji na jednom kolokviu, psychoterapeutické fakulty, kde jsem seděl na podiu mezi diskutujícími. Debatovalo se tam o léčitelích, o tom zda mohou terapii děla lidé bez vysokoškolského vzdělání, o terapeutickém významu kněží ve zpovědní praxi. Plus mnoho dalších zajímavých témat. Díky fakultě jsem poznal mnoho lidí z oboru osobně a zblízka a byl jsem mnohými podporován a osloven příznivým tónem.
Ať už se jednalo o docenta Skálu, doktora Brichcína, u kterého jsem nějaký čas pracova se sexuálními agresory, docentem Vymětalem. Díky této fakultě jsem si uvědomil jednu věc. Jestli chci být dost dobrým terapeutem, musím mít určitou supervizi, a určitou oponenturu. Což je něco, co třeba v jógových společenstvích chybí. Na rozdíl od Katolické Církve, kde tuto úlohu každému jeho členu plní jeho zpovědník.
Zpovědník vlastně nastavuje zrcadlo, dává informaci o jeho chování, a to i v případě papeže a biskupů. Každý církevní hodnostář stejně jako laici, má svého osobního zpovědníka a každý ten zpovědník je jakýmsi svědomím svého svěřence. Ovšem je rozdíl mezi tím být zrcadlem, svědomím, nebo tím kdo se vydává za boha, který sedí výš už jen proto aby na žáka z výše stékala jeho moudrost.
Guru, který učí své žáky je neomylný a jeho slovo je pro žáka zákonem. Stačí si přečíst třeba „Mipam, Lama s patero moudrostí.” Nebo jinou podobnou literaturu. Guru, pokud není rovnou bůh je minimálně jeho hlasem. Mezi ním a jeho žákem je naprosto a zcela bez výjimky hierarchický vztah, založený na poslušnosti. Takže ti, kteří by opravdu chtěli jít cestou spásy importovanou z Východu, museli by následovat svého Gurua, být mu bezvýhradně oddáni a poslušni.
Tohle si ti proroci z New Age neuvědomují a nebo nechtějí uvědomovat. Jenže pro mne osobně je snadnější přijmout autoritu neviditelného Boha, než autoritu jakéhokoliv člověka, který se za boha vydává.
Nejsem znalec sekt, ale tohle asi bude jeden z problému sekt. Ve zdravé společnosti, existuje normální oponentura, je možnost diskuse, a pokud se někdo chce odvolávat na netoleranci Církve, měl by si uvědomit, že mnohé co v Církvi vzniklo jako závazné dogma, vzniklo po obrovské diskusi teologů z celé Církve. Koncily a jiná setkání podobného druhu, byly vždy plné diskusí, konfliktů a rozporů. Takhle praxe přešla do praxe západní civilizace a ta „Svatá pravda” se vždy rodila v bolesti, utrpení, plynoucí z konfliktu, který vždy mezi diskutujícími nastane. Jak se ukazuje, zastavte diskusi a zbude vám sekta, kde se nediskutuje, pouze se zbožně opakují pravdy vůdce sekty.
To že si lidé předestírají omyly, že si vyvracejí názory, předkládají argumenty, navrhují rozličná řešení je právě předností Západu. Žádná guruovská zjevená pravda nemůže tenhle nepřetržitý tok nápadů, myšlenek, omylů z nich plynoucí a objevivších se řešení díky rozpoznaným omylům nahradit. Neexistují asi žádná jednoznačná a správná lidská řešení. Každé se dá změnit, zlepšit, nahradit jiným. I ty hloupé feministky, hloupé, přestože mnohé vysokým IQ oplývající feministky a nebo ještě hloupější politicky korektní, jsou důležití. Dá se diskutovat s jejich názory, ukazovat ne jejich omyly a někdy, ale to jen málokdy si všimnout něčeho pozitivního na jejich „pravdách.”
Oba okruhy „pravdymilovných jedinců”,tímto způsobem ukazují cestu, kterou se jít nedá. Bude těžké jejich tlaku čelit, vždyt ty jejich „pravdy vypadají tak lákavě, asi jako muchomůrky. Hezky vypadají, k žrádlu nejsou. Ale myslím, že je nutné mu čelit. Jinak se brzy ocitneme v pozici, kterou jsem opustili před víc jak dvě stě lety.
Jsem katolík, a proto si myslím, že náboženství, morálka, víra patří do rukou církví, občanských spolků atd, ale moc a vláda do rukou svéprávných lidí, kteří si poradí, bez zbožštělých guruu, politicky korektních, agresivních ekologů, kde se nakonec ukáže, že nejde ani o prospěch lidstva a pravdu, ale jen a jen o moc nad druhými lidmi. I v tomhle je třeba nedat žádné církvi prostor na absolutní pravdu, tedy mimo té, která plyne z víry. V tom směru má každý svobodu a právo věřit v jakoukoliv neochvějnou pravdu. Ale musí počítat s tím, že se mu ji někdo pokusí vyvrátit. Amen. 🙂