V dobách kdy jsem psal scénáře k seriálu závislosti, jsem si uvědomil naplno jednu věc.
V dobách kdy jsem psal scénáře k seriálu závislosti, jsem si uvědomil naplno jednu věc. Asertivita, která se v terapii závislosti často nacvičuje, je používána jako prostředek psychoterapie, který může z outsidera udělat sebevědomého jedince, jež si umí uhlídat své hranice, svou cenu, zvážit míru odpovědnosti za svůj život, život těch druhých a rozhodnout se nakolik je odpovědný za štěstí těch druhých. Tahle šance není malá. Tahle šance je otevřená právě i v případech sexuálního života. Je skutečně důležité umět mluvit o věcech týkající se sexu, stejně jako věcí týkajících se peněz.
Zažil jsem několikrát v životě situaci, kdy mi slečna, dáma řekla. „Musíš mě uspokojit.” Žádala uspokojení v sexu, uspokojení v jiných životních nárocích. Tento požadavek je v podstatě manipulativní. Za svou spokojenost udělám odpovědným někoho jiného než sebe sama. Ten se musí snažit, jestli se snaží dost nebo málo není na něm, ale na mém rozhodnutí. Tento mýtus je velmi často rozšířen a bývá mnohdy problémem pro partnerský život. Dá se říci, že je to manipulace typu:
Musíš uhodnout, co mám ráda, musíš se snažit abych byla spokojená a nemusela ti nic říkat. Pokud tohle nesvedeš, nejsi chlap, nejsi dost empatický, vnímavý, milující. Kdyby si mě opravdu miloval, pak by si pochopil bez říkání.
Tahle manipulace, vhodně použitá, dokáže naprosto vyřadit libovolného muže a spolehlivě z něj v přítomnosti oné ženy udělat impotenta, který té manipulaci uvěří. Jako ve všem asertivita klade odpovědnost a své štěstí a rozkoš na jednotlivce. Za svou rozkoš si odpovídá každý sám. Tuhle skutečnost mnohé ženy, (ale i naivní muži ve své pýše na svou sexuální zdatnost) jednoduše nechtějí přijmout, nechtějí připustit, že dostanou jen to, co samy nabídnou.
Týká se tohle tvrzení i mužů, ale přesto převládá mýtus o odpovědnosti muže, za ženino naladění, sexuální připravenost, jeho schopnost vycítit co je potřeba a co ne. Podobné jako s dobýváním. Mnohé ženy sní o dobývajících mužích a kladou takové překážky, že i smělý muž zváží rozdíl mezi námahou a dosaženým výsledkem a posléze odtroubí na ústup.
Vynaložená námaha z jeho hlediska nestojí za výsledek. Stejně jako v sexu i v jiných oblastech společného života, jsou partneři, jak muži tak ženy, odpovědní jako za své štěstí. Tohle tvrzení zcela odporuje cílům všech manipulátorů, hovořících o jakési zvláštní odpovědnosti jeden za druhého. Požadavek vlastní odpovědnosti za své štěstí a spokojenost, zcela cíleně zbavuje manipulátory možnosti nadvlády za pomoci oné manipulace. Asertivní jedinec řekne něco v tom smyslu.
Udělám všechno, co mi vyloženě nevadí, co není proti mému gustu, když si o to řekneš. Řekneš a dostaneš.
Tisíce lidí sní o věcech v posteli, o které si nikdy neřeknou. Prostě a jednoduše si nedokáží říci o něco, co jim dělá dobře a co by mohlo dělat dobře i těm druhým. Nebo se aspoň dozvědět, že tohle nedostanou. Mluví-li se o sexu, mají někteří prostě zavřené uši ze strachu, že budou podrobeni výsměchu.Výsměchu a obvinění z nenormálnosti a nemravnosti. Jedním ze znaků asertivity je právě jistá míra otevřenosti v soukromí, kdy jsme si vědomi toho, že máme právo na své představy, fantazie i jejich občasné realizace. Máme na ně právo. A dokonce máme právo hledat toho/tu, který/á nám naše přání bude ochoten splnit.
Jsou určité skupina lidí, kteří chtějí nastolovat civilizační normy. Chtějí určovat, co je „slušné a co je neslušné.” Potíž je v tom, že každý kulturní, nebo civilizační okruh má jiné druhy norem. Ne všude platí stejné seznamovací rituály, ne všude společenské chování. Jiné společenské chování se vyžaduje v například v Japonsku a jiné v Anglii. Ale i tam máte právo na svoje přání a představy, najdete-li díky asertivnímu chování i nácviku odvahu čelit tlaku svého partnera/partnerek, že jsou věci o kterých se nemluví, které se sice nejsou nezákonné, mohou se dělat ale jen velmi tajně. Veřejnost rozhoduje o vašich sexuálních preferencích a praktikách. Jestliže uvěříte, že máte právo žádat. Pak dostanete i to, co se jinde považuje za tabu. Dostanete, protože si řeknete. Slovo má moc.
Další potíž se kterou se lidé setkávají, je vlastní nevíra v ochotu toho druhého. Spousta lidí si jednoduše o nic neřekne, protože sami sebe dokážou přesvědčit, že vše je zbytečné, protože ten druhý své chování stejně nezmění. Tenhle častý sebeurčující mylný odhad vede k dlouholetému trápení, protože tito lidé nejsou ochotni ani věřit svému vlastnímu pozorování, kdy vidí svého partnera, který se jinde chová opačně, než se chová například doma. Vidí a nevěří jeho schopnosti stejné chování zopakovat doma.
Lidé se jednoduše mění. A mají pro svou změnu důvody. Tohle je třeba zdůraznit. Díky naučeným změnám v chování se zlepšují jejich šance. Pokud se naučí mladý muž měnit svoje chování k ženám, pak najednou zjistí, že jeho neúspěchy nejsou dané jeho nedostatečnou přitažlivostí, ale třeba jen momentální nepozorností k jejich slovům, signálům, kterými dávají svoji náklonnost a očekáváním.
Stejně tak ženy. Jestliže ženy změní své naučené chování, že žena musí očekávat pozornost muže a až tehdy dát najevo zájem, pak zjistí, že mají muže, kterého si přály. V opačném případě, jej má jejich konkurentka, která možná ani nedosahuje jejích kvalit. Dá se říci, že asertivní žena překážky vedoucí k seznámení spíše odstraňuje, než je klade. Tím se ovšem nevylučuje možnost testu muže zvládání zátěže. Ovšem tento test musí podstoupit i ženy. Ne vždy jej nesou stejně dobře jako muži.
Je dobře, že existují jakési seznamovací, sexuální rituály. Patří k životu a v nich zájemci jsou podrobováni právě těm testům a zkoumá se míra opravdovosti zájmu. Jenže rituály jsou součásti seznamování, nikoliv cílem seznámení Protože někdy opravdu se stačí jen zeptat, „chceš mě?” Samozřejmě, jestliže neumím odvodit z toho, že žena, muž se dost často zdržuje v mé společnosti aniž by k tomu byla něčím nucená/ý, pak samozřejmě asi mám potíže pochopit, že to může být jeden z jejich signálů, že ji/jemu je v mé společnosti dobře.
V tomhle je právě výhoda práce ve skupině, kde se učí lidé sledovat ony signály, učí se ptát, přímočaře, nenechat se manipulovat nejasnými přísliby, které vlastně jen zamlžují a tím zamlžením udržují pozornost a zájem, takže stejně jako ženy, tak i mnozí muži ovládají onu manipulaci: „Snaž se a uvidíme.”